Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Německý spisovatel Lion Feuchtwanger vytěžil ve svém románu (vydaný v roce 1939) svou osobní zkušenost ze sedmiletého exilu ve Francii, kam se mu podařilo uniknout po nástupu Hitlera k moci. Osou příběhu je rodina hudebního skladatele Trautweina a její marný zápas o začlenění do pracovního a společenského prostředí. Hlavním znakem těchto "vyhnanců" je vykořeněnost: ta poznačuje každý jednotlivý život snahou po orientaci, zachycení se v rozvráceném světě. Na motivy románu napsal scenárista Jiří Hubač dvoudílnou inscenaci, v níž v režii Jiřího Adamce dostala neobvyklou příležitost silná garnitura našich herců: Jana Hlaváčová, Petr Haničinec, Lukáš Vaculík, Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Marta Vančurová a další. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (14)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

,,Tohle je doba, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něho lump..." Dva filmy, jejichž názvy lze napsat velmi blízko vedle sebe: Ubohý pan Kufalt a Vyhnanství. V obou případech dvoudílná televizní adaptace německého románu, příběh o osudech běžných lidí na pozadí smutných událostí v meziválečném období, důležitý motiv dosáhnutí a nalezení jistého životního cílu, stejný komorní styl i výprava a velmi podobné herecké obsazení. A přece každý z nich je úplně jiný a ne jen kvůli jméně režiséra. Zatímco Filipův (a taky Falladův) Kufalt je v určitých momentech jedna velká legrace o věčných podvodníčcích a jedno velké dobrodružství kolem touhy po pomstě i bohatství, Adamcovo (i Feuchtwangerovo) Vyhnanství je především jedna velká deprese a jedno velké utrpení, byť v luxusním hereckém podání. Hlavní postavou je hudební skladatel, klavirista a profesor německého občanství, žijící pro své antifašistické postoje ve ve Francii, zaměstnán jako jeden z redaktorů novin pro emigranty. Strhující drama, ve kterém jde o život, čest, zaměstnání i smrt, probíhá nejen v pracovní sféřele, ale i mezi jeho přáteli, v rodině a řekl bych také uvnitř psychologického rozpětí postavy. Petr Haničinec naprosto exceluje, dojímá, fascinuje i mrazí, stejně jako jeho filmová partnerka Jana Hlaváčová v tragické roli nešťastné manželky. Mezi nezabudnutelnými hereckými výkony všech zúčastněných bych zmínil Vladimíra Menšíka a Miloše Kopeckého, herců vnímaných z pohledu současných diváků mnohdy pouze jako komiků (naštěstí je oba máme možnost vidět v řadě dramatických filmech a tohle je jeden z nich). ()

Sandiego 

všetky recenzie používateľa

Jedinečná záležitost šitá na míru obrazovky. Rozhodně není radno přehlížet počátky tvorby Jiřího Adamce, v osmdesátkách se blýskl rozhodně vícekrát (Brakýři) - než se dal cestou pochybné seriálové tvorby. Zde měl k dispozici výbornou Hubačovu dramatizaci neméně výborné předlohy a herecké obsazení, z něhož se tají dech - stačí si jen přečíst jména. To však neznamená, že jako režisér Adamec neměl na bravurním výsledku podíl - naopak celková střízlivost, uměřenost a emoční gradace jsou vizitkou jeho kdovíkde zašantročeného citu. Vyhnanství je pozoruhodným obrazem vnitřního rozkladu iluzí a jistot, který evokují nejednoznačné a poutavé postavy oživené jedinečnými představiteli. Petr Haničinec a Jana Hlaváčová zde předvádějí neskutečnou psychologickou drobnokresbu, která ochromuje hořkostí a palčivostí. Zdárně jim sekundují jak další herečtí velikáni, tak tehdejší mladá garda vč. velmi přesvědčivého Lukáše Vaculíka, jehož postava rebelanta s hlavou v sovětských dálkách naštěstí nikdy nesklouzne k ideologické účelnosti, jak jsem se zpočátku obával. Vyhnanství je nezapomenutelnou ukázkou ztracené linie televizní tvorby, které ani v době tuhé normalizace nešlo upřít nároky na diváka, herce a nadčasovou výpovědní hodnotu. ()

Reklama

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Rmut exilu je v této televizní adaptaci románu Liona Feuchtwangera místy až zdrcující. Trilogie Čekárna, jejíž je součástí, přibližuje svět německé demokracie. Svět, který je obžalobou nejen nacistického, ale i poválečného Německa. Selhávání exulantů i lidí tzv. vnitřního exilu drcených dějinami. Předválečnými, válečnými i poválečnými. Slušnost a lidství stály na hanbě za to, že se odmítly ohnout. Obvyklé klady těchto adaptací vyjmenovali již druzí. Je jen velká škoda, že o podobné kvalitě nebo alespoň srovnatelné úrovni si dnes můžeme nechat jen zdát. ()

Padme_Anakin 

všetky recenzie používateľa

Musím zcela otevřeně přiznat, že mě tenhle ČS televizní film hluboce zasáhl, za jedno je to krásně napsané, ty dialogy jsou fantastické a jednotlivé výměny mezi hlavními postavami dýchají životem, bohužel i reálným světem, útěk z Německa do Francie chápu a rozumím.. K tomu tedy silný příběh, strhující drama, výborní herci, za všechny bych jmenovala Janu Hlaváčovou, která je tady dokonalá a moc se mi líbila ve vedlejší roli Eliška Balzerová, její postava mi byla sympatická.. Krásně smutné pokoukání se slzama.. ()

LadyPupu 

všetky recenzie používateľa

Nejsilnější momenty této dvoudílné inscenace jsou ve společných scénách Kopeckého s Hrušínským. V těch chvílích to nádherně emočně jiskří a je radost ty dva sledovat. Po zbytek času je to silně depresivní drámo, ve kterém herci pateticky deklamují hromadu textu, do toho hraje tklivá hudba a i když to určitě něco do sebe má, je toho (alespoň pro mne) málo. ()

Galéria (1)

Zaujímavosti (3)

  • Tento film byl sice natočen v roce 1982, ale na televizní obrazovky se z neznámých důvodů dostal až o pět let později. (raininface)
  • Scenárista Jiří Hubač měl problémy prosadit některé dialogy, které ve filmu zazněly a které tehdejší vedení televize správně bralo jako narážky na socialistický režim. Byla to například věta: „Lhát si můžeme dovolit pouze oficiálně,“ která byla cenzurou označena jako provokace. Hubač si ji nakonec prosadil se zdůvodněním, že ji říká postava nacistického zločince. (raininface)

Reklama

Reklama