Hlad

Nemám rád tenhle typu filmů, a vlastně ani nemám rád filmy o Severním Irsku - "Hlad" mě minul podobně jako třeba "Krvavá neděle" z r. 2002 od Greengrasse. Nepamatuji se, že bych kdy viděl na obrazovce ČT2 film tolik plný explicitního násilí a "šokujících" záběrů. Bez vysvětlujících titulků na začátku a na konci by tento film přišel o polovinu své naléhavosti. O ten zbytek se minimálně u mě připravuje svou málomluvností a statickými záběry, které mě až iritovaly. Tematicky podobný film "Bumerang" z r. 1996 od H.Bočana mi dává větší smysl. (10.05.2011)

Sado/ maso pozeranie. Stále násilnejšiemu správaniu dozorcov (sadizmus) zodpovedajú väzenské výtvarné kreácie v podobe vymazávania ciel vlastnými výkalmi a vylievanie moči na chodbu. Neskôr uväznení členovia IRA hladujú (masochizmus). Zrežírované je to fajne, zvolená forma upozorňuje na to, že pri odpore voči systému je dôležité kolektívne presadenie požiadaviek, nie individuálne persóny, ktoré dej filmu (s výnimkou vodcu) bez dovysvetlenia opustí, nech stoja na jednej alebo druhej strane. Systémovo pomerne ok. V konkrétne zakotvenej politickej realite už menej - neviem či by nejaké fyzicky nepríjemné emócie vzbudili obdobne zrežírované osudy uväznených organizátorov moslimských atentátov v Londýne, Barcelone. Pritom ide o rovnakú sortu ľudí. V mene idey sú ochotní odstraňovať nevinných civilov. Druhé a podstatnejšie je, že takéto demonštratívne samovraždy (hladovka, upálenie sa) sú vždy len prejavom márnomyseľného ego exhibovania. Vždy sa nimi bojuje za nejaké vyššie dobro, dôsledkom smrti mladíka v rodine je vždy len psychicky zlomená rodina, milenky a kamaráti. A nenaplnené ideociele. Pretože tie smerujú vždy k realizácii prázdnych hesiel (slobody, dôstojnosť, rovnosť), ktorých obsah je štát od štátu a výklad od výkladu rôzny. Niet prečo žialiť, niet koho obdivovať, niet koho ľutovať. V tomto zmysle bol film zbytočný, pretože všetci predsa vedia, že väzni sa mlátia a tí odporujú odpornými metódami sebazohavovania sa. Ale rozhodne nejde o nejaké nasledovania vhodné vzory. Ako spieva kapela The Stranglers: "No more heroes any more!". (25.08.2014)

Otřesné. Skvělý námět se kterým si McQueen vytřel prdel a zbytek hoven namatlal na diváky. Naprosto stejně jako vězni na stěny. Co na plat, že film mapuje tvrdou "špinavou" hladovku věznů, když příběh je vyprávěn tak sterilně, že jsem to po 30 minutách chtěl zabalit. Celý film se nemluví a nevysvětluje jen se prvoplánově ukazují syrové záběry, které ve výsledku nic neznamenají a pak to příjde. Půlhodinový rozhovor vězně s knězem, kde třetinu filmu žvaní o hovně, piplají se v hovně a nakonec pronesou větu, kterou mohli říct za jednu minutu a divák by byl stejně obeznámen se situací jako po této šílené rozpravě o již zmiňovaném hovně. Následuje tvrdá hladovka jednotivce, kde se opět půl hodiny nemluví, jen se ukazují skandální záběry nemocného člověka. Ve výsledku je tedy film totálně nudný, neinformativní, neumělecký, ani nepobuřující, je to prostě jen nudná sračka bez scénáře. 20% 22.08. 2010 (22.08.2010)

S. McQueen má zvláštní styl režie, film je zaměřený na dlouhé záběry a na minimum dilaogů, tedy až na jeden přes 20 minut dlouhý, ale nenudící, nepochybně je film zajímavý a do jisté míry působivý, ale jeho poutavost tak v půlce filmu ztrácí dech, což je docela na škodu, ale ke konci začíná citově působit a po skončení mě donutil zamyslet se nad činem vězně. 70% (09.01.2010)

Steve McQueen vyvrací fámu, že se forma nemůže obejít bez obsahu a jestli míní v tomto stylu pokračovat, myslím, že nebudeme kamarádi. Kdybych chtěla shrnout dojmy z filmu do jednoho slova, bude jím otupělost, která mi ani na chvíli nedovolila nahlédnout do problematiky, jež snad chtěl snímek zpřístupnit neteroristicky zaměřeným masám, a i kdybych měla o britsko-irské vztahy zájem, jakože nemám, pustím si pro osvěžení "Ve jménu otce". Ve světle těchto faktů mně pochopitelně byl výkon i úbytek svalové hmoty Michaela Fassbendera naprosto lhostejný. Jo, a ta jedna hvězda je pro mě, za statečnost a vytrvalost. (01.06.2012)