Turínsky kôň

Cyklická, s apatií příjmaná bezvýznamná lopota, na pozadí pozvolna, ale o to tíživěji se blížící apokalypsy. Zdá se, že celý okolní svět byl zničen, do záhuby ho uvedlo samo lidstvo, kterému se nepodařilo vymanit se z věčného koloběhu destrukce a ziskuchtivosti. Pokud chce člověk něco získat, musí danou věc nejprve zničit. Ti ušlechtilí si uvědomili, že Bůh již není a začali váhat, zda vůbec existují oni sami. Totální destrukce posledních zbytků pozitivních hodnot lidství. Nihilismus tak zřetelný a šlehavý jako všudypřítomné bičování planiny větrem. Turínský kůň vyznívá o to depresivněji s myšlenkou současné společenské situace a všeobecném úpadku hodnot. Pro Nietszcheho byla zbytečná celá léta strávená s myšlenkami nebezpečí nihilismu, s jeho důvěrou v lidství. Pro otce a dceru (alespoň během doby, kdy je můžeme pozorovat) je bezúčelná každodenní tvrdá lopota. Pro Tarra je zbytečné natáčet další filmy. Zbývá snad něco jiného, než smířené očekávání temnoty? (P.S. díkybohu, že sem Koně neviděla ani ve Varech ani na Lfš. Díky všem spoludivákům z brněnského Artu.) (12.10.2011)

Jeden z najdôležitejších filmov vôbec! Číry očistený tragizmus. V rovine emocionálnej Ťažoba a Prostota, že to je aké to je, že to je absurdné. Srší z toho brutalita a zemitosť - až prízemnosť, náhoda a definitívnosť. Ako život. A nemožno od toho utiecť do ľúbivej melanchólie, ani do ľahko-dosiahnuteľného sentimentu. (19.02.2013)

Turísnky kôň vo mne vyvolal túžbu vymyslieť novú filmovú škatuľku, ktorú som nazval poetický existencionálny realizmus. Pri jeho sledovaní strácate pojem o filmovom čase, o priestore a vlastne o všetkom. Bezčasie Tarrových filmov ich robí spoločne s ich myšlienkami nadčasovými, respektíve toto bezčasie ich ešte znásobuje. Turínsky kôň je niečo ako filozofický spis, rozprávaný obrazmi a hudbou. Dôkazom, že obrazmi sa dá vypovedať rovnako veľa, ako slovami. Tie sú však z podstaty veci "doslovné", filmové obrazy však nie. Preto ich mám o niečo radšej. A možno by som sa slov zriekol úplne aj v tomto filme, aby nedávali návod, ako tie obrazy čítať. Na takejto osamelej usadlosti môžete byť buď šťastní z toho mála, čo máte a uvedomovať si, že nič iné k životu nepotrebujete, alebo si uvedomíte tú existencionálnu ničotnosť všetkého navôkol a fakt, že kvôli prežitiu musíte vynaložiť nesmierne úsilie a pýtať sa, načo je to vlastne dobré. Ako k tomu pristupuje Tárr prostredníctvom svojich postáv, netreba dodávať. (30.08.2014)

První film Bély Tarra který jsem viděl - pohříchu mám ve filmovém vzdělání ještě značné mezery. Na jméno tohoto režiséra jsem nedávno poprvé narazil v diskuzi k tvorbě Ivana Vojnára a když jsem si přečetl verbalův zdejší geni(t)ální komentář, musel jsem si "Turínského koně" ihned sehnat - rozhodně nelituji. Bez ohledu na filosofické či jiné výklady tohoto snímku, pro mne se jedná především o nevšední estetický zážitek a mimořádně působivé přenesení pocitů (nejen emocí, ale zde především fyzického vnímání chladu, větru, všeprostupující sychravosti) z plátna (respektive obrazovky) na diváka.Svojí verzi výkladu smyslu "Turínského koně" pochopitelně mám, ale abych se vyhnul nenávistnému spílání antiintelektuálně zaměřených komentátorů, nechám si ji pro sebe, stejně jako obšírné (byť pro fanoušky filmu možná zajímavé) srovnávání snímku s tvorbou jiných umělců. Zkrátka a dobře - další díla Bély Tarra hodlám shlédnout v brzké době a soudě podle "Turínského koně", mohu jeho originální vidění světa jenom doporučit. (08.11.2013)

To že natočíte film na tři hodinové záběry, ještě nedělá umění. Kamera výtečná, oba herci správně odevzdaní a zvuk vichřice neskutečně vlezlý. Ale už z principu nemůžu něco hodnotit kladně jenom proto, že i když to je myšlenkově prázdné, zato to má výborné vizuálno a velký potenciál pro "intelektuály". (26.07.2011)