Česko hledá SuperStar

Nejlepší rozhodně první řada s Laďkou Něrgešovou a Ondřejem Brzobohatým, tehdy byl i nejlepší výběr poroty a přiznejme si, že i soutěžící byli na vyšším levelu. Hvězdná pěchota mi z velké části přišla spíš trapná než k smíchu, zvláště pak z Aničky Dajdou se mi zvedal žaludek. S 3. řadou sice Leoš Mareš dodal nějakou šťávu, ale vítězství Zbyňka Drdy nepochopím asi ani do konce života. Ale zase z toho nedělali takovou show jako z X-Factoru. Stejně po většině těchhle rádoby zpěváků dnes neštěkne ani pes. (24.11.2008)

Jedna hvězdička za první sérii, která byla originální a tehdy něco, co v ČR nebylo. A opomenout nesmím vítězku Langerovou, která se jako jediná zvládla na hudební scéně udržet. PS: Největším problémem soutěže dle mého názoru je, že je pouze pro zpěváky. Kdyby udělali série, kde by mohli být hudební skupiny a to všech žánrů (od popu přes rock, punk-rock a metal až po mnou neoblíbený hip-hop), upřímně říkám, že bych se na to díval. (19.03.2012)

První řadu jsem sledoval, druhou méně, třetí prakticky vůbec. Z téhle soutěže vzešla spousta hvězd a hvězdiček, o kterých (jak tady zmiňuje Fingon) za pár měsíců už nikdo nevěděl. Kdo si vzpomene na Míšu Noskovou, Standu Dolínka, Veroniku Zaňkovou, Martina Ševčíka? Trochu je mi líto poroty, před kterou ostatní poroty z předkol (o kterých mnoho diváků vůbec nemá tušení) posílaly to nejlepší, ale zároveň je nutily sledovat a hrát divadlo v podobě sběře, ze které vzešla Hvězdná pěchota, aby se televizní diváci pobavili. Průměrní zpěváci se pak před porotu prakticky nedostali, protože nikoho nezajímají. Navíc někteří ze zmíněné Hvězdné pěchoty působí dojmem, že ze sebe přišli úmyslně dělat blbečky. Finálové večery se pak nesly v duchu řevu a hvízdání obecenstva, neustálého přerušování výroků poroty, někdy až komicky působící soudržnosti soutěžících a škodolibé radosti diváků z vypadávání soupeřů. I tak mě ale tohle všechno neodradilo od toho, abych tu a tam poslal hlas některé ze sympatických zpěvaček. (405.) (04.11.2008)

Je pár věcí, na něž nikdy nezapomenu. Třeba vyčistit si každý večer zuby, to patří mezi mé spíše pozitivní vlastnosti. V mé bezbřehé mysli se ovšem najdou i vzpomínky, jež bych si nejraději neuralizérem z hlavy vymazal. Psal se rok 2004, svět se stále otřepával z jedenáctého září a v Roztokách ještě nestály Solníky. Televize Nova úspěšně pokračovala v plagiátorství a ze zámoří přijala další pořad, jehož sláva slibovala hvězd se dotýkat a čerstvě korunovanému generálnímu řediteli Petru Dvořákovi do kapes peníze sypat. Všechny potencionální pěnice, pěnovníci a Anna Gleisnerová se sjeli na konkurzy a dali tak vzniknout kultu, jenž dodnes jako nenasytný parazit, jehož není nesložité se zbavit, saje nám, kultivovaným staromilcům, krev. Dodnes přede mnou vyvstávají v nočních můrách obličeje porotců, probodávajíce mě svýma nepřejícíma očima. Už je to deset let a zpívánkománie od té doby nabyla mohutných rozměrů; talentové pořady se navzájem předstihují ve sledovanosti a když jedna série skončí, druhá na sebe nenechá dlouho čekat. A nám nezbývá než vydržet, až toto šílenství pomine. (25.03.2014)

Tak tohle jsem vážně nežral. Mainstream pop není můj žánr a tak se tomu ani nemůžu divit. Z těch úžasných "superstar" dnes vyzní již pouze jména dvou a to ještě při štěstí. Asi za to ale vážně může pouze můj hudební (ne)vkus. Hvězdička za hvězdnou pěchotu a sem tam nějaký fór od moderátorů a porotců. (20.12.2008)