Turínsky kôň

Mnozí můžou namítnout, že Tarr se od Satanského tanga daleko neposunul a variuje již známé věci. Nesouhlasím; Turínský kůň je svým způsobem dokonalý epilog Satanského tanga, tvůrce a dokonce i civilizace. V Tangu se postavy ještě snažily osudu vzepřít, utéct a začít znovu, otec s dcerou z Koně toho nejsou přes veškeré protivenství schopni, zkrátka proto, že jsou slabí, unavení a příliš svázaní se svou rodnou hroudou. A tak odevzdaně čekají na svůj konec, aniž by na svých stále více zvnějšku narušovaných rituálech cokoliv změnili. Turínský kůň je přepečlivě vybroušenou filmovou meditací, která člověka vtáhne a nepustí ani dlouho po skončení titulků (což ostatně dokládá, že plný kinosál dlouhou chvíli civěl na plátno - přitom spalo jen minimum lidí - než se odhodlal k potlesku). Turínský kůň není v žádném případě těžký a nestravitelný art, nebere se vůbec vážně, je to absurditka, kde červotoči přestávají vrtat a postavy to silně zneklidňuje. Jen se skládá z cca. 30 záběrů, což může mnohým nabourat představy o ideálně stráveném večeru. (04.08.2011)

SPOILER! Ubíjející prázdnota, ponurý stereotyp, holá existence a beznaděj lidského údělu posledních dní. Ubohá duše rezignovala první. Emoce už dávno odvál hlučný vítr a tělo jen instinktivně přeplo na autopilota přežití. Další se poddalo zvíře. Poté vyschla voda. Když uhaslo světlo, zůstala jen tma a hrobové ticho. Vzdal to i člověk. Kruté, děsivé dílo pozvolného zániku bylo mistrovsky dokonáno. (11.11.2022)

Rád bych se vyhnul patetickým reakcím. Ale sakra... Po skončení projekce jsem si konsternovaně chtěl dát cigaretu: kouřím, přemýšlím, koukám do blba, snažím se vyhnout diskuzím a najednou se koukám na ruce, že už kouřím bez povšimnutí filtr... Rozhodně je skvělý film, působivý film, ale taková je už tvorba Bély Tarra. Těším se na druhou projekci na LFŠ, abych o filmu mohl říct i něco zajímavého. :) (10.07.2011)

Krásne podobenstvo na človeka. Dom je ľudské vnútro. Veterný svet vonku spoločnosť. Občas niekto do vnútra dobehne a vykláda svoje nezmysli aby vnútro zmenil. Ale vnútro sa nedá. A keď prichádza úplný koniec človek zostáva sám so sebou. So svojou smrťou. So svojou jednoduchosťou. Neschopný čeliť svetu vonku, ktorý sa v určitý moment dostal do vnútra. Vígov ústredný motív je asi najúžasnejšou melódiou akú som za posledný čas vo filme počul. Dlhé zábery, parádna atmosféra a silné myšlienky v jednoduchom a prostom príbehu o jednoduchých a prostých ľuďoch. Nevieme v akom čase sa to odohráva. Nevieme čo sa to vlastne deje. Či sú postavy skutočné, alebo nie. Ale Tarr im dáva veľmi silné existencionálne významy. Pre mňa úžasný film. Od prvej do poslednej minúty. (22.08.2014)

Ak chcete tento film v zdraví dopozerať až do konca, musíte hlavne presne vedieť do čoho idete a neočakávať, že jeho tvár sa bude časom meniť. Je to čiernobiely film, s minimom slov a len 30! zábermi pri dĺžke dve a pol hodiny. To znamená nekonečne dlhé zábery, ktoré skúšajú trpezlivosť diváka. 3 minúty sa varia zemiaky, ďalšie 3 minúty ich jedia a nasleduje 4-minútový pohľad von z okna – to všetko často len so statickou kamerou, pričom tieto činnosti sa ešte niekoľkokrát zopakujú. Priznávam, bola to nuda, ktorú narušili len občasné vsuvky, ako monológ tajomného návštevníka či príchod cigánov. Ale niekoľko vecí sa mi tu páčilo. V prvom rade je to celková atmosféra, neutíchajúca víchrica vytvára až postapokalyptické prostredie. Ďalej je to diabolská hudba, ktorá mi určite zostane v hlave ešte niekoľko dní a niektoré zručne natočené scény – napríklad hneď tá prvá má v sebe veľkú silu. Chápem aj, že Béla Tarr tým chcel niečo povedať, k čomu mi pomohlo aj prečítanie pár recenzií. Do pozornosti dávam napríklad túto. (31.08.2012)