X-Men: Prvá trieda

Efektní, ale přirovnávat X-Men: První třída k Singerovi? Vystavění postav a mytologie povrchní a uspěchané (zrod a zánik Charlesova a Ericova přátelství během několika málo dnů, resp. měřeno stopáží, několika málo minut, připitomělé uvození postav Charlese a Mystique a jejich naznačený sourozenecký vztah atd.) a to žádné velkohubé řeči, jakkoliv výborně napsané i pronesené, nezakryjí. Z herců excelují navzdory rozsahu postav OPĚT výtečný Michael Fassbender a ZASE JEDNOU výtečný Kevin Bacon, James McAvoy bohužel trpí černobílostí své postavy a ostatní si zmínku snad ani nezaslouží. 70% (10.07.2011)

Vaughn to opět dokázal a nakopnul tuhle comicsovou značku přesně tak, jak potřebovala. Stylem se postavil někam mezi Singerovi "intelektuální" díly a Ratnerovu akční jízdu a navíc to celé zabalil do retro hávu. A ono to opravdu funguje. Celé to výborně šlape a Vaugn zvládá excelentně jak akčnější, tak emotivnější pasáže. Scénář je navíc výborně napsaný a párkrát mě i mile překvapil (přátelství Xaviera a Mystique) a celé se to opírá o výborné obsazení, kterému ale bezpochyby vládne Michael Fassbender, který udělal z Magneta totálního drsňáka, kterýmu musíte prostě chtě nechtě fandit (tady to má holt sympaťák McAvoy prohraný). Jen škoda, že půlka, ve které dochází na představení prvních žáků, trošičku drhne a není tolik našlapaná jako úvod a emociálně vyždímaný konec. I tak ale Matthew Vaughn dokázal, že je opravdu Pan režisér, který si dokáže hravě poradit s kterýmkoliv žánrem. 90% (20.06.2011)

Když mi bylo deset, chtěl jsem být Michelangelem a všechny mlátit nunchakama. Ve čtrnácti bych nejradši v posilovnách i spal, jen abych se co nejvíc přiblížil Arnoldovi. A dnes bych chtěl být Magnetem, protože co ten frajer mnohdy bez mrknutí oka předvádí, to není první liga, ani extraliga, ale nějaká spaceliga. No jo, jenže já bych chtěl být i Wolverinem, tím sekáčem, co s doutníkem v hubě pošle každýho během tří vteřin do hajzlu, až celé publikum vyprskne smíchy (cameo roku). No a kdybych měl režisérské choutky, tak chci točit stejně tak dobře jako Matthew Vaughn. Už předešlé Kick Ass bylo naprosto skvělé a První třída X-menů si to rovnou štráduje do mé Top5 letošního roku. Strašně se mi líbí, když film jede, je tam rušno, živo, divák má lehký úsměv na rtech a najednou do toho přijde scéna, kdy se vše zpomalí, zvážní,celý sál úplně utichne a jen sleduje McAvoyův a Fassbenderův koncert. Tohle se stane asi třikrát a vždycky to má ohromně hutnou atmosféru, emoce a sílu. Efekty jsou dávkovány v pravidelných intervalech a poměrech, na několik drobnějších pak připadne jeden ohromující. Závěrečná smršť vmáčkne diváka do sedadla, je to jako polibek v chemické laboratoři. Spousta emocí uprostřed explozivní válečné vřavy, valí se jedna příčina za druhou, proč známe Singerovy X-meny tak, jak je známe. Parádní zážitek a přál bych tomu aspoň půlmiliardu dolarů a co nejdříve další díl. 160 miliónů dolarů(rozpočet)/352,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/16 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (04.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Olivera Platta z deja vyhodili dosť ponižujúco, to vám teda poviem! Prvá trieda je zvláštny film. Kým na prvé pozretie sa mi páčila na 4*, po repríze musím hodnotenie znížiť o polovicu. Po trpkom a mizernom Poslednom vzdore už asi nebolo kam pokračovať a tak niekto dostal dobrý nápad. Prequel. Hm, prečo nie. Bohužiaľ to nevyšlo. Retro atmosféra nie je retro, McAvoyovi polohu mentora neveríte (nečudo, mal len 32 rokov), Fassbenderov Magneto sa na McKellena nechytá a ostatní sú strašne nesympatickí. Pozitívne ma, okrem Olivera, zaujal snáď len Kevin Bacon. Kevin Bacon zaujme vo všetkom. Triky sú väčšinu času hrozné, ako keby si Vaughn rozpočet šetril na finálnu ponorku. Sladké vzťahy medzi dobrými mutantami pripomínajú ulepenú, patetickú limonádu, do ktorej niekto omylom vysypal polovicu dózy s cukrom. A tak musí renomé X-Menov zachraňovať aspoň zábavné cameo Hugha Jackmana. K tomu si pripočítajte podpriemerné akčné scény, čudnú americko-sovietsko-kubánsku zápletku, zvláštny výber zvláštnych mutantov so zvláštnymi superschopnosťami (chalan lieta vďaka ultrazvukovým vlnám, ktoré mu vychádzajú z úst, tu sa vážne niekomu minuli najlepší mutanti a tak zo zúfalstva museli siahať po takýchto). (14.01.2017)