Ježiš je normálny!

Tento dokument natočila slečna, která je o čtyři roky mladší nežli já, z tohoto pohledu považuji tento snímek za její velký úspěch. Co k obsahu - víra je mocná čarodějka a dle mého existuje tolik typů víry, kolik existuje lidí. Ale jen těch lidí, kteří jsou schopni vlastního názoru. Triumfální centrum víry je pouze další výstavní skříní, která láká ostatní lidi na pozlátka, ostatní, kteří nejsou schopni kráčet tímto životem sami. S dětmi je to naprostá manipulace a sezení dospělých se hodně podobá drogovým večírkům, v tom má víra stejnou sílu. To dokládá i závěrečný smích a poznámky typu, že my, diváci, to nechápeme. Ale já to chápu a jejich víru jim brát nebudu, jen je poprosím, pokud jste schopni léčby, neuzdravujte věřící důchodce na svých konferencích, ale zavítejte někdy na dětskou onkologii, děkuji. (02.05.2010)

Nebudu ani tak hodnotit samotný dokument, který se mi líbil ačkoliv ani tak nekladl otázky jako spíš ukazoval, vlastně by mě zajímalo, jaké otázky by měl při zobrazení čirého fanatismu a šílenství ukazovat. Spíš mě udivuje zdejší nespravedlivé hodnocení, kdy snad víc jak polovina hodnotících dokument odsoudila na základě sorty lidí, která se pohybuje před kamerou. K odsouzení by to bylo jen kdyby se jednalo o propagační video té náboženské skupiny. Ale to Ježíš je normální není v žádném případě. Potěší, že Nvotová nevtlouká do filmu svůj názor a na rozdíl od svého bývalého učitele se nesnaží nikoho manipulovat, ale pouze ukazuje a je pak na každém divákovi, co si z toho vezme a jaký si na to udělá názor. Já třeba na základě tohoto dokumentu absolutně pohrdám všemi podobnými "Ježíšofily", ale bylo by mi to tak nějak jedno, KDYBY se nesnažili vnucovat svou víru malým dětem, který z toho nemůžou mít rozum. Něco tak odporného se jen tak nevidí, ale dát jen kvůli tomu dokumentu, který se na to snaží poukázat, odpad! je naprosto zcestné lidi! (12.02.2009)

Tak tento dokument mě vůbec neoslovil. Režisérka možná má s tímto tématem vlastní zkušenosti, ovšem nějak to neumí přenést na diváka. Při rozhovorech s bývalými spolužáky jsem si místy připadal jak na třídním srazu, na kterém nemám co dělat. A jejich debata s bývalým učitelem mohla být také trochu ostřejší a mohla se z toho vyvinout celkem dobrá konfrontace. A z pohledů do náboženských skupin jsem taky neodnesl nic nového a můj pohled na danou tématiku zůstává pořád stejný, protože tenhle dokument mi ten pohled prostě změnit nedokáže. Neměl jsem vůbec proč se nad daným tématem zamýšlet, protože film vlastně ani nepodává skoro žádné otázky.A to je škoda, téma to bylo dobré. (08.01.2009)

A do...pr...de...le... tohle myslí vážně? Upřímně jsem trošku v šoku, já si naivně myslel, že postávající, do mikrofonu křičící podivíni, vykřikující Halelujah atd. jsou jen "za mořem" a světe div se, u nás je to v podstatě stejné?! Evoluce je podle nich blbost, hehe, ale jak je vidět, tak i samotná církev prošla vývojem. Za pár let budou nosit kazatelé barevné nátělníky s čísly basketbalových hráču a mše bude začínat větou: " Dj, spin that shit." Hrozný dokument (obsahem i zpracováním). (30.10.2009)

Jako religionista jsem ocenil záběry z echt charismatického evangelikálního prostředí a snahu režisérky o nezaujatost. Jako milovník češtiny jsem málem vyletěl z kůže nad frázemi typu "Ježíš tě totálně miluje", "Ježíš je absolutní borec" nebo "Musíme chytit ducha Bible" (Wow! Misionáří hnutí Víry zjevně z USA nejen přinesli "evangelium prosperity", ale nechali si též odborně zamerikanizovat mateřštinu). Jako křesťan jsem byl - už leta jsem - na rozpacích z teologie podobných hurá křesťanských skupin, které prokládají "radostnou zvěst" o bohatství a zdraví rytmickou pop music a v nichž se hysterie, případně ztráta sebeovládání považuje za projev Ducha svatého. A jako divák jsem trochu litoval, že byl film tak zmatený, neměl směr a jen neškodně klouzal po povrchu. (25.07.2009)