Pravda zabíja

Solidní Eastwoodovka, nepostrádající pořádnou dávku napětí, gradující do poslední chvíle i přes časté osobní a profesní objížďky, odvádějící stárnoucí novinářské eso od jeho pátrání a snahy zachránit nevinně odsouzeného. Clintův Steve Everett rozhodne není kladný hrdina, přesto je sympatický svou urputnou snahou zvrátit případ, který všichni odepsali, svou povahou dinosaura vyznávajícího tradiční hodnoty, které už nový svět odhodil a nahradil novými. Kašle na autority i nová pravidla, a jde sám proti všem v zájmu pravdy a spravedlnosti. Rozhodně dobrý film, byť nesedne každému, protože Clint coby režisér i herec vyznává tradiční filmařinu a postupy, které už nový film odhodil a nahradil novými. (08.03.2020)

Clint Eastwood se mi pár povedenými filmy jevil jako velice schopný režisér. Ale ne vždycky je tomu pravda a má v repertoáru plno kousků, které nejenom, že nudí, ale příběhově jsou absolutně nijaké a nezajímavé. Pravda zabíjí je jedním z nich. Těch 123 minut mi přišlo jako utrpení, o to hůř mě bylo, že jsem nemohl usnout a ten film pořád stejně otravně a nezajímavě plynul. (20.11.2011)

Líbí se mi novinářské prostředí, co vynikne víc je li zabydlené tak svéráznými figurkami jako Clintův ex-alkoholik šukající kolegovu ženskou -co má ráda nějaké to násilíčko- její manžel Denis Leary, nečinně přihlížející a hlavně šéf Jamese Woodse, kterého zajímají podrobnosti. Škoda, že o tom všem to není a hlavní linka: případ neprávem odsouzeného z vraždy -čekajícího na popravu- se mě marně snažil nějak víc zainteresovat, jak dramaticky tak emočně. (07.05.2020)

Rutinou a stereotypom dýchajúca kriminálka, skombinovaná s väzenskou drámou a žurnalistickým trilerom. Eastwood sa predstavuje (vo vlastnej réžii) ako novinár, odhaľujúci, že na blížiaci trest smrti čakajúci zločinec je možno nevinný. Výsledkom je nezaujímavý dramatický film, ktorý od 40%-nej jamy v poslednej chvíli ako-tak odťahujú solídne herecké výkony (Woods, Hill, Washington), napínavý scenár a zopár sviežich nápadov (useknutie akčného vyvrcholenia v najlepšom, dozorcovia sa k väzňom správajú ako ľudia - k ľuďom). (20.10.2004)

Chlapská variace Posledního tance s typicky "Eastwoodovským" Eastwoodem (rozuměj nudný, klišovitý, okoukaný hlavní hrdina), který svůj nadějný život reportéra utápí ve sklenicích s alkoholem a místo věnování se rodině strká ruce pod cizí sukně dnes a denně. Eastwood jako režisér, scénárista a herec v jedné osobě - však dopadlo to přesně jak se dalo čekat. Příběh o nevinném černochovi se srdcem na pravém místě a za hrob oddaného bohu proložil několik vtipnými vložkami, typicky drsňáckými gesty a trochou svižnějších záběrů (cca finální dvacetiminutovka). Přiznejme si ale na rovinu a bez ústupků, že takovéto filmy nás už nebaví. Ne proto, že by byly vyloženě špatné, ale proto, že jich je na každém rohu tisíc. A to nezmění ani výtečné herecké obsazení (Woods, Hill, Venora). Eastwood nedokáže dynamicky natočit nedynamický příběh, což považuji za tristní prohřešek. (16.05.2007)