Ichi, slepá samurajka

Ladnost japonského umění samurajů zkloubená s láskou, kulturou a hudbou. Všechny tyto elementy jsou zde zastoupeny v menší či větší míře a záleží jen na vašem rozpoložení, která část se vám bude více zamlouvat. A ikdyž jsou souboje spíše doplňujícím prvkem, v malebných dobových kostýmech mému oku jenom lahodily. Citově již Ichi lehce ztrácí, ale vždycky je se na co dívat... :-) 70% (08.09.2009)

Ano, Ayase Haruka je nevšedně hezká, ale tím to nekončí. Má slušný herecký repertoár, a tady si dokonce troufla hrát Zatóičiho, nenalíčená. A víte co? Byla uvěřitelná. Kdo ovšem zklamal, byla režisérka. Film se přes akční obsah nepěkně vlekl a brnkal na notu, která mi trochu vadila. Rozpačitý, unylý dojem. (08.01.2012)

V kráse a šermířských dovednostech se Haruka Ayase hravě vyrovná Aye Ueto i bez pomoci kameramana a střihače. Právě práce kamery v některých soubojích Azumi hodně připomíná, přesto by byla chyba oba filmy přímo porovnávat. Méně akční Ichi sází na až do intimna laděnou pozvolnou osudovou atmosféru (na čemž má podíl postižení hlavní hrdinky) a ačkoliv skloubení těchto elementů nedotahuje zdaleka do konce, jedná se stále o zdařilý novodobý samurajský snímek. (12.04.2009)

Nuda, nuda, nuda a nic než nuda. Mít to aspoň o půl hodiny méně, dalo by se to nějak snést, ale tahle opravdu ne! Celou dobu (a ta doba byla pekelně dlouhá) jsem se těšil až bude konec, což u mě značí nehorázně špatný film. Dostalo mě jak Shidō Nakamura hraje tak stupidní postavu jako je v tomhle filmu. Za Haruku Ayase jednu hvězdu, jinak to snad ani nestojí za řeč tento film. Kitanův Zatoichi je skvělý film, tohle je jen nadstavovaná ..ehm sračka. Musím jen kroutit hlavou kolik takovéhle vyloženě špatné filmy dostávají tady tak vysoké hodnocení od zdejších "odborníků", ale jak to tak bývá, není to poprvé a ani naposledy. Tomuhle filmu se obloukem vyhněte!!! 25%. (01.03.2010)

Nečakane príjemná záležitosť. Na jednej strane solídna mäsiareň s dobre natočenými a patrične brutálnymi bojovými scénami (Japonci sa konečne naučili robiť digitálnu krv tak, že vyzerá skoro ako ozajstná), na strane druhej atmosférický, priam krehký príbeh o láske. Chémia medzi hlavnými postavami funguje tak dobre, že filmu odpustíte aj to, že ide vlastne o klasickú kurosawo-leonovskú schému a zloduchovia sú len stupídne prehrávajúci a smiešne grimasy strúhajúci šašovia. (25.05.2009)