Hlad

Líbilo se mi jak si kamera vždy vybere jednoho zástuce z každé frakce (vězni, bachaři, těžkooděnci) a nenásilně ho sleduje. S hlavním hrdinou se vlastně seznámíme až za dost dlouhou dobu, a to hlavně díky dlouhému rozhovoru s knězem. Jinak se toho ve filmu moc nenamluví, ale o to je právě působivější. Režisérovi se daří vtáhnout diváka do vězeňské atmosféry plné klaustrofobického ubíjejícího hnusu, napětí, odhodlání větňů a frustraci bachařů, kterou si s gustem vybíjej na vězních. Samotná finální hladovka je kapitola sama pro sebe, velmi realisticky natočená změna těla vám vezme jakoukoli chuť se někdy o něco takového pokoušet. Nebyla to pro Británii veselá doba a po skončení jsem měl chuť se najíst. (14.12.2009)

Neviděl jsem na plátně moc nechutnějších věcí, než je první pulhodina tohoto filmu --- Neviděl jsem nikdy na plátně nudnější a delší souvyslý (20ti minutový) dialog dvou herců ---- Neviděl jsem nikdy na plátně drsnější a vymakanější pohled na držení smrtící hladovky --- Viděl jsem už hodněkrát takové množství artových zbytečných záběrů jako v tomhle filmu ... Tak si račte vybrat, vážení. (29.09.2009)

Po Štvanci IRA další film, který se věnuje Irské Republikánské Armádě. Jenže zatímco Štvanec má tempo a hodně dialogů, tady se moc nemluví (kromě té 16 a půl minuty trvající scény, která je hodně povedená) a tempo je takové, jako by sám film chtěl, abyste si všechnu tu špínu, ponížení a bolest "vychutnali" do poslední kapky. Hlad je hodně náročný film, především na psychiku. Proto jsem se rozhodl, že se na hodnocení vyspím a uvidím (těsně po zhlédnutí jsem se nemohl rozhodnout mezi 3 a 4 *). A jelikož mi v paměti zůstalo poměrně dost scén a hlavně to na mě udělalo dojem, tak dám 4 hvězdy. Jsem zvědavý, jestli někdy budu mít chuť na další projekci… (13.03.2010)

Íri, pokiaľ sa dostanú na nejaký šampionát, dostanú tam výprask. Severní íri dostávajú výprask aj v kvalifikácii od Slovákov. Takže aj pokiaľ by sa tieto dve krajiny spojili, nič zásadného by sa na tom nezmenilo. V tom mi pripadal psychopatizmus IRA bojovníkov za slobodu úplne zbytočný....ale vážne. McQueen sa hrá s formou scenára, keď na začiatku predstavuje postavu, ktorá sa neukáže ako hlavná, potom predstaví ďalšie, ktoré sa taktiež neukážu ako hlavné, tá prichádza až po prvom bode obratu. Ale hlavnou postavou je tak pre mňa nakoniec väznica. No a posolstvo je pre mňa jasné, či ste na jednej alebo druhej strane barikády, vaše rodiny budú trpieť rovnako. Rodina, nielen sloboda, to je to, o čo tu beží....No a či to stálo za to? Čas ukázal, že asi nie (severní Íri si ako Íri na šampionáte nikdy nezahrajú:),samostatne nato nemajú), ale nie som odborník na tamojšiu politickú klímu, možno je najlepšie riešenie súčasný mier, takže z tohto uhľa pohľadu áno. Spomeňte si na búrlivé správy z regiónu z 80tych rokov.... (20.05.2013)

(CINEMA MUNDI 2010) Nesouhlasím s tím, že by šlo o (ryze) fyzický zážitek, když se v závěrečné části od fyzického přechází až k metafyzickému, a že by šlo o levicový film stavící se na stranu teroristů, protože tenhle až seidlovsky stylisticky strohý film, jehož působivost a výpovědní hodnota je obsažena v promyšleně komponovaných obrazech, je o nedostatečné nekomunikaci na všech stranách trojúhelníku vězni-věznitelé-vláda. (Viz způsob snímání a nastříhání rozhovoru mezi vězněm-hladovkářem a knězem: prostor věnovaný postavám je shodný, nikdo z nich záběru nedominuje a když přijde na promluvy do kamery, nejde o zcizovací efekt, nýbrž nápadité užití figurativní metody záběr-protizáběr, kdy nasloucháme oběma stranám, jenom pozice a optika se mění.) HLAD je modernistický film, který užívá postupy toho nejlepšího z těch nejlepších (především italských) politických snímků: několikaminutový dialog v jednom záběru uprostřed filmu rytmizující dění a sloužící jako předěl, rekontextualizace scén - mytí rukou a kouření na sněhu - upozorňující na rutinnu vykonaného a drzý odklon od "hlavních" postav začátku filmu ke zcela jiným a novým. Takhle by měly vypadat politické filmy - poučené kinematografickou minulostí, sveřepě soustředěné na dané téma a problematiku, angažované nejenom svým obsahem, ale i stylistickou koncepčností a porušováním kanonických pravidel vyprávění. (27.02.2010)