X-Men: Prvá trieda

Horké období studené války, úsvit superschopností a dva muži, které spojuje přátelství a rozdělují ideály. X-Men First Class se zdánlivě pohybuje někde mezi freudovsky motivovanou bondovkou a Schindlerovým seznamem, ale ve skutečnosti vypráví zcela univerzálně o tom, co to znamená být odlišný nebo výjimečný- a jakou cenu takovou bytost nutí většinová společnost platit. Ideologie, které násilně potlačují práva menšin, jsou si ve své zrůdnosti podobné, ať jde o nacistickou nenávist k židům nebo nevraživost rasy homo sapiens sapiens k mutantům. Vaughn tyhle nuance vnímá a zručně je ilustruje, ale primárně jej fascinuje vztah mezi Erikem a Charlesem, formování jejich osobností a střet jejich světonázorů, zatímco ostatní postavy s výjimkou arcizáporáka macešsky zanedbává....Paradoxně právě proto je mi Vaughův počátek z xmenovského vesmíru nejbližší. (13.06.2011)

Začal bych vtipem: Víte, který X-Man má nejlepší schopnosti? Matthew Vaughn - umí točit skvělé filmy. ____ Velkým filozofickým tématem je čas. Podle svatého Augustina dokonce žádná definice času neexistuje a ve skutečnosti nevíme, co přesně čas je. Čas je velice zajímavý i z hlediska kinematografie, protože když se na všechny filmy, co kdy byly natočeny, podíváme skrze čas, zjistíme, že existují vlastně jen tři druhy filmů: (i) první skupina, do které patří First Class, nějakým způsobem kombinuje minulost s budoucností. First Class například jedinečným způsobem spojuje někdejší studenoválečné rozbroje s nedalekou budoucností genového inženýrství. Ten film si možná hraje na to, že se odehrává v nějakém konkrétním období, ale spíš dává dohromady minulost s budoucností, čemuž nasvědčují i karikatury politiků a vojáků na jedné straně vedle zcela plastických mutantů na straně druhé. Jsou to dva odlišné světy, dvě množiny, které někdo akorát splácl dohromady. Do stejného ranku patří většina scí-fek: nelze si nevšimnout, že většina velkých sci-fi filmů je zároveň neuvěřitelně nostalgická, třeba Gattaca, Počátek, Brazil nebo Blade Runner, což jsou všechno filmy, které nějakým způsobem propojují minulý noir s budoucí sci-fi. (ii) Nesmírně zajímavá je z hlediska času také druhá skupina filmů, která je opakem skupiny první. Sem patří konzervativní a „čisté“ pozdní snímky Eastwooda či Petera Weira nebo třeba Costnerův western Krajina střelců. Na ten se dá nahlížet dvojím způsobem: buďto jako na film, který zaspal dobu, protože přijít v době postmoderních žánrových her s něčím tak nostalgickým a zastaralým značí, že tvůrci jsou těžce mimo současné trendy, ovšem nabízí se tu ještě druhý pohled, který v tomto filmu vidí naopak ohlášení věcí příštích, kdy postmodernu nahradí něco klasičtějšího a filmy jako tento budou opět v kurzu. Nakonec na těchto sinusových cyklech je založen celý náš svět: pravice střídá levici, léto zimu, expanze kompresi, pokles růst, střídmost (renesance, klasicismus, realismus) živelnost (středověk, baroko, romantismus) atp. Proto je vždycky otázka, jestli u filmů jako Krajina střelců zaujmeme postoj „tento film patří do minulosti“, anebo „tento film ohlašuje budoucnost.“ Filmař, který točí v době složitých narativů lineární filmy, tak může být nazván konzervativcem i průkopníkem. Oboje varianty jsou možné (byť samozřejmě převažuje spíše první pohled, který takového filmaře posílá do starého železa). Lekce z předešlých řádek je, že neexistují filmy odehrávající se jednoduše v minulosti, současnosti, či budoucnosti. Věc je složitější. (iii) Třetí skupina, ta nejméně zajímavá, zahrnuje filmy, které se odehrávají v současnosti a jsou poplatné i jejím normám. Nemusí být vyloženě špatné, ale z hlediska času jsou jen málo zajímavé. Nejsou ani kombinací minulosti s budoucností jako první skupina filmů (aneb dualitou k jednotě), ani nerozlišitelným kmitáním mezi minulostí a budoucností (aneb jednotou k dualitě) jako ta druhá. (08.09.2011)

Az na tu obcasnu uponahlanost, je to vyborne. Ma to dramatiku, spad, akciu, vysvetli sa vsetko potrebne a herecka korelacia hlavne medzi ustrednym duom je presvedciva. Bonbonikom pre mna osobne je zastup hereckych tvari/hviezdiciek tzv. "druheho sledu" na cele s Ironsideom v epizodnych ulohach, ktori boli na svojom vyslni v kine a na TV obrazovke v obdobi 80´s -90´s. (01.06.2011)

Olivera Platta z deja vyhodili dosť ponižujúco, to vám teda poviem! Prvá trieda je zvláštny film. Kým na prvé pozretie sa mi páčila na 4*, po repríze musím hodnotenie znížiť o polovicu. Po trpkom a mizernom Poslednom vzdore už asi nebolo kam pokračovať a tak niekto dostal dobrý nápad. Prequel. Hm, prečo nie. Bohužiaľ to nevyšlo. Retro atmosféra nie je retro, McAvoyovi polohu mentora neveríte (nečudo, mal len 32 rokov), Fassbenderov Magneto sa na McKellena nechytá a ostatní sú strašne nesympatickí. Pozitívne ma, okrem Olivera, zaujal snáď len Kevin Bacon. Kevin Bacon zaujme vo všetkom. Triky sú väčšinu času hrozné, ako keby si Vaughn rozpočet šetril na finálnu ponorku. Sladké vzťahy medzi dobrými mutantami pripomínajú ulepenú, patetickú limonádu, do ktorej niekto omylom vysypal polovicu dózy s cukrom. A tak musí renomé X-Menov zachraňovať aspoň zábavné cameo Hugha Jackmana. K tomu si pripočítajte podpriemerné akčné scény, čudnú americko-sovietsko-kubánsku zápletku, zvláštny výber zvláštnych mutantov so zvláštnymi superschopnosťami (chalan lieta vďaka ultrazvukovým vlnám, ktoré mu vychádzajú z úst, tu sa vážne niekomu minuli najlepší mutanti a tak zo zúfalstva museli siahať po takýchto). (14.01.2017)

Prekrásna audio-vizualizácia dopĺňaná parádnymi akčnými scénami, komickými hláškami a pekným soundtrackom. Videl v kine 100% ............. Soundtrack Henry Jackman:1. First Class ,2. Pain and Anger ,3. Would You date me? ,4. Not That Sort of Bank ,5. Frankenstein's Monster ,6. What Am I thinking ,7. Cerebro ,8. Mobilise for Russia ,9. Rise Up to Rule ,10. Cold War ,11. X-Training ,12. Rage and Serenity ,13. To Beast Or Not to Beast ,14. True Colours ,15. Let Battle Commence ,16. Sub Lift ,17. Coup d'État ,18. Mutant and Proud ,19. X-Men ,20. Magneto , (19.06.2011)