Stratené mesto Z

Lidem, kteří Ztracené město Z srovnávají s Indianou Jonesem a o jeho hrdinovi mluví / píší jako o Indyho předchůdci, chybí nejspíš soudnost, přehled nebo obojí a špetka zdravého rozumu k tomu. Mně film, od něhož jsem zprvu popravdě moc nečekal, nakonec připomněl především Lawrence z Arábie, a to v tom nejlepším slova smyslu. Je to podobně působivá dobrodružná podívaná, jaksi staromódně natočená (místy meditativním stylem připomínajícím Terrence Malicka), skvěle napsaná (hledání, nalézání, předsudky...) a také tak zahraná. Obzvlášť mě překvapil Robert Pattinson, kterého jsem dosud viděl jen v malé roli v Harrym Potterovi a který má filmovému světu rozhodně co říct. (25.04.2017)

James Gray je borec, Charlie Hunnam charakter jak prase a Ztracené město Z je skvostnou a přemýšlivou odyseou do nitra dobrodruha, který pro svůj cíl obětoval příliš mnoho, a je na každém divákovi, aby posoudil, nakolik je jeho odměna adekvátní a silná. Svou neokázalou výstavbou a pomalým tempem jde odvážně proti očekáváním a buduje velice intimní zážitek, který vás buď nevpustí pro svou žánrovou nepoddajnost, nebo vás zcela pohltí a v závěru dojme záběrem, který osobně považuji za jedno z nejlepších filmových zakončení vůbec. Zhasněte světla, potlačte okolní ruchy na minimum a vydejte se společně s Fawcettem na cestu - podobnou jste jako diváci předtím pravděpodobně neabsolvovali. 90% (26.04.2017)

Režisér James Gray jako by ani nepatřil do současného světa. Takhle se filmy vyprávěly v 50. a 60. letech, v době přemýšlivých velkofilmů Davida Leana, tj. pomalu, rozvážně, s důrazem na vykreslení postav, s výrazným hlavním představitelem (charismatický Hunnam byl ideálním volbou). Dnešní zpovykaná děcka, odkojená ´Rychle a zběsile´, marvelovkami a podobnými blbinami na steroidech, nechť popojdou o dům dále, ty tohle neocení. Tady se upřednostňuje silný příběh, a tak to mám rád. __ PS: Charlie Hunnam je borec. Není v současnosti mnoho charismatičtějších herců, než je on. Doufám, že komerční neúspěch jeho posledních dvou filmů mu u producentů nezlomí vaz. (06.07.2017)

Bylo by to za čisté čtyři a možná bych uvažoval i o plném bodování, kdyby si film odpustil pár dialogů hodících se spíše do přednášek o politické korektnosti na úsvitu 21. století než do prostředí o 100 let staršího. Percy Fawcett byl sice znám tím, že s domorodci jednal mírně a respektem, ale rozhodně nevedl řeči zpohodlnělého intelektuála naší doby, který se džungli přiblíží nejvíce skrze obrazovku svého HD televizoru. Film si také události poněkud upravuje v zájmu autorova pohledu (např. poslední výpravy se účastnili tři muži, kromě Fawcetta a jeho syna ještě Raleigh Rimell, který ve filmu vůbec není zmíněn). Když se přes toto přenesu, stále The Lost City of Z zvládá být tou pravou dobrodružnou podívanou ze staré školy (tedy nezkaženou popkornovým Indijána Džounsem) o zaplňování bílých míst na mapě a pátrání po neznámém. Doma mám starou knihu ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů a během čtení o výpravách a dobrodružstvích známých i téměř neznámých mužů, kteří v průběhu tří tisíc let přispěli k poznání našeho světa, jsem zažíval stejné pocity jako u tohoto filmu. Jeho nejsilnějšími stránkami jsou prvotřídní hudba, vytříbená kamera, atmosféra a dobří herci (Patizón má ode mne opravdu palec nahoru). Je skutečně škoda, že podobných filmů vzniká takové minimum. Ještě jedno musím filmu přiznat, opět mi připomněl dle mého vůbec nejlepšího zástupce tohoto žánru, a to zde již uživatelem DaVid'82 zmíněné Měsíční hory. (18.08.2017)

Teda nevím jak vy, ale já bych si asi dovedla představit lepší způsob trávení života než v nějaký prdeli, zvaný Amazonie, sedět na pár kládách, co nesou hrdej název vor či dokonce loď, a čekat kdy mě nějakej místní ňamňam napíchne na svůj mohutný oštěp a ze samý lásky mě sežere. Když by se mě přece jen pokusili zlanařit a jako lákadla na mě vytáhli, že "loď" nemá ani stříšku, a já se tak budu píct na slunku, nebudu mít co žrát a k tomu všemu budu samej bolák, tak bych je zcela jistě poslala zcela gentlemansky do píči a radši bych noc co noc lízala koberec Millerové. Náš Hero, budoučí král Artuš a jeho pobočník upír Edward z Bradavický školy čar a kouzel ale můj názor nesdílí a tak radši svoje nejlepší léta trávěj v prdeli (buď v prdeli na řece, nebo zcela jistě v prdeli v džungli po svých a nebo naprosto určitě v noci v prdeli toho druhýho) a nadšeně znovu a znovu a ještě a znova hledaj bájný město Z, který zajímá je dva a pak už vlastně nikoho. Artuš přece jen občas trefí domů, vytáhne ExtrémníKalibr a Millerové naštěká do boudy, vykropí hrobku či nacpe buchtu tvarohem, no prostě zadělá na těsto a zas táhne do prdele k Edwardovi či s Edwardem. (09.09.2017)