Ježiš je normálny!

Tento komentář rozdělím do dvou částí a ke každé se vyjádřím zvlášť. Ta první se bude týkat mého názoru na uskupení typu Hnutí víry. Normálně na čistě filmovém portálu ČSFD nedávám nijak detailně najevo své emoce související s některými společenskýmu jevy, ale v tomto případě činím výjimku, protože svým specifickým způsobem na mě udělal tento "dokument" (uvozovky vysvětlím později) silný dojem. Tak tedy především... křesťanství se mi hnusí v jakékoliv podobě. Existuje mnoho důvodů, proč je mi odporné, a není třeba ony důvody hluboce rozebírat. Avšak v případě Hnutí víry vystoupala míra mého zhnusení vrcholu. Nemám ráda manipulativní styl prezentace křesťanství, nemám ráda jakékoliv vnucování víry (zvláště pak dětem), nesnáším tupý fanatismus kdy ovečky dané církve zaslepeně řvou aleluja za doprovodu primitivních písniček s ještě primitivnějšími texty. U tohoto dokumentu jsem prožívala vyloženě fyzický pocit hnusu a trapnosti. Nejsilněji pak na mě působily scény, kde malý chlapeček dostane jakýsi brečivý psycho-záchvat za nadšeného povzbuzování kazatelky a který později vysvětluje jako setkání s Ježíšem. Upřímně mě to děsilo, stejně jako něco ne nepodobné epileptickým záchvatům v podání návštěvníků "léčivé" seance s podivným uřvaným pastorem. Opravdu mě to děsí a ačkoliv nikomu neupírám právo na víru (byť se mi může zdát sebestupidnější), tohle mi opravdu nepřijde normální. A k pitomcům z Anděla se snad nebudu ani vyjadřovat. Jeden čas jsem pracovala v knihkupectví, před kterým vyhrávali, a některé směny byly díky nim takřka k nesnesení. Tolik můj hate, přejděme k dokumentu jako takovému... i když o dokumentu se tak docela mluvit nedá. Já osobně jsem docela náročná ohledně svých požadavků, co se dokumentů týče. Dokumentární forma má dle mého názoru pojmout mnohem více, než že jenom zobrazí nějaké záběry. Zvláště pokud se to týká určitého společenského jevu, měla by být nabídnuta polemika nad tématem, jeho hlubší rozbor, rozhovory s dokumentovanou skupinou lidí, event. názor nějakého odborníka, v tomto případě například religionisty. Zkrátka dát aspoň částečně odpověď na otázky, které divákovi po shlédnutí záběrů vyvstanou v mysli. Všechno toto nám Nvotová nabídla v míře malé nebo žádné. Natočit setkání její bývalé náboženské třídy v diskuzi s bývalým učitelem, přidat záběry ze setkání jedné sekty a poskládat to dohromady ještě neznamená vytvořit kvalitní dokument. (23.05.2013)

Máloco ve mě v poslední době nahromadilo tolik destruktivní energie jako sledování pošuků s rukama nad hlavou a modlitbama ala (křesťanskej) rockovej koncert. A ještě víc bych si podal tu p*č* co to zkouší na dětech. Dokument jako takovej myslim nemá nějak promyšlenou stavbu, scénář a už vůbec ústřední myšlenku, alespoň ve směru k divákovi. Není to v tomto případě úplně na škodu, jenže přece jen mi tam větší konfrontace chyběla. Jako dílo 20leté holky, která si prošla právě tímhle systémem debilizace mozku a rozhodla se s tím vyrovnat filmem to ale určitě zaslouží pozornost. (04.10.2009)

Nehodnotím víru, jak někteří mylně činí hlavně u dokumentů s náboženskou tématikou, ale dokument jako takový. A ten mi přišel jako nedotažené domácí cvičení. S rebelskými sklony, které autorka měla tak možná před natáčením, ale ve filmu se projevily tak max. kouřením s kamarádkou na balkónku a výběrem tématu, které je ták (ne)vděčné. Myslím, že svoji vlastní zkušenost mohla autorka využít o něco líp a nejenom pro záminku třídního srazu. Snad příště. (20.03.2009)

Haleluja to je fakt v hajzlu totok. Nic proti nikomu, nic proti všemožným deviacím, názorům či víře, ovšem jen do doby kdy do toho aktivisté nezatahují proti své vůli jiné. A děti? Jakou sakra můžou mít nějakou vlastní vůli? Jako upřímně, při některých scénách jsem měl vážně chuť přijít a dát některým lidem pořádné dělo. Nejvíce mě ovšem iritovala kráva, co valila klíny do hlavy těm dětem...! PÍČO DEMENTNÍ! Samozřejmě že nehodnotím podle obsahu, o čem dokument byl, to by pak bylo na jistý odpad!. Hodnotím spíše přístup Nvotové, která i když hlásá, že je to s odstupem a bez soudu, tak normální divák může reagovat jen jedním způsobem. Proto je škoda, že se skončilo u hloupého rejpání do jenoho profesora, místo aby někdo něco řekl oněm nebezpečným fanatikům. Přesto volba zajímá a záběry docela beroucí. Jen v tomhle případě nejsem pro nezávislý přístup... Navíc kompaktnost taky kulhá. Přesto teda jsem si jistý názor udělal, dokument mi něco ukázal a neberu ho tak nějak výrazné negativně. Tři hvězdy halelujah Aštan Šeran sleduje tvé probuzení ve Strážní Věži. Halelujah (12.07.2010)

Dokument místo toho, aby se k danému tématu stavěl kriticky, tak se mi zdá, že s tim i sympatizuje. Chápu, nostalgie lidí, co si dali školní sraz po tolika letech, musí být veliká. Celý dokument dokáže charakterizovat diktátor, který něco řekne a pak to několikrát zopakuje. Toto jednání mam zafixované jako vymývání mozku, ale řiká se, že 1000x opakovaná lež se stane pravdou. Nesmim samozřejmě zapomenout na malého chlapečka v závěru, který po neustálem zpívání mozkožroutních písní neudržel ani slzy - gratuluju, máme tu nového náboženského fanatika. Odpad nedávam za kvalitu, ale z principu! (24.07.2012)