X-Men: Prvá trieda

Když mi bylo deset, chtěl jsem být Michelangelem a všechny mlátit nunchakama. Ve čtrnácti bych nejradši v posilovnách i spal, jen abych se co nejvíc přiblížil Arnoldovi. A dnes bych chtěl být Magnetem, protože co ten frajer mnohdy bez mrknutí oka předvádí, to není první liga, ani extraliga, ale nějaká spaceliga. No jo, jenže já bych chtěl být i Wolverinem, tím sekáčem, co s doutníkem v hubě pošle každýho během tří vteřin do hajzlu, až celé publikum vyprskne smíchy (cameo roku). No a kdybych měl režisérské choutky, tak chci točit stejně tak dobře jako Matthew Vaughn. Už předešlé Kick Ass bylo naprosto skvělé a První třída X-menů si to rovnou štráduje do mé Top5 letošního roku. Strašně se mi líbí, když film jede, je tam rušno, živo, divák má lehký úsměv na rtech a najednou do toho přijde scéna, kdy se vše zpomalí, zvážní,celý sál úplně utichne a jen sleduje McAvoyův a Fassbenderův koncert. Tohle se stane asi třikrát a vždycky to má ohromně hutnou atmosféru, emoce a sílu. Efekty jsou dávkovány v pravidelných intervalech a poměrech, na několik drobnějších pak připadne jeden ohromující. Závěrečná smršť vmáčkne diváka do sedadla, je to jako polibek v chemické laboratoři. Spousta emocí uprostřed explozivní válečné vřavy, valí se jedna příčina za druhou, proč známe Singerovy X-meny tak, jak je známe. Parádní zážitek a přál bych tomu aspoň půlmiliardu dolarů a co nejdříve další díl. 160 miliónů dolarů(rozpočet)/352,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)/16 miliónů dolarů(čistý zisk z kinoprojekcí) (04.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Fenomenální! Vaughn vrací sérii tam, kde původně začínala. Jako komiksovka, která používá mozek tam, kde jiní napínají svaly, přičemž ani na chviličku neslevuje z divácky atraktivní podívané, jíž nechybí vtip, nadsázka a… akce. Herecky, dějově a režijně vyzrálé, bez hluchých míst, či výpadku tempa. Více (snad) po druhém zhlédnutí. Teď se jen v myšlenkách kochám vzpomínkami na film, který uspokojil po všech stránkách. PS: Ani napodruhé není co dodávat. Snad jen to, že Fassbender vládne jako nikdo. Dokonalé v každičkém detailu. (02.06.2011)

Tak nějak jsem čekal, že Meťjů Nakope prdel i Iksmenům. Můj předpoklad byl natolik optimistický, že jsem dokonce nelenil a podělil se o značnou skývu chleba vezdejšího s místním zlodějským multikinem, aniž bych netrpělivě vyhlížel na těch fuj, fuj sdílecích serverech nějakou dívatelnou ilegální kopii, kterou bych okradl ty ubohé, živořící umělce o pár nul na jejich nuzných honorářích. Ačkoliv se tak nestalo, ani moc nelituji toho, že mé děti budou kvůli této neuvážené investici týden hladovět a já budu muset odbouchat pár přesčasů u pásu. Vónova noha při kopu uvízla "jen" ve standardu hutných, řemeslně perfektně zvládnutých komiksových adaptací a já se konečně dozvěděl, mimo to, že by se dala docela zdařile ošukat i úplně modrá kikina se žlutýma očima, jak to ve skutečnosti bylo s vyřešením Karibské krize, proč má Magneto na hlavě nočník, jak dopadl vzdušný souboj Ječivce a Masařky či jak se Profesor X nominoval na telepatickou paralympiádu. Jediný estetický šok jsem utrpěl z obsazení toho slizkého Skřeta MekEvoje, z něhož mi natékají sliznice a objevuje se atopický ekzém. Ten byl ale naštěstí plně zastíněn velkolepým návratem pana Slaniny do áčkových vod a dokonalou kreací Herr Fassbendera, který i se svým čistě árijským vzhledem zvládl židovského hocha jako černoch Ježíše v seriózní biblické adaptaci. (14.06.2011)