Toradora!

Kdybych měl někdy sestavovat seznam anime, která mě po prvních pár dílech málem odradila od dalšího sledování, byla by na něm určitě i Toradora!. Na jejím začátku je totiž koncentrováno prakticky vše, co mě na středoškolských rabukome odpuzuje: uřvaná, impulzivní a nešikovná cundere hrdinka, která zcela bezdůvodně mlátí šikovného, hodného, dobráckého hrdinu, jenž si od ní nechává všechno líbit a ještě jí posluhuje, a do toho romantický mnohoúhelník, ve kterém zdánlivě nikdo nemůže získat toho, koho by chtěl. Jistěže se najde dost diváků, kteří tento podtyp středoškolské rabukome vyhledávají a arogance hlavní hrdinky jim naopak přijde vtipná, ale já prvních několik dílů jen trpěl a doufal ve změnu. A ta naštěstí přišla. Později se totiž ukáže, že síla tohoto anime vůbec nespočívá v třaskavé situační komedii o dvou hlavních aktérech, jak by se zpočátku mohlo zdát, ale v povedeném dramatu s širokým spektrem postav, které se musí poprat s osobními problémy jak vevnitř, tak navenek. V této rovině si vedou tvůrci až nečekaně dobře a všem postavám přidávají na rozměru, jenž jim v úvodu chyběl, takže se postupně dají najít sympatie i k těm, u kterých byste to dříve nečekali. Škoda jen mírně uspěchaného závěru, který mohl ještě vylepšit celkový dojem. Pokud tedy budete ze začátku trpět jako já, zkuste vydržet, protože pak to stojí za to. Lepší 3*. (24.05.2021)

Vytěžení žánru na maximum. Romantická komedie, která umí být opravdově romantická (a tudíž i přemýšlivá, tuze dojímavá a plná velkých gest) a stejně tak moc i komediální (a tudíž i k zbláznění absurdní). Toradoru jsem po dlouhém odkládání absolvoval až čtrnáct let po jejím vzniku, kdy už byla ozvěnou minulosti, ale tím spíš jsem se do jejího bezhlavého světa okamžitě s nadšením propadl. Školní anime jsou krásným subžánrem a Ryûji s Taigou patří na jeho úplný vrchol. Nadšení, se kterým se tvůrci vrhali do všech kalendářních příležitostí v čele s Vánoci jen tak někdo nenapodobí. (08.09.2022)

Romantika z toho srší ako hrom, je taká fajn uletená, obohatená o drzé odfrky, či zábavné vzájomné uťahovanie, založené na dvoch rozdielnych postavičkách, v škole obávaného Takasu a "Tigrice" Aisakou, ktorá mu dáva neskutočne zabrať. Drzá zábavná jazda. /70%/ (videl na festivale Comics Salon 2009) (18.09.2009)

Tygr a drak, dvě silná mystická stvoření, jsou k sobě neodolatelně přitahována. Kvůli čemu, soupeření nebo vzájemné podpoře? Ryuji charakterizovaný obličejem vrahouna, ale s velmi starostlivou a laskavou duší. A droboulinká Taiga, která si svoji výšku a fakt, že ji odmítla vlastní rodina, kompenzuje násilným chováním. Co ji taky jiného zbývá? Když tě nechtějí ani tvoji nejbližší a jsi tak malá, že tě každý přehlídne, je pár kopanců a drsnost jednou z možných záplat na duši. A taky, aby si tě pořádně všimli. _____ Zatímco první díly slibovaly víc akce a legrace, už záhy se seriál překlopil do romance a japonská střední se proměnila ve školu zlomených srdcí. _____ Finále je předvídatelné, ale je hezké, jak k němu seriál spěje. Výtržnice Taiga jenom skrývá svoji křehkost a Ryuji je prostě zvyklý se starat. Co mě štvalo, byla naspeedovaná zrzka, alias nejlepší kamarádka a líto mi bylo namachrované modelky, která svůj cit téměř ani nenaznačila, takže na ni nezbyla ani role zhrzené milenky. _____ Když se divák smíří s dětinskou kresbou, zjistí, že Japonci ji umí a dokážou dokonce i do těch širokých panenkovských očí dostat emoce. _____ Emoce byly vůbec zajímavé – buď sebezapření a skrývání, nebo hysterie, když už potlačovaný cit nejde udržet uvnitř. Japonští středoškoláci projevují velkou míru zodpovědnosti, cílevědomosti, schopnosti obětovat se pro kamarády a dodržování pravidel. _____ UPOZORNĚNÍ: Po titulcích posledního dílu následuje ještě několik scén. SHRNUTÍ: Skoro bych se vsadila, že seriál inspiroval můj jiný oblíbený – The End of the F***ing World (08.03.2019)

Vzhlížím k Toradoře jako jedné z těch známějších školních romantických komedií (Nemůžu si neodmyslet to nenazývat Toreadora. Kde to vůbec vzniklo?), a tak jsem považoval za obecnou otaku vědomost mít toto jako povinnost v kolonce shlédnutých. Upřímně, čekal jsem mnohem vetší dávku originality a vtipu v příběhu. Hádám, že to bude už jakousi "zajetostí" v kolejích tohoto žánru, že se neustále opakují prvky festivalů, otázka budoucího povolání, výlet k moři, valentýny a podobně. Respektuju to, co jiného bychom ve škole asi tak mohli dělat? Stále si nepřijdu nikterak přísný, když požaduji aspoň minimální dávku inovace, jiný tok osudu, hrstku nepředvídatelnosti..přičemž nic z toho se nedostavilo. Nespoutaný úvod byl zábavný, ale poté to už přesedlalo 100% na romantickou notu, frekvence vtipu opadla na úroveň deště na poušti a jen jsme byli v galerii Klišé & klišé. Záchraný kruh tomu obrazně řečeno háže ústřední dvojička, volatilní Taiga s kliďasem Ryuujim, kteří mají továrnu na šarm a charakter s intelektem jim není neznámý. I když každý ví, jak to nakonec dopadne a sem tam mě Taigino mlácení sympatické zdaleka nebylo, tak hlavně u Ryuujiho si nemůžu vzpomenout na jediný absurdní nebo neomalený prvek (narozdíl od Kushiedy nebo Kitamury). V tom je Toradora! jednoznačně nejúspěšnější, protože onen pocit, kdy to hlavnímu páru přejete, je Vám vykreslením onoho páru snadno vsugerováno, čímž jsou mnohé skřípance umně zamazány. Konec je taky jeden z těch lepších a u mě budou mít vždy povedené závěry velkou váhu. I přes mou osobní nevraživost vůči J.C. Staff studiu a s příhlédnutím, že grafická stránka má nějaký věk, tomu dám slabší 4*, jelikož mé časté nenadšení z bežných rabukome se nedostavilo. (09.04.2019)