Štvrtý druh

Fakt nezvyčajný úvod už od prvých sekúnd v podaní M. Jovovich, ktorá varuje pred silnými zábermi a strašidelným príbehom. To všetko tvorcom vyšlo tak napoly, pretože až na pár strašidelných scén tu nejako nefunguje celkove prepojenie príbehu, spätne mám pocit akoby som sledoval niekoľko viac, či nemej vydarených scén, ktoré nedokázali vytvoriť nejaký súvislejší celok. Celkovo hodnotím priemerne, ale priznávam, že scény so zahľadenou sovou v okne pôsobili desivo. Film 60%. (18.07.2010)

Tento film je dramatizací událostí mezi 1. a 9. říjnem 2000 na Aljašce (Nome). Ve filmu jsou použité skutečné záběry. Existuje více než 65 hodin obrazových a zvukových záznamů...... ZÁLEŽÍ POUZE NA VÁS, JESTLI UVĚŘÍTE. NEBO NE. Vod tohodle úvodu je odvozený to vostatní. Pomali (ale jistě) budete nuceni dospět k nějakému závěru. Novej rozměr dávaj filmu autentický záběry. To jsou věci, který můžu, ale hlavně se sem hodí. Kde začíná fikce a končí skutečnost? Jsou to fakta, nebo výplod šílenství? Film nejen pro příznivce fantastickejch teorií či Summerský civilizace. (Třeba se na konci zamyslíš ty, ty i ty. - ty vlastně né...) PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** P.S.: Film si užijete hlavně tehdy, když nebudete pátrat. Ti vostatní už jistě ... (09.03.2010)

Pravda v tomhle filmu prý podle studia Universal není. Ale je jen na nás, jak tenhle film pochopíme a pochopit ho můžeme skutečně všelijak. Ve skutečnosti přesně ten příběh, co se odehrál v tomhle filmu, realita není. Autoři to všechno geniálně vymysleli. Zakomponovali dohromady skutečný horor a třesoucí se šílenost a la Záhada Blair Witch do jednoho takovým stylem, že se tomu věřit prostě musí. A pokud do toho filmu jdete s tím, že chcete vidět zajímavý, originální přběh a o něm toho příliš nevíte, tak si ho užijete. I když ten začátek se nezdá, později se to rozjede. Nutno dodat, že ne všecko na filmu je lež. Když Milla Jovovich tvrdí, že deset milionů lidí na světě má zkušenosti se setkáním s mimozemšťany. Je třeba si uvědomit, že ten film vůbec nemusí být lež. Už se stalo, že pár sci-fi bylo natočeno a pár let na to přišel nějaký vyvrhel vědec z Oblasti 51 v rozhovoru, že ten film vlastně žádná fikce není. Nedivil bych se, kdyby tohle byl jeden z těch utajených případů, o kterém nějaký jiný vědec bude za pár let mluvit jako o dobře zakamuflované realitě. Jen by mě zajímalo, jak autory napadlo použít jako komunikační jazyk mimozemšťanů právě summerštinu. Zajímavý nápad, nebo spíš jen čerpali ze skutečných faktů? Bůhví. (30.01.2010)

Zkouška nedobrovolného spojení aneb interaktivní rozpolcenost na čtvrtou... Dost možná nejsme ve vesmíru sami, ale jestli tam doopravdy NĚCO je, pak na to budeme sami. Aby vše fungovalo přímočaře a znepokojivě, tak ona interaktivně dokumentární forma nesmí být samoúčelná, což mi právě u The Fourth Kind po většinu času připadalo, že tady to prostě prvoplánové je. Olatunde Osunsanmi podle mě zcela jednoznačně klade důraz na jednotlivé detaily, které ale ve výsledku poněkud nezapadají do jednoho kompaktního celku. Zkrátka "filmová" linka příběhu se s tou "dokumentární" jednoduše tluče jak děcka na pískovišti a v důsledku toho celková autenticita prostě pokulhává. Ne, záměr určitě nebyl špatný, ke kladům nepochybně patří nápaditá práce Lorenza Senatoreho s kamerou (bohužel už o dost méně povedený střih) i zvláštně (po)ruchová hudební kulisa Atli Örvarssona a pár nezpochybnitelně znepokojivých okamžiků. Na druhé straně nevěrohodná Milla Jovovich a ta mnohdy zbytečná "čtyřiadvacítková" obrazová mozajka. Zkrátka The Fourth Kind mohl být dobrý paranormální film, avšak když chcete až přespříliš, pak to všechno funguje jen napůl. P.S.: "Během roku 1976 několik dětí a mladých dívek nezávisle na sobě pozorovalo podivného opeřeného "sovího muže". Objevoval se blízko kostela v Mawnanu, malé vesnici na jižním pobřeží Cornwallu" (Karl P. N. Shuker, Atlas světových záhad, 1996) - všechno souvisí se vším. [final rate: 50%] (17.03.2011)

Hmm, asi je to na 70%, ale spíše kousek pod. Film nabízí otřepané téma (které se ale asi nikdy neomrzí) a tak se snaží nahnat 'body navíc' hrou na pseudodokument ve stylu Blair Witch. "Dokumentární" pasáže se míchají s těmi skutečně hollywoodskými a místy to působí skoro nepřehledně, když je divák na plátně či obrazovce nucen sledovat leckdy až 4 záběry současně. Různé nedostatky se ale snažili tvůrci zamaskovat atmosférou a na tomto poli se jim přeci jen vedlo lépe, některé scénky vypadají opravdu "hustě". V součtu to vyjde na takový lehčí "bu-bu" film, jenž může snadno znervóznět mnohého diváka, ale protřelé movie-matadory nechá v klidu a maximálně jim na tváři vyloudí lehčí úsměv. Kdo zarputile věří v UFO, ať si k mému názoru klidně přičte jednu (blikající a cik-cak se pohybující) hvězdičku navíc. (24.06.2010)