Volejte řediteli

Říkejte si, co chcete! Volejte řediteli je nezapomenutelné. V Česku něco neobvyklého, aby ředitel televize každý týden otevřeně komunikoval s diváky. Ikdyž jsem spoustě věcí jako malý kluk nerozuměl, nemohl jsem vynechat jediný díl. Ano, Železný byl prašivej pes, ale rozuměl síle peněz a dokázal manipulovat s lidmi. Buď pozdraven, kolego! (03.12.2008)

Přijít s pořadem, ve kterém sám šéf televize odpovídá na divácké dotazy, byl rozhodně dobrý nápad, a jak se ukázalo, povedl se na výbornou. Vladimír Železný je rozporuplná osobnost, a o tom, že se občas chová jako pěkný narcis, není pochyb. Ale nikdo mu nemůže upřít charisma a zejména talent na vedení televize - jediný stejně dobrý ředitel byl Zelenka ještě v dobách socialistické ČST, žádný další mu nesahá ani po kotníky, Míru Soukupa nevyjímaje. Je pravda, že s postupem času se z pořadu stala spíš přehlídka názorů pana generálního na politiku, život a vesmír, a programové dotazy ustoupily do pozadí. Ale i tak to bylo nesčetněnásobně lepší, než od samého začátku páchnoucí promo-hnůj jménem Volejte Novu, který Železného nahradil po jeho protiprávním vykopnutí. Ať si říká kdo chce, co chce, ale mně se dodnes stýská po jeho: "Pěkné sobotní poledne, dobrou chuť, pokud právě obědváte." (09.10.2019)

Nezlobte se na mne, ale já nemohu jinak. Každou sobotu v pravé poledne jsem usedal před obrazovku a těšil jsem se na známý obličej pana Železného a na to, co se od něj zase pěkného dozvím. Omlouvat mě může snad jen můj tehdejší věk (když se začal pořad vysílat, tak mi bylo 7 let) a musím se přiznat, že tehdy jsem ne všemu rozuměl, obzvláště ne věcem politickým a jim podobným, které pan Železný řešil. Ale každý díl tohoto pořadu jsem si užil a dodnes mám v paměti určité střípky. Tenhle pořad mi nikdy nesměl utéci, ať jsem byl doma, u babičky, nebo třeba v létě na dovolené s rodiči, vždycky jsem se prostě chtěl dostat v sobotu v poledne k televizi a podívat se na tento pořad. A to aniž bych věděl, co mě k tomuto pořadu tak přitahuje. Dokonce se musím přiznat, že jsem jako dítě několikrát zvedl telefon a sám jsem nějaký programový dotaz panu řediteli zavolal (měl jsem jeden oblíbený dotaz, který jsem tam za celou dobu vysílání pořadu zavolal minimálně pětkrát). Prostě pořad Volejte řediteli spolu s pořadem Eso pravidelně patřily ke koloritům mé normální typické soboty. A tak se snad na mne nikdo nebude a ani nemůže zlobit, že na tento pořad vzpomínám s nostalgií a že ho mám spojený s mým dětským pohodovými a bezstarostným obdobím. A z nostalgie nemohu a ani nechci jinak, nežli udělit pět hvězdiček. (18.01.2009)

Pyšnit se vlastním peřím... ať se celý národ zasměje. Ale zasmáli, ne? :-) Tohle byl vždy pořad k obědu, kdy jsme všichni u stolu poděkovali za přání dobré chuti a po čase se naučili nedusit se jídlem smíchy. Pak si člověk na ty žvásty tak zvykl, že se mu obědvalo dobře. Graciózní aroganci Železného mám dodnes vrytou v paměti. (21.07.2013)

Ať si říká kdo chce co chce, Železný stál za tím, že jsme ve zprávách viděli poprvé rodáka s jinou barvou pleti. Na tu vlnu rasistických keců, která se kolem Reje rozjela reagoval skvěle a uhájil ony náckovské touhy některých negramotů z počátku devadesátých let. Rey mu to vrátil, jelikož patří dle mého k nejlepším tvářím Novy. (07.11.2011)