Single Man

Od začátku filmu jde poznat, že se režijního vedení chopil módní návrhář. Nějakou dobu jsem se obávala, aby stylistická stránka nepřevážila samotný děj, ale nakonec se ukázalo, že mé obavy byly zbytečné. Jakmile se začne rozvíjet vztah mezi Georgem a jeho studentem Kennym, módní stránka filmu jde stranou a Tom Ford se s filmařskou precizností i jistou hloubkou soustředí na jejich vyvíjející se vztah. Colin Firth s Nicholasem Houltem to mezi sebou rozehrávají mistrně a chemie mezi nimi je elektrizující. Nicka Houlta považuju za jeden z nejvýraznějších mladých britských talentů. Příjemná hudba, i když nejsem jediná, komu hudební melodie připomínala "theme" z Fontány. Single Man má osobitou retro atmosféru tehdejší doby, je ozvláštněn smyslem pro módu a styl a zároveň dokáže s potřebnou hloubkou vykreslit portrét života jednoho osamělého muže. Někdo se v komentáři zmiňuje o tom, že tento film je jako listování módním katalogem. Hezky se na to divá, ale žádný velký dojem to nezanechá. Myslím, že i takto se tento "art film" může brát. Některým možná bude připadat chladný, zaměřený pouze na vizuální podobu a styl, bez nějakého zásadního příběhu, psychologie či velkých emocí. I takový by Single Man mohl být, nebýt však právě Colina Firtha a Nicholase Houlta. Protože pro mě jsou především oni tím základním "elementem", který dodává celému příběhu ten správný hnací motor. Možná, že bez nich by na mě film tolik nezapůsobil. (20.03.2013)

Kdybych se měla uchýlit ke klišé, prohlásila bych film Single Man za dokonale vybroušený diamant, v jehož nitru se stále ukrývá divokost, syrovost a bolavost, které vám rozřezávají ruce do živého masa každou ze svých vycizelovaných hran. Kdybych byla filmový znalec, obsáhle bych pohovořila o styčných plochách s Hodinami, Daleko do nebe nebo Americkou krásou díky době děje, výtvarné stylizaci, tématice, pocitovosti v elegenatním rámu a uvěznění v každodennosti, popsala bych nejednu stránku o sladění kamery, hudby a barev s dějem a rozpoložením postav a za každým druhým slovem by se přetlačovaly výrazy jako existencialismus, identita a sebeurčení. Kdybych měla chuť někomu něco radit, doporučovala bych vám vidět to ve stejném prostředí jako já, ve starém polozapomenutém kině a kavárně dohromady, kde sedíte u stolku pod starými obrazy a díváte se na plátno během upíjení červeného vína, nerušeni šustěním pytlíků a chroupáním popcornu. Jsem jen ta, která jsem, tak řeknu pouze tolik: Single Man je příběh o drásavé opuštěnosti, o propasti zoufalství skryté za jedním jediným všedním dnem, o snaze (ne)přežít něco, co se přežít nedá a snaze (ne)přežít ve světě, který se rozhodl vzít to do pekla zkratkou... a taky holdem Kráse s velkým K a definitivním důkazem, že když Colin Firth chce, dokáže odhodit svetr se sobem kilometry v dál a zadupat vás do země jediným pohledem. Skláním hlavu, zavírám oči a dovoluji jediné slze prodrat se na svobodu zpod pevně stisknutých víček - a definitivně se loučím s létem. No co, stejně jsem léto nikdy neměla ráda.... P.S. Patřit mezi členy Akademie, kteří odepřeli Firthovi a Korzeniowskimu Oscara, chodím kanálama i po smrti. (11.10.2010)

Film ma dostal hlavne svojou formou. Námet je síce zaujímavý, ale v konečnom dôsledku príbeh toho veľa neponúkne. Nie je ani tak o homosexualite ako skôr o samote, o budúcnosti, o strachu, o smrti... Ale je to podané neskutočne krásnou a smutnou formou, ktorá dokázala vo mne vzbudiť veľkú vlnu emócií. A to nepočítam vynikajúceho C. Firtha a záver, ktorý mi tam zapasoval ako riť na šerbeľ. Tiež by sa tu našlo pár zaujímavých myšlienok, nad ktorými sa oplatí popremýšľať, napr. komu sa nepáči prítomnosť, nebude sa mu páčiť ani budúcnosť a pod. Jasný nadpriemer. 80/100 (18.11.2014)

Z eufórie rychle do pesimismu, rychlostí... dejme tomu; metelesku-blesku. Kdyby někdo nahrával mé já, kterak sleduje film od muže pro muže, může se domnívat, že mi šiblo. Otáčivá židle vzala (skoro) za své, nebýt mé nebývalé náklonnosti k artovým snímkům, což Single Man -podle mého laického oka- zřejmě je. A já, ač nerad flušu proti větru, sbírám odvahu na to, abych odhodlaně zvedl palec hore s tím, že za pár let možná porozumím, leč má nynější teen imbecilita mi nedovoluje oduševnělejší komentář, než je tento. Proměnlivost barev, která ponouká k totálnímu zvednutí koutků (zářivější barva = životní nádech) je úplně stejná jako u mě, což je o to komičtější, když si uvědomím, že láska, podle mě, neprochází žaludkem, ale třesoucíma se rukama :) Firth, který připomíná maestra Mastroianniho té doby, byl nadzemský. Scény, kdy se svým žákem seděl u pivča a rozjímali, byly very nice. A i když háv pe..pe..pe (sakra, to slovo mi nejde přes klávesnici) pesimismu převládl nad Georgem, nemůžu zakončit komentář jinak než slovy: Carpe diem!!! 80% (09.05.2010)

Vynikající filmová adaptace románu Christophera Isherwooda. Formálně dokonale vytříbený snímek o hluboké skutečnosti, která byla již nesčetněkrát popsána v literatuře, tedy o tom, že mezní situace bývají zpravidla doprovázeny existenciálními stavy, v nichž je stěžejní ona fascinace bezvýznamným detailem, vůní, pocitem, tak jak to známe kupříkladu z Camusova Cizince. I tady se titulní postava pod vlivem vyhoření zapříčiněným ztrátou nejbližšího člověka (hrubé by bylo zjednodušení na pouhý vztah dvou homosexuálů) při rozhovorech soustředí na bezvýznamnosti, konkrétně si třeba v jedné z typických scén v době kubánské krize a aktuální jaderné hrozby při rozhovoru o jaderných krytech všímá až v jakémsi riefenstahlovsky podávaném kultu těla hry svalů náhodně zahlédnutých tenistů. Celá ta fascinace bezvýznamnými detaily slouží stresované mysli jen k jednomu jedinému - k odvedení pozornosti od hlavního stresoru, který vědomí člověka není sto zvládat. Stejně jako pováleční existencialisté reagovali na hrůzy holocaustu a druhé světové války, reaguje i hlavní postava na svého démona reality. ,,Vlastně se většinu času cítím být sám. Vždy jsem se tak cítil. O samotě se narodíme, sami též zemřeme." Tenhle pocit je vlastně bytostně depresivní a působí až nihilisticky, ne nadarmo se celá dějová linie točí okolo fenoménu ryze existenciálního - aktu sebevraždy. Debutující režisér Tom Ford nezapře svou reklamní minulost, jelikož po formální stránce používá přehršel postupů a neotřelých technik z reklamní filmové branže. Vynikající jsou především herecké výkony, hudba a retro stylizace, zvláště pak postižení přesněji neidentifikovatelné nálady a atmosféry plynoucí k divákovi ze snímku. Za ni si tehle svojský film pátou hvězdičku téměř zasloužil... ,,Párkrát jsem ve svém životě zažil chvíle úplné jasnosti. Když na pár krátkých sekund ticho přehluší ten hluk, to víc cítím něž myslím. A věci vypadají tak ostře a svět vypadá tak svěže, jako kdyby všechno právě teď vzniklo." (16.06.2010)