Twilight sága: Nov

Zdejší komentáře k filmu jsem si raději nepřečetla dřív než napíšu ten svůj z obavy, aby mě něco neovlivnilo, ikdyž se mi to zde nestává. Ráda zde píšu ryze své názory a od nikoho neopisuji. I v tomto případě chci za sebe vyjádřit, že i tento díl ságy mě zaujal stejně jako díl první. Nemůžu říct jestli je horší nebo lepší, je prostě pro mne fajn sledovat pokračování a osudy hlavních hrdinů. Stejně jako v předcházejícím díle i v tomto oceňuji neotřelý způsob režie, pocitovou hudbu a děj celkově :-) Nevím jak to popsat, ale tato sága ve mně evokuje pocit hlubokého tajemna, zamyšlení, rozruch - něco jako kdyby jste byli třeba na nějaké masáži či jednoduše doma na pohovce a ve sluchátkách si pouštěli relaxační hudbu a ponořili jste se do sebe sama ... tak asi tak přibližně ;-)) Nezní to moc složitě? ;-) (03.10.2011)

Nejzajímavější na Twilight: New Moon je obrovksý nepoměr mezi kvalitou filmu a soundtrackem. Zatímco film je po prvních 60 minut až brutálně nezajímavý a nudný, soundtrack patří k těm nejlepším písňovým kompilacím, co jsem kdy slyšel. Ve filmu zazní takoví velikáni jako Thom Yorke (Hearing Damage je asi zlatým hřebem desky) či Muse, zazní i Editors či Killers. Film však nedosahuje ani průměru. Ono asi také není moc co točit. Z děje, který je k vidění, se toho asi moc vyčarovat nedá. Na druhou stranu mi film nepřijde nějak výrazně horší než první díl. (12.01.2010)

Nic světoborného (cca 50%), o něco slabší než Stmívání, ale pořád lepší, než některé rádobyhlubocekulturní intelektuálně-vizionářské zážitky některých světoznámých režisérů. Na čem by se ale mělo pořádně zapracovat, to jsou triky - takové 3D zvířecí figurky běhaly na plátně už před cca 10 lety... Jinak se mi docela líbí to mírně potemnělé aljašské městečko a hodně se mi líbí písničky i jejich použití ve filmu. Ale samozřejmě, že jen tohle samo na velký filmový dojem nemůže stačit... (30.08.2010)

Všem odpůrcům, všem posměváčkům i všem cynikům opět vstup zakázán. Tady se totiž znovu trpí pro zlomené srdce, zoufalé činy neberou konce a pro tu pravou lásku by všichni šli světa kraj (a možná ještě dál). To, co kniha rozmělnila v nekonečných opakovaných úvahách na totožné téma, z toho dokázal Weitz vytvořit romanticko-dobrodružnou podívanou. Tolerance je sice stále třeba, ale kdo neodmítl napoprvé, neměl by ani teď. (13.12.2009)

Tady se nezbývá než zeptat: "What Martha Stewart do?" Jinak nevím, co si s takovým zážitkem počít. Nechtěný smích nad smích v téměř každém záběru a větě? Ale no tak. Co a proč bylo viděno zůstává skryto, vyloženě ale doporučuju dabing. A udělat z toho tak desetiminutovej kraťas, mohla by to být i chtěná sranda... ovšem účast Dakoty je čirej podfuk. (09.11.2011)