Domov šedých motýlů

Drama o pubescentech s mysteriózní atmosférou a podkreslené krásnou hudbou. Život v izolované komunitě na ostrově -ředitel s finančními problémy se snaží dětský domov udržet chovem vzácných motýlů, hlavní hrdina zažívá první lásku a jeho nynější život se prolíná se vzpomínkami z traumatického dětství, do toho si jeho kamarád začne s ředitelovou ženou.. Takové na první pohled o ničem, ale přesto to má určité kouzlo. Škoda jen, že všechno bylo zajímavé, kromě nesympatického hlavního hrdiny. Dost velké negativum, přesto dávám 4 hvězdičky. Ale podruhé už bych to vidět nechtěla:) (08.11.2012)

DVD Edice ve mě už při letmém pohledu vzbuzuje nepříjemné pocity a dojem, že kvalitní filmy ve své nabídce nemá snad už z principu, ale Domov šedých motýlů patří k těm několika málo světlým momentům v jejich produkci. Jde o psychologické drama, které se odehrává v uzavřené komunitě dětského domova na malém ostrůvku, kam jsou posíláni problematičtí chlapci nezvladatelní v pěstounských rodinách. Film se vyznačuje seversky chladnou, syrovou náladou, kterou zvýrazňuje dobře zvolená hudba a především kamera zachycující ponurou krajinu se schátralou budovou vzbuzující už dopředu pocit beznaděje, smutku a odříkání. Barvy jsou laděné do šeda a hnědi,světlých tónů je stejně málo jako lásky mezi členy komunity. Kladem snímku jsou herecké výkony i režie. Jen ty flashbacky z dětství Juhaniho jsou trošku zmatené, i režisér a scénárista si se svým divákem hrají a příčiny Juhaniho traumat a dnešních postojů si až do konce nechávají pro sebe. Celkový dojem: 75 %. Nejde sice o nějaký přelomový kousek, film na konci postrádá katarzi, ale rozhodně stojí za vidění a ve srovnání s ním vychází drtivá většina české produkce výrazně hůř. (05.10.2009)

Není to na pět hvězdiček, je to na 4 a 1/2. Ta polovina se ztratila, protože mě prostě film nedokázal tak absolutně-absolutně pohltit jako Kielletty hedelmä. I přesto Karukoski dokázal opět vykreslit život dospívajících bez příkras, "slizkých" a nic neříkajících scén, čistě a s umem. Hudba výborná, chladné severské tóny se skvěle doplňují s minimalistickou krajinou. Příběh si drží diváka u sebe po celou dobu a nechává střídavě vydechnout a opět zatajit dech, herci vybráni s citem. Boj s minulostí v přítomnosti. Absolutně-absolutní spokojenost. (ale berte mě trochu s rezervou, Karukoski je prostě moje srdcová záležitost) (26.04.2010)

Ako pavučina sa ťahá trauma z detstva štrnásťročnému Juhanimu a nedokáže sa s ňou zmieriť. Precízne postavaný príbeh nám pomaličky odhaľuje jeho zážitok. Nielen o tom je však tento film. Je aj o hľadaní seba samého, zodpovednosti a porozumení. Nie som si istý, či som niekedy videl fínsky film, ale ak je tento prvý, krajina tisícich jazier ma rozhodne nesklamala. (18.09.2009)

Seveřané a jejich klasické drama z chlapeckých dětských ústavů, jenže oproti konkurenci mi tohle přišlo nejslabší. Král z Ostrova Bastøy je rozhodně nepřekonaný. Víceméně bych se podepsal pod Morholtův komentář, zdejší ústav není až tak děsivé místo, ze kterého by chtěl každý utéct a se šikanou se zde taky hodně šetřilo. Tyhle filmy mají být drsné, nepříjemné a atmosféricky hutné a to jsem zde hodně postrádal. Na jedno zhlédnutí to jde, ale Seveřané se už několikrát vytasili s žánrově podobnými a drsnějšími filmy. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra***, Napětí***. 6/10. (19.05.2020)