X-Men: Prvá trieda

Az na tu obcasnu uponahlanost, je to vyborne. Ma to dramatiku, spad, akciu, vysvetli sa vsetko potrebne a herecka korelacia hlavne medzi ustrednym duom je presvedciva. Bonbonikom pre mna osobne je zastup hereckych tvari/hviezdiciek tzv. "druheho sledu" na cele s Ironsideom v epizodnych ulohach, ktori boli na svojom vyslni v kine a na TV obrazovke v obdobi 80´s -90´s. (01.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Dva muži s poutem téměř bratrským, fascinující teenager Mystique a zrod několika legend. A svou podstatou kdysi dávno malý, skromný spin-off o Magnetovi, který pod Vaughnovýma rukama přerostl z mutantí seznamovačky do nejočekávanějšího blockbusteru. Když se pak na pozadí studené války nahání pomstychtivý Erik Lensherr s nejzlověstnější světovou partou a čerstvě promovaný Charles Xavier učí mutanty, jak mohou naložit sami se sebou, jde po zádech zasloužený mráz. Ať už z příběhu, efektů, akce nebo dokonalých herců v čele s dvojicí Fassbender-McAvoy. Tahle tragédie má od začátku jasně daný konec, ale tím, jak dokáže rozkmitat snad všechny emoce na maximum, sahá po pozici jednoho z komiksových králů. (07.06.2011)

Po čisto popcornovej trojke a rozporuplnom Wolverinovi sa dostala látka jednej z najdospelejších a (vďaka rozmanitosti postáv) najťažnejšie spracovateľných comicsových predlôh do správnych rúk. Matthew Vaughn bol zárukou kvality, ktorú bez problémov potvrdil, akurát neviem do akej miery mu začne preskakovať, keď každý rok bude skákať z jedného comicsu na druhý a snažiť sa ich zachrániť pred zánikom medzi celovečernými sériami. Zo začiatku som mal pocit akoby sa v postavách trošku strácal a nevedel k nim zaujať ten správny postoj. Postupom času si však vypracoval veľmi sľubnú východiskovú pozíciu k takmer všetkým aspektom, ktorý spravili z X-Menov tú pôvodnú singerovskú. Nestavia sa k filmu možno až tak psychologicky, čo nakoniec ani nie je jeho štýl, ale zároveň ani nemá tendenciu nasilu tlačiť akciu tam, kde to nemá zmysel. Zo začiatku tej akcie chýbalo možno viac ako sme boli zvyknutí, chýbajú svaly, monštruóznejšie efekty, to všetko sa ale záverom vráti a vyváži tak spomínaný pomalší nástup, ktorý by som ale spätne rozhodne nemenil. Film tak za dve hodiny uspokojí obe strany publika, do akej miery už je na každom samotnom. 85%. (07.06.2011)

Hele, nikdy jsem nebyl fanda X-MENů, ale tohle se mi fakt líbilo. Inteligentní a chytlavý retro komixák s dobrými herci, hlavně hodně frajerským Fassbenderem (mám ho čím dál radši). Jenže co se s tím stalo v poslední třetině/čtvrtině? Laciná akční ptákovina (kostýmky, sekundární mutantí zbytečňáci, vymaštěný souboj nad Atlantikem), která mi úplně zrušila předešlý velmi dobrý dojem. Přitom to zasazení děje do Kubánské raketové krize vypadalo tak nadějně... (31.08.2011)