StarDance aneb když hvězdy tančí

Mě tenhle pořad vlastně vůbec nikdy nelákal, ale z nudy jsem si letos pustil jeden z úvodních večerů a hle, vskutku mě tento koncept baví a v přítomnosti suprově sehrané moderátorské dvojice ty dvě hodinky hezky utečou a na většinu choreografií se příjemně dívá. Nehledě také na ten nejdůležitější fakt v podobě toho, že letos soutěží spousta známých osobností, které jsou mi sympatické či jejich práci přímo sleduju. (31.10.2019)

Stardance se mi líbí moc a bez uzardění to tady přiznám. Viděla jsem díly z každé řady, teď sleduju čtvrtou a přesto, že nic zásadně nového show letos nepřináší, pořád mě to baví. Na tanečníky je krása pohledět, hudební obzory si u toho člověk občas taky rozšíří a moderátoři jsou sympatičtí. Nejsem žádný Ebenofil, ale některé hlášky, které při jeho moderování zaznívají, jsou jednoduše dokonalé. (07.11.2010)

Ano, hrdě přiznávám, že jsem viděla všechny řady. A i když je mi tolik, kolik mi je, tak se při oznámení další série VŽDYCKY zatetelím radostí, že budu podzimní sobotní večery trávit u televize, broukat si znělku, vyjmenovávat členy orchestru a kochat se nejen krásnými šaty tanečnic. Subjektivně asi nejlepší český pořad po roce 2000. (22.12.2012)

Záleží na konkrétní řadě, nicméně nějakou změnu by už to obecně chtělo - v současné době mi pořad přijde až příliš konzervativní a nechápu, proč ČT nepřijde s nějakou invencí (a Genzer v porotě například za mě moc dobrou invencí nebyl). V rámci českých pořadů ale StarDance určitě i tak patří k tomu lepšímu, co můžeme na obrazovkách vidět. (29.08.2009)

Tanec miluji, takže tento pořad hodnotím celkem vysokou známkou. Kdybych tanec ráda neměla nebo mi byl lhostejný, rozhodně by to stálo tak za maximálně dvě hvězdy. Ale protože to tak není, s radostí vítám každou novou řadu. Je docela zajímavé, co ze sebe "netanečníci" dostanou a jak se postupně zlepšují. Kolikrát dokáží i hodně překvapit, jako například Aneta Langerová v poslední řadě. Co mě na tom deptá nejvíce, je hudba. Kumžákův spolek budiž a dejme tomu, ale výběr skladeb k jednotlivým tancům je jedna velká příšernost. Ale je to zřejmě dle světového modelu. Jak jsem stačila postřehnout, děje se tak ve všech možných krajinách, nejen u nás. Zvláště latinskoamerické tance prezentované na hudbu, která nemá s latinem ale vůbec nic společného, mi kazí celkový zážitek. Pár příkladů hovořící za vše: Michael Jackson – You Are Not Alone (rumba), Madonna – Like A Virgin (cha-cha), No Doubt – Hey Baby (samba), Beyoncé – Halo (rumba), Robbie Williams – Somethin' Stupid (rumba) atd., atd. První řada mi utekla, ale z ostatních mě nejvíce dostala Monika Absolonová, již zmiňovaná Aneta Langerová, Zuzana Norisová a Táňa Vilhelmová. Tanečnice par excellence. PS: „K tanci se v historii už vyjádřil kde kdo. Ale představte si, že se k tanci vyjádřil i Karel May, slavný autor Vinnetoua, který napsal, že tanec je neustálá změna stanovišť, která má za následek velmi neefektivní pocení.“ (Marek Eben před druhým soutěžním tancem Aleše Valenty a Ivy Langerové) (13.09.2011)