Dobré srdce

Brian Cox a Paul Dano na jedničku. Ale mimo iných vecí je to rutinna. Strašne som dúfal, že to bude mať nejaký čarokrásny presah, ale nie je to tu. Je to príjemné, je to osobité ale je to žánrový film, neprekračujúci mantinely a v zásade nefunkčný v rámci vyvrcholenia( ktoré sa dá ľahko prekuknúť) a tiež ženskej postavy, ktorá je iritujúca a prvýkrát dáva postavy do iracionálnych motivácií, ktoré pred tým nemajú. Jednohubka od ktorej som na vlastnú škodu čakal niečo viac. (26.12.2017)

Syrový film promíchaný se špetkou romantiky klade důraz na kontrasty lidských vlastností a daří se mu to. Celková výstavba je trochu nečekaně utnuta a film se přeměňuje do jiné roviny, stejně jako charakter Jacquese. Výborní herci. *** Ve zkratce: Je důležité mít srdce na správném místě. (13.03.2011)

Během prvních 30ti minut jsem to chtěl asi 3x vypnout kvůli tomu, že se tam vůbec nic nedělo a taky kvůli nesmírně nesympatickému hlavnímu hrdinovi. Nakonec jsem to dokoukal a viděl jsem průměrný jakoby „americký nezávislý“ film, který si alespoň posledními 20ti minutami spravil pošramocené renomé ze začátku. Na rozdíl od ostatních mi ten konec nevadil, jen bych se obešel bez scény z Martiniku, která tam už byla moc přes závit. (17.07.2011)

Je jako slovnik sprostych slov a nadavek v te nejprostsi forme, presto si myslim, ze tento film neni pro tupce, ani pro lidi s malou slovni zasobou, mozna prave naopak. V onom filmu se skryva velice drasavy a zajimavy pribeh, ktereho donuti snad kazdeho se aspon letmo zamyslet, jestli zijeme tak, jakbychom meli! Az na "April", ktera me absolutne nesedla,a spise kazila celkovy dojem z filmu jsem si postupne oblibil i vsechny herce, to, ze je tento film predvidatelny bych rozhodne netvrdil, alespon ne v porovnani s ostatnimi! (1* ubiram prave za nestastne ztvarneni April, a tak trochu i za ne uplne stastne dokonceni filmu) (15.02.2011)

Nad oprýskanými stoly, které naříkají nad svým údělem při každém pohybu, vznáší se opar cigaretového kouře v němž utopila se minulost, a budoucnost je v nedohlednu. Kdesi v koutku sedí muž nad knihou. Přízraky lidí, jenž zapomněli svou cestu domů a nebo jí nikdy neznali, drží pevně ve svých rukou sklenice a doufají že si dokaží uhlídat alespoň na dně se povalující přítomnost. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou. Jediné co připomíná život v této místnosti jsou příběhy pobleskující ve tmách očí zírajících do prázdna. Kdesi v koutku sedí muž se zavázanýma očima nad knihou do které zapisuje tyto příběhy, které občas odrazí se od střípků naděje, roztroušených v zapomenutých zákoutích, které tma ještě nepohltila. Tíha světa tlačí zvenčí do dveří a tak odejít se pokusilo jen pár těch nejodvážnějších. I jejich příběhy jsou zaznamenané v knize slepého muže, v knize kterou nikdo nikdy nečetl, v knize která nezná jen jeden jediný osud..ten svůj. (05.06.2012)