Plavec

Plavce jsem chtěl vidět od té doby, co jsem četl o jeho dráždivě tajemné základní zápletce ( cca 2 roky dozadu ). Navíc je o tomto filmu zmínka i v mé oblíbené příručce Malé dějiny filmu. -- Muž ve středních letech odhaluje pokrytectví svých zámožných přátel, ale především zkaženost sebe sama. Léta lhal sám sobě do očí, ale nyní postupně poznává zdrcující pravdu. Tajemná, gradující atmosféra ( informace o hl. postavě se dozvídáme postupně ), jímavá smutná hudba Marvina Hamlische, průzračně modrá voda bazénů v sytých barvách Technicoloru, výrazná pohyblivá kamera, ale především, především BURT LANCASTER... (16.12.2005)

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

Pozoruhodná dekonštrukcia Amerického snu a portrét chlápka, ktorý uveril svojej vlastnej reklame: v žiarivom Technicolore, s plastickým herectvom starej školy a príšerne melodramatickou hudbou Marvina Hamlischa. Filmy o existenciálnej kríze boli koncom sixties docela v móde (viď Arrangement od Kazana). (01.07.2019)

„I'm a very special human being. Noble. And splendid..“ V některých ohledech velmi zvláštní a magické pool movie, při kterém cesta není cílem, ale přípravou na něj. Jak jej přemáhá pravda, co vyvěrá ze suburbické krutosti, tempa pokrytce Neda Merrilla v blankytných vodách sousedských licoměrníků ztrácejí na energičnosti. Tohle je ta pravá Hrůza v Connecticutu! (14.12.2022)

When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků. (14.05.2020)