Expendables: Nezničiteľní

70%. Nedochůdče, které člověk musí mít rád. Parádně koncipovaná ozvěna osmdesátek, která je ale až příliš moderně, nebo spíš průměrně natočená. Radši než změť rychlých střihů a velkých detailů bych uvítal stylovější rukopis Donnera, McTiernana nebo jiné kdysi režírující vykopávky. Testosteronových radostí je tu ale i tak požehnaně. Dvojka by bodla. (24.08.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Koukám, že Stallone se pokusil na stará kolena obohatit akční žánr moderní variací na Sedm statečných. Mňo, i když se ve scénáři až příliš často opakovalo jedno slovo ("bang"), musím uznat, že to nebylo špatné, tedy s přihlédnutím k faktu, že jde o Stallona v důchodcovském věku. Btw. Sly se mi v tomhle snímku docela zamlouval, byla to jedna z jeho nejlepších rolí a působil na mě docela lidsky. A to ho nemám rád. (24.03.2013)

Autorekapitalucia: Jedny z najlepsich akcnych scen roka (sekvencia v tuneli vladne) kde takmer kazda je svedkom Slyovej chuti hrat sa. Dalej najlepsia buddy chemia (A-Team zavistlivo mava zo zadnych rad, na druhej strane treba priznat, ze tam, kde sotatne filmy tuto buddy chemiu museli poctivo budovat, Sly a spol. zacinaju, tam kde ini so snazenim koncia uz len postavenim sa pred kameru) a fungujuce monology/dialogy. A aj ten strih toho az tak vela nepokazil (hlavne ked si porovnam kontaktne suboje v niektorych tohtorocnych nepodarenych arenovkach typu Tekken, kde mozno premierna dlzka zaberu bola este dlhsia ako v Expendables, ale neprehladnost na platne bola naopak vyssia). 8-9/10. (06.09.2010)

Pokud bychom hodnotili Expendables jako řadového zástupce akčního žánru, nejspíš bychom museli konstatovat, že jde o průměrný snímek s tuctovým dějem. Jenže takhle ho prostě hodnotit nelze, už od samého začátku jej totiž Stallone prezentoval jako nostalgické ohlédnutí za akčními filmy 80. let a v tomto ohledu nezklamal. A přestože filmu k dokonalosti něco málo chybí, milovník akčních filmů se při sledování Expendables bude cítit jako v ráji. Je to ráj plný přestřelek, vtipných hlášek a co víc, sebeshazování. (20.08.2010)