Expendables: Nezničiteľní

Hvězdu (a půl?) dolů za zbytečné rockyovské kecy (= patetická demence - odsral to hlavně chudák Mickey), které se nějak moc netvářily, že by to bylo "jen pro prču". Jinak hodně příjemná jízda (i když začátek navnadil na trochu víc, než se pak dělo) - u kostelní scény slzička ukápla. Dala bych si druhej chod. (19.08.2010)

Hodnotím to s odstupem tří týdnů, což by teoreticky mělo snížit moje fandovské výbuchy na minimum. Ale je to marné... Sly vzal prostě akční veterány pod kudlu a snažil se jim v mozku aktivovat centra zodpovědná nadsázku, obličejové svalstvo a další funkce. A ono to vyšlo! Pacient přežil, zbraně znovu štěkají naplno, publikum tleská a dolary se sypou. Jak už bylo řečeno stokrát: Tleskalo by, i kdyby tam jen tak stáli... jenže oni běží... dopředu, nikoliv dozadu. Za tu snahu oprášit stará klišé zvenku i zevnitř, jakkoliv to s sebou nese mnoho kompromisů a krájení času, který je každé z hvězd dopřán, si Sly zaslouží další metál. Můžeme hovořit o akčním hattricku týpka, co ještě před pěti lety znuděně pobíhal po videopůjčovnách ve filmech jako Avenging Angelo? Stallone je jako kometa, dal si chvíli pauzu, aby ozářil i jiné části galaxie, ale teď je zpátky. Nezbývá než vytáhnout dalekohledy a kochat se... (08.09.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)

Sláj ještě do penze nechce! Pod heslem "Dokud udržím moč, musím i mašinkvér" exhumuje staré filmové hrdiny a dokonce i některé herecké mrtvoly. A daří se mu to tak sqěle, že se snad každý, kdo vyrůstal v osmdesátých letech, u toho musí prstit jako šestnáctka u Tvajlajtu! Jsem netrpělivý, čím nás ten penzista zabiják oblaží v následujících letech. Možností se nabízí celá řada. Například pokračování dobrodružství stoletého, impotetntního horského vůdce (Dickhanger), popřípadě další eskapády nemrtelného páčidla (Over the Hrob), v neposlední řadě návrat vraždících důchodců (Nájemní starci), noir gangsterský thriller z nemocnice pro přestárlé (Cévkujte Cartera), autobiografická komedie o radostech stárnutí (Stůj, nebo dědeček zcepení), adrenalinová apokalyptická Sci-Fi o epidemii bércových chorob (Soudce Vředd) či snad akční erotické trampoty dvojice obstarožních drsoňů (Tanga a Plesh). Ať si kdo chce co chce říká, čemukoliv z toho napálím za pět a ani nemrknu! (24.08.2010)

Doufám, že vyjde sběratelská edice na ošoupané x-krát přehrané verzi VHSky s tím rychlo-mono(tóním)dabingem a normálním střihem. Pak, a teprve pak, to budou ty pravé akční „jakože vosumdesátky“. Zatím je to v půli cesty mezi sympatickým si hraním na nostalgii a tou pravou nefalšovanou nostalgií (kostel, kostel!). Má to ovšem tři hlavní problémy. Moc "bournovského" střihu, málo se tu pracuje s kultem osobnosti jednotlivých testosteronových legend (to se děje jen u scén Jet vs. Dolph a té v kostele) a samozřejmě problém nejzásadnější - žádnou Asii Argento místo (ne)Charismy. (20.08.2010)