Domov šedých motýlů

Kruté a drsné jak severská zima. Rány z dětství zde determinují budoucí život, aneb jak je těžké vymanit se z minulosti, ze vzpomínek, které jsou určitými událostmi nepřetržitě oživovány, a to i na místě, které má napomoci k novému, lepšímu životu a nechat tu minulost definitině za sebou. Krásná příroda, dokonalá atmosféra, scénář, herci i hudba....nemám co bych vytkla, nemám důvod nedat pět hvězd. (06.06.2011)

Snad první film z finské produkce, jenž jsem měl možnost vidět. Začíná to jako celkem povedené mrazivé drama, jenže asi tak v polovině slušně rozjetému příběhu začne docházet dech a my jen marně čekáme na nějakou silnější scénu či nečekané vyvrcholení. Zásadní problém je asi, že scénář neustále odbíhá od hlavní dějové linie a zaměřuje se na nejrůznější vedlejší postavy, jejichž problémy ale víceméně také nedořeší a tak konec působí dost suše a useknutě. Také herecké výkony nejsou vyrovnané. Ústřední dětský (nebo spíše dospívající) hrdina je sice dostatečně přesvědčivý, ale to se rozhodně nedá říct o všech ostatních. Paradoxně zejména starší herci jsou o dost slabší než ti mladí a snímek tak vypadá strašně televizně. Abych, ale jen nekritizoval tak musím vyzdvihnout dobře zvolený hudební doprovod a celkově to určitě není špatný film, jen zkrátka nevyužil svůj potenciál na 100 procent. Škoda :-( (28.09.2009)

Všecko je moc pěkný. Ještě aby ne. Je to skandinávskej film. Takže příběh bomba, kupodivu i hudba bomba, což mě překvapilo, herci bomba, ta depresivní atmoška je taky bomba. I když to je u nich klasika, ale prostě ten film na pět hvězd necejtim. Nevim proč...koukám na to, baví mě to, ale uplně odvařenej z toho prostě nejsem jak bych si sám představoval. I tak to ale stálo za to. Příběh je totiž dost zvláštní a originální a když se do něj člověk zakouká, tak to pak se všema pekelně prožije. (01.03.2010)

Zatím jsem viděl jen tolik severských filmů, že by se daly spočítat na prstech obou horních končetin, a všechny se mi zdají o několik procent lepší, než ty nejkvalitnější české výtvory na stejném pískovišti. Dramata fini/švédi očividně umějí a kamerové toulky se mi v jejich případě zdají tak vypilované, jako by šlo o ty nejlepší filmy artových režisérů. Domov šedých motýlů je velmi silné drama, které sice není úplně košer co se týče přesvědčivých a reálných scén, ale i tak si lze po jeho skončení říci to samé, co při závěru Magnolie: takové věci se dějí. Nejvíce jsem si paradoxně neoblíbil hlavního (anti?)hrdinu, ale jeho pečovatele, který mi velmi připomínal amerického herce Willema Dafoeho. S herectvím na tom nebyl nikdo z představitelů špatně, film jsem si jako milovník nezávislých dramat náležitě vychutnal, krásná hudba mne mile překvapila. Je zde několik extrémně silných momentů, stejně jako těch poklidnějších, kdy jdou dlouhé záběry ruku v ruce s nikam nespěchajícím dějem, ve kterém se (jako v životě) občas stane něco nepředvídatelného, co změní náš život. Tím spíše, když je celý děj situován do jakési mírnější varianty nápravného zařízení. Oba manžele za takové zvolení jejich životní cesty obdivuji, i když jsou jen filmoví. (30.09.2009)

Seveřané a jejich klasické drama z chlapeckých dětských ústavů, jenže oproti konkurenci mi tohle přišlo nejslabší. Král z Ostrova Bastøy je rozhodně nepřekonaný. Víceméně bych se podepsal pod Morholtův komentář, zdejší ústav není až tak děsivé místo, ze kterého by chtěl každý utéct a se šikanou se zde taky hodně šetřilo. Tyhle filmy mají být drsné, nepříjemné a atmosféricky hutné a to jsem zde hodně postrádal. Na jedno zhlédnutí to jde, ale Seveřané se už několikrát vytasili s žánrově podobnými a drsnějšími filmy. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí>Ne, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra***, Napětí***. 6/10. (19.05.2020)