Réžia:
Todd PhillipsKamera:
Lawrence SherHudba:
Christophe BeckHrajú:
Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis, Justin Bartha, Heather Graham, Sasha Barrese, Jeffrey Tambor, Ken Jeong, Rachael Harris, Mike Tyson, Mike Epps (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Dva dni pred svadbou odchádza Doug (Justin Bartha) a jeho traja kamaráti (Bradley Cooper, Ed Helms, Zach Galifianakis) do Las Vegas na nezabudnuteľnú párty. Lenže, keď sa ráno prebudia s bolesťou hlavy a zistia, že si vlastne nič nepamätajú, ich luxusná izba je ako po výbuchu a ženícha nevedia nikde nájsť, začnú panikáriť. Bez najmenšieho záblesku, čo sa v noci stalo sa musí toto trio pokúsiť zistiť krok po kroku čo všetko v noci robili, musia nájsť Douga a odprevadiť ho na svadbu. Čím viac toho odhaľujú, tým viac si uvedomujú, do akých problémov sa dostali. (TV Markíza)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 968)
Séria komédií Todda Phillipsa u mňa slávila veľký úspech a po šnúre štvorhviezdičkových hodnotení si konečne a zaslúžene tento film siahol aj na tú piatu. Tohtoročná, zatiaľ bezkonkurenčne najlepšia komédia, pri ktorej membrána mojej bránice zaznamenávala počas celého filmu rekordné počty vibrácií. Prísne kritické oko naopak, nepostrehlo ani najmenší náznak klišé, či nudy. Neskutočne nabrúsený scenár, obmena skvelých vtipov sa na diváka hrnie ako lavína, ktorej intenzita stále rastie a zastaví sa až s posledným riadkom záverečných titulkov. Herci si natáčanie viditeľne užívali, pohodu pred aj za kamerou bolo cítiť. Dezert, ktorý osladil a ideálne zavŕšil celkový dojem z tohto kráľovského komediálneho menu, bol jednoznačne soundtrack, no a ja sa už teraz teším (s malými pochybnosťami) na pokračovanie. 95%. ()
Tenhle film se nenazyva nejlepsi komedii roku jen pro zabavu. Sice bych nikdy nechtel dopadnout jak hlavni hrdinove (a take nikdy nedopadnu, holt tvrdy abstinent a nekurak), ale ve filmu to byla skvela zapletka. To postupne odhalovani pri ztrate pameti mi pripomnelo Bourna, Memento a hodne detektivek, jen z mnohem vtipnejsiho pohledu. Zacatek (intro) gloriouzní, cisi z neho strasna beznadej a pak ta hudba u titulku jak v nejakem thrilleru (pohledy na poust, vegas atd - Rainbow Six Vegas hadra..), proste tyhle zacatky z konce mam rad. A pak se rozjel koncert uchylnosti, srandy a nahejch cinanu :-D. Ten z G-Force strasne valel (to s tim deckem u bazenu, nebo s dedkem na benzince :-))) Brylaty (jj jmena mi stale nejdou) byl taky hodne dobrej (ty jeho depky atd.), trochu slabsi mi teda prisel frajirek a zenich (ten z pochopitelneho duvodu). Nej. sceny: Casino, fotky na konci, probuzeni, proslov na strese a hromada dalsich. KOMEDIE ROKU ()
Kurevskej nářez. Ač jsem byl skeptický, Hangover je skutečně komedií roku. Vulgární, nicméně svěží, vtipná, inteligentní, navíc spousta odkazů na jiné známé filmy, někdy skrytě, jindy zcela otevřeně. Nesrovnával bych ji sice se Zack a Miri, ale i tak jsem se nasmál víc než dost. Kocovina, kterou bych rád znovu! ()
Ty vole ! Překvapení roku ! Naprosto bezchybná komedie ! Žádná hluchá místa, žádná nuda. Už ten trailer, co jsem viděl v kině na tento film mě navnadil. Philips je prostě třída. Myslel jsem si, že jeho výtečnou komedii Road trip nic nepřekoná, ale zatraceně jsem se mýlil. Tohle je prostě BOMBA ! Valte na to do kina ,-)) PS: Vyplatí se dívat i na závěrečné titulky ,-) ()
Galéria (69)
Zaujímavosti (77)
- Justin Bartha (Doug) a Bradley Cooper (Phil) spolu již hráli ve filmech Lemra líná (2006) a New Yorku, miluji tě! (2009). (dinamit_1)
- V prvom návrhu scenára sa postava Bradleyho Coopera volala Vick. (Zeker)
- Príbeh bol inšpirovaný skutočnou udalosťou, ktorá sa stala Trippovi Vinsonovi, producentovi a priateľovi výkonného producenta Chrisa Bendera. Vinson sa vyparil zo svojej bakalárskej párty a prebudil až v Las Vegas v striptízovom klube, kde nakoniec nechal pekný účet. (WalterIK7)
Každý film má vnějšek a vnitřek. Vnějšek Pařby ve Vegas je očividný – čtyři chlápci, propitá noc, ztracený ženich atd. Zato vnitřek je pozoruhodný: ____ V čem se odlišuje filmový divák od filmové divačky? Odpověď dává chování libovolné partnerské dvojice v hypermarketu. Zatímco žena je přisátá u regálů a osahává suroviny, muž s rukama na vozíku postává a vyhlíží okolí. Žena sbírá (bobule...), muž čeká (na kořist...). Podstatné je, že sloveso „sbírat“ souvisí s prostorem, kdežto sloveso „čekat“ s časem, a že chování kterékoliv partnerské dvojice v hypermarketu je principiálně identické s jejím chováním v kině. Vztah ženy k nakupování i k obrazům je stejný. Je to vztah taktilní a pojímající, nebezpečné blízký a téměř intimní; žena touží dotýkat se věcí na plátně a přivlastnit si je, přiblížit se tělesnému vzezření hvězdy a zmocnit se prostoru, který obývá - zároveň se tak ženy stávají snazšími obětmi jak vizuální, tak ekonomické exploatace. Naopak mužský fetišismus (možnost popřít, co bylo viděno, a přesunout vědomí do náhradního předmětu) figuruje jakožto způsob, který umožňuje udržet si distanci od objektu touhy. Ženská blízkost a splývání s obrazem je tedy jiného druhu než mužské vidění, které zůstává distancované a reflexivní. Když se zamyslíme nad dramaturgickým rozvržením Pařby ve Vegas, tak muži, ti čtyři chlápci, jsou zde ti, kteří nejsou schopni ovládnout prostor a musí zpětně sestavovat jakousi databázi, kde byli a co tam prováděli. Snaží se jinými slovy zkrotit prostor a vůbec se jim to nedaří – protože muži prostoru vládnout nemohou, ten je doménou žen. Nastávající nevěstu trápí naopak čas a vážné obavy, že ženich nestihne obřad. Kdyby se situace hypoteticky obrátila a na pařbu jely ženy, kdežto ženich zůstal doma, film by ztratil smysl a vůbec celou zápletku, neboť ženy by prostorovou skládačku předešlé noci zakrátko vyřešily a ženicha by čekání rovněž nijak zvlášť nenervovalo, poněvadž čekání je mu bytostně vlastní. Namáhavé sestavování jakési databáze prohýřené noci oněmi čtyřmi nešťastníky je vepsáno i do samotného filmu, který je rozřezán na deset dílků a opětovně složen v následujícím pořadí: 1-9-3-5-2-7-4-6-8-10. Rafinovaná a vůči divákovi možná trochu zlomyslná proměna Pařby ve Vegas z lineární road trip do spletité detektivky ilustruje to, čemu říkáme „narativní databáze“. Jde o jistý druh filmu, ve kterém se nám předkládá řada relativně oddělených událostí, přičemž smyslem jejich sledování není zjistit, kdo co udělal, jestli se hrdina najde či zda se hrdinka vdá, ale spíš najít způsob, jakým lze uchopit každý kousek vyprávění a umístit jej do správné mřížky ve vztahu k ostatním. Namísto toho, abychom hráli klasickou přímočarou hru, hrajeme tetris – zasouváme jednotlivé kousky na správné místo v prostoru a máme v tomto smyslu pocit prostorového zakončení. Sepisuje-li Bradley Cooper v jedné scéně na lísteček, na co všechno si s kámoši pamatují, fakticky nic nesepisuje, ale podobně jako detektiv rozmísťuje všechny prvky zápletky na nástěnku – hraje tetris. () (menej) (viac)