X-Men: Prvá trieda

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Hned na úvod si neodpustím varování, které jsem jistě zmínila už u Iron Mana nebo Thora: Marvelovský vesmír mě jako celek baví natolik, že jsem jeho jednotlivé části (filmy) schopna vnímat v mnohem pozitivnějším duchu, než kdybych neviděla, jak do sebe místy zapadají. (Asi i proto pro mě vrchol tohoto dvouhodinového Vaughnova díla představovala ani ne desetivteřinová scéna, kde Hugh Jackman alias Wolverine odmítne hlavní hrdiny se slovy: "Go fuck yourself.") Teď už ale k filmu samotnému. Nutno říct, že hned v počátku mě X-Meni trochu zklamali svou roztříštěností. Příběh neustále přeskakoval mezi Charlesem a Erikem a žádného vlivem uspěchaného vývoje nedokázal představit natolik, aby člověk skutečně plně pochopil jeho psychologické rozpoložení v době osudového setkání. Ono slovo "psychologické" je v tomto případě poměrně důležité; X-Meni mnohem méně než předchozí Iron Man nebo Thor hrají na odlehčené scény (a je to jen správně; na pozadí skutečných historických událostí by zdaleka tak dobře nevyzněly), zato se více soustředí na vývoj jednotlivých postav. Těch je sice nakonec tolik, že krom hlavní dvojice v téhle zrychlené stopáži nikdo nedostane adekvátní prostor, i tak je ale nutno říct, že mě realistický vývoj příjemně překvapil. Zhýčkán běžnými blockbustery by člověk zkrátka očekával, že se hlavní hrdinka do svého osudového muže zamiluje na první pohled nebo že bude v celém příběhu vždy jasně znatelná hranice mezi dobrem a zlem. Dá se ale závěrečná vymezená skupinka považovat skutečně za záporáky? Těžko říct, já osobně jsem chápala postoje obou úhlavních nepřátel a s oběma jsem se dokázala ztotožnit. (A s tím "zlým" snad ještě více.) Sečteno, podtrženo, X-Meni jsou více než důstojným stavebním kamenem marvelovské dimenze, po úžasném traileru jsem možná ale čekala přece jen trochu víc. O výjimečný počin, který by nad ostatními komiksovými díly vynikal, se zkrátka nejedná, což je ale nakonec asi i jediné, co se dá filmu vyčíst. Dodatek: Nevím, proč jsem měla za to, že tohle jsou první X-Meni, kteří vznikli v produkci Marvelu, a děkuji Trpishovi, že mě vzkazem vyvedl z omylu. Některé části výše napsaného komentáře jsou tedy obsahem trochu mimo, celý ho přepisovat se mi ale nechce. (03.06.2011)

Nesnáším, když ve filmové sérii jednu postavu hraje více herců, takže si dokážete představit, jak jsem se bála toho, když se vyměnili kompletně všichni herci. Ale jak u mě bývá zvykem, čím víc se bojím, tím lépe to dopadne. Když vypustím pro mě tu nic neříkající dějovou linii o jaderné válce, troufám si tvrdit, že je to nejlepší díl série. A můžou za to dva hlavní pánové alias Profesor X a Magneto. Ač si můžete říkat, že se mnou opět cloumají hormony, možná trochu jo, ale na jejich výkony jen tak nezapomenu. Fassbender má kromě neskutečného charisma, šílený talent přesvědčit Vás o všem co hraje a nevěřím, že to napíšu, ale McAvoy byl perfektní. Věřila jsem mu každý moment, jako by to nehrál. Že by mi vstoupil do hlavy? Ostatní postavy taky nezaostávaly (chtěla bych být diamantová) a zbožňuji scény, když se výjimeční učí používat svou moc. Efekty občas kolísaly, ale já přes ty dva herecké výkony chyby nevidím. Doufám, že se tihle mladí proti sobě ještě postaví :o) (30.10.2011)

Vaughn to opět dokázal a nakopnul tuhle comicsovou značku přesně tak, jak potřebovala. Stylem se postavil někam mezi Singerovi "intelektuální" díly a Ratnerovu akční jízdu a navíc to celé zabalil do retro hávu. A ono to opravdu funguje. Celé to výborně šlape a Vaugn zvládá excelentně jak akčnější, tak emotivnější pasáže. Scénář je navíc výborně napsaný a párkrát mě i mile překvapil (přátelství Xaviera a Mystique) a celé se to opírá o výborné obsazení, kterému ale bezpochyby vládne Michael Fassbender, který udělal z Magneta totálního drsňáka, kterýmu musíte prostě chtě nechtě fandit (tady to má holt sympaťák McAvoy prohraný). Jen škoda, že půlka, ve které dochází na představení prvních žáků, trošičku drhne a není tolik našlapaná jako úvod a emociálně vyždímaný konec. I tak ale Matthew Vaughn dokázal, že je opravdu Pan režisér, který si dokáže hravě poradit s kterýmkoliv žánrem. 90% (20.06.2011)

No panečku, už jsem začínal ztrácet naději, že ještě někdy uvidím film na motivy komiksu, kterej mě nepřestane nudit od první rvačky. Jistě, i zde je patrná přehnanost soubojů a chování. Na druhou stranu uvěřím radši tomu, že mezi námi mohou být lide s mutací, než tomu, že někde ve vesmíru žije Thor s jeho bráchou a na zemi je Kapitán Amerika zrozený z vědeckéhe experimentu... (14.08.2012)