Twilight sága: Nov

Knižní ságu mám relativně rád. Sice se jedná o červenou knihovnu, ale čte se to dobře. Do filmové adaptace druhého dílu jsem vkládal opravdu velké naděje a možná jsem doufal až moc, neboť Weitzova verze je o pořádný stupeň horší, jak rok staré Stmívání. Je to škoda, neboť příběh o lásce mezi dívkou a upírem má na poli kinematografie velký potenciál. (25.11.2009)

Chvíli se dá bavit tím, že pozorujete reakce okolo sedících lidí, ale když už vás přestane bavit i to, jak se jeden chlapec z nudy dloubá v nose, přijde krize a máte pocit, že začnete mlátit hlavou do sedadla před vámi z hrůzy, co příšerného ještě přijde. Sarkastické výbuchy smíchu v kině plném nadšené mládeže taky zrovna nejsou nejideálnější, protože ty káravé pohledy, co na vás ty děcka hodí, vás ukovou do křesla a zbytek filmu prostě v tichosti protrpíte. (29.11.2009)

Stoprocentně jeden z nejhorších filmů (po všech stránkách) co jsem kdy viděl. Okatá technická a dramaturgická nedotaženost, díry ve scénáři, šílení herci, děj o ničem. Sledovat tenhle paskvil 125 minut byl pro mne doslova nadlidský úkol. Totálně zvrácený film bez špetky napětí, vizuální estetiky, či pořádné mytologie. Teen romantika, která se zvrhne v odvěký souboj mezi vlkodlaky a upíry. Odpadová věc a jedničce nesahá ani po kotníky. (26.08.2012)

Zatímco jednička je směšná až od půlky, tady létaly sálem salvy smíchu už od začátku. Všechno bylo řečeno, snad bych dodal jen to, že Weitz to umí podat tak nějak ještě více metrosexuálním a ‚Edward, do me a child‘ způsobem. Každopádně, vzhledem k té šílené dávce ‚guilty pleasure‘ atmosféry nestíhá nudit, což je svým způsobem dobře. Ale abych byl férový, pasáž s vlkodlaky baví tak nějak relativně doopravdy (naháněčka Victorie za doprovodu Thoma Yorka je fantastická). Nejupřímnější kravina sezony. Netrpělivě čekám na práci Davida Sladea. (14.12.2009)

Zdejší komentáře k filmu jsem si raději nepřečetla dřív než napíšu ten svůj z obavy, aby mě něco neovlivnilo, ikdyž se mi to zde nestává. Ráda zde píšu ryze své názory a od nikoho neopisuji. I v tomto případě chci za sebe vyjádřit, že i tento díl ságy mě zaujal stejně jako díl první. Nemůžu říct jestli je horší nebo lepší, je prostě pro mne fajn sledovat pokračování a osudy hlavních hrdinů. Stejně jako v předcházejícím díle i v tomto oceňuji neotřelý způsob režie, pocitovou hudbu a děj celkově :-) Nevím jak to popsat, ale tato sága ve mně evokuje pocit hlubokého tajemna, zamyšlení, rozruch - něco jako kdyby jste byli třeba na nějaké masáži či jednoduše doma na pohovce a ve sluchátkách si pouštěli relaxační hudbu a ponořili jste se do sebe sama ... tak asi tak přibližně ;-)) Nezní to moc složitě? ;-) (03.10.2011)