Expendables: Nezničiteľní

Asi nejsem cílovka. Ty vysvalené, propocené, občas poněkud jednodušší či rovnou úplně vypatlané machistické kreatury jsem vždycky nesnášel a v Expendables bohužel jiní hrdinové nevystupují. Stalloneho partička, které v žilách proudí víc testosteronu a rozpuštěných steroidů než krve, mi nijak neimponuje, nebavím se nad ní a u její mise ani nedokážu vypnout mozek. Maximálně postradatelná a maximálně pronuděná záležitost. 50% za letadlo. (18.09.2010)

Pokud bychom hodnotili Expendables jako řadového zástupce akčního žánru, nejspíš bychom museli konstatovat, že jde o průměrný snímek s tuctovým dějem. Jenže takhle ho prostě hodnotit nelze, už od samého začátku jej totiž Stallone prezentoval jako nostalgické ohlédnutí za akčními filmy 80. let a v tomto ohledu nezklamal. A přestože filmu k dokonalosti něco málo chybí, milovník akčních filmů se při sledování Expendables bude cítit jako v ráji. Je to ráj plný přestřelek, vtipných hlášek a co víc, sebeshazování. (20.08.2010)

Jako vzpomínka na dobu dávno minulou to zajisté potěší nejednoho odrostlého kluka, ale člověk si za posledních deset let přece jenom zvykl na určitý - bourneovský, chcete-li - standart akčních filmů. Zajídá se mi představa, že béček šestákovějších jak Léon Clifton bude v budoucnu přibývat více než doposud. Být to film z 80's, je to jasná dvojka, ale člověk čas od času potřebuje dávku nostalgii a letos mu takový požadavek splňují jen Expendables (kam se hrabe MTVácký A-Team). (31.08.2010)

V Kladně dne 20. srpna 2010 Milý deníčku, včera jsem byla na Expendables a musím se ti s něčím svěřit. Po dlouhé době jsem znovu pocítila, jaký krásný to byl pocit, když si sedneš k Vánočnímu stromku a začneš radostně trhat dárečky,.. Přesně tak jsem se cítila u té přehlídky, co mi pánové naservírovali. Bohužel jim za to nemůžu osobně poděkovat, tak to bude alespoň naše malé tajemství, ano? Měj se krásně, zase se někdy ozvu. S láskou tvá Verunka… A v duchu Vánoc se Expendables nesl téměř celý film.. Všude to tak hezky blikalo, všichni se jen usmívali a příšerná vánoční výzdoba, která se nesla v podobě kýčů, byla taky na každém rohu. Ještě že já ty Vánoce miluju. Sly nám prostě zařídil výtečnou jízdu na horské dráze. I když se občas bojíte, že vyletí ze sedačky, on obstaral skvělé bezpečností pásy, které Vám to nedovolí. Ať to měla být pocta nebo jen vzpomínka na dobré staré časy těchto chlapíků, pobavila mě na 100%. Netušila jsem, že by v kostele mohla být taková sranda. Otevřenou pusu a nevěřícné kroutění hlavy nejvíce střídal můj smích i když není, liž pravda, že za spoustu legrace taky mohli pánové sedící za mnou. Představte si ten nejvtipnější a nejhlučnější smích,… tak přesně ten oni vydávali. Věřila jsem, že se u Postradatelných budu bavit, ale že takhle? Po varovném výstřelu pana Lundgrena, jsem schopna odpustit tomuhle nářezu opravdu cokoliv :o) (20.08.2010)

Mírné zklamání, ale také naplnění slibů. Důchodci z pirátských vhsek se vrací ne v úplně kompletním počtu, ani ne v původní formě, ale s pár novými jizvami, hláškami a chutí zastřílet si. Já jim to přeji, stejně jako mě dopřál Sly vidět pohromadě Jeta s Dolphem a Bruce s Arniem. Přes všechno akční uspokojení skrze jednoduchý příběh plný výbuchů, střelby, (bohužel i) rychlého střihu a moderního hávu jsem se nebavil, tak skvěle a sladce, jak jsem doufal. Nic to nemění na splnění několika snů a rozšíření seznamu povinných hlášek naučených z paměti. Možná škoda, že největší macho je tam Jason Statham (má holku, výraz a neuvěřitelné akční okamžiky) a takový Sly se stává spíš studánkou moudrostí a přehlídkou svalstva než něčím víc. Ale i to pomáhá lehce sebeparodující rovině filmu, která potěší. Teď už jen prosím rychle tu dvojku, s Jean Claudem, Stevenem a třeba Chuckem. PS: AA-12 chci domů a tu M79, co půjčil Arnold Dolphovi asi taky:) (08.09.2010)