Réžia:
Dušan KleinScenár:
Vladimír FantaHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Miroslav Donutil, Radek Holub, Ondřej Vetchý, Michal Pavlata, Jiří Langmajer, Klára Issová, Monika Hilmerová, Marián Labuda st., Roman Vojtek, Pavla Tomicová, Zdeněk Maryška, Petr Pelzer (viac)Obsahy(1)
Česká televize úspěšně odvysílala dva televizní filmy podle detektivních románů Emila Vachka: Muž a stín a Zlá minuta. V obou příbězích z první republiky vystupuje vrchní inspektor Klubíčko, detektiv čapkovského ražení, starý mládenec, gurmán, sběratel starých tisků, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Miroslav Donutil... Film Devatenáct klavírů je posledním příběhem triptychu. Odehrává se těsně před Mnichovem, kdy na Karlovarsku řádí henleinovci a kdy česká policie, aby je nedráždila a aby zabránila - marně, jak víme, atakům z Říše, musí lecjaký případ diplomaticky "zamést pod koberec". V jednom karlovarském hotelu je ale nalezen mrtvý lázeňský host, vážený německý hudební skladatel, a klavír, na němž komponoval, je úplně barbarsky zničený. Zkušený karlovarský inspektor Tykač (nová postava cyklu, hraje ho Ondřej Vetchý) je v místě před henleinovci tak "kompromitován", že pražské ředitelství požádá o výpomoc Klubíčka, ale protože když Klubíčko vyšetřuje, ví to celá republika, bude třeba nasadit ještě jednoho diskrétního pátrače. Je jím náš známý inspektor Veverka (kterého hraje Radek Holub) a který si zrovna musí ve Varech opravdu léčit žlučník. Brzy se ukáže, že někdo něco hledá v klavírech karlovarské továrny na hudební nástroje Orfeus, jejíž majitel náhle zmizel a podnik přešel za podezřelých okolností do nacistických rukou. V příběhu nechybí další vražda, okouzlují v něm půvabné ženy (Klára Issová a Monika Hilmerová), podstatnou roli hraje milostná zrada a na své si přijde i nepostradatelný novinář Laurin (Jiří Langmajer). Diváci se mohou těšit na plejádu živě napsaných epizodních postav a postaviček. Atmosféra první republiky se kalí, nebezpečí je za dveřmi, ale vtipný vachkovský kolorit příběhu zůstává. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (50)
Vzestupná tendence tohoto volného triptychu, ve kterém se hledáváme s Vachkovým Klubíčkem s tváří Donutila, je zřejmá. Nicméně musím poznamenat, že kdyby na počátku stál soudný koncept, který by si vytyčil za cíl vytvořit řádný klubíčkovský seriál, bylo by to vhodnější. Materiálu je dosti, bohužel Vachek, publikující od roku 1911 je autorem značně antikvárním, neb po revoluci se knihkupecké pulty dočkaly pouze jediného titulu - a sice trojitého výběru z klubíčkovských případů. Venkoncem je tedy divák rád, že se na ČT vůbec něco urodilo. Ačkoli samozřejmě výběr dvou klasických případů z raných 30. let doplněných o jeden retrospektivní, Devatenáct klavírů totiž patří mezi poslední Vachkovy texty, není úplně vhodný korpus. Na druhou stranu právě zde se Klein vysloveně pro téma nadchl, navázal na některé motivy z Muže a stínu a připravil pro Klubíčka atraktivní prostředí Karlových Varů, zesilující hrozby nacizmu a pikantních vampů, kterým nelze věřit. A pokud takový vamp má tvářičku Moniky Hilmerové, je nutno po ní zatoužit bez vytáček. Rozkošným nápadem je také vtípek s Harry Pielem, skutečnou hvězdou akčních filmů, který kraloval německé kinematografii v 10. - 30. letech. Bývalo by bylo hezké sledovat klubíčkovský svět v dalších projektech ČT, ale nakonec buďme rádi i za to málo, co se podařilo. Například po takovém Fikerovi se po roce 1970 slehla zem. ()
Asi nejlepší díl ze série kriminálních případů, které vyšetřuje detektiv Klubíčko v podání Miroslava Donutila. Dobová atmosféra naprosto dokonalá, herecké obsazení hodně dobré, až jsem byl překvapen. Filmy Dušana Kleina po roce 2000 řadím spíše k podprůměrným i díky hereckým výkonům. Devatenáct klavírů je však nadprůměrná podívaná, která solidně buduje finále a herci svoje role hrají perfektně přesvědčivě. Hudební skladatel Emil Viklický pozdvihl úroveň na temnější notu klavírním etudou, která jakoby vypadla z Kubrickova Eyes wide shut. V celkovém výsledku film působí zlověstným dojmem hlavně kvůli předmnichovským událostem. Velice silné čtyři hvězdy. ()
Příjemná detektivka z nepříjemných dob. Už jen herecké obsazení zajišťuje kvalitní televizní podívanou a tak se také děje. Příběh není nikterak složitý a je značně podbarven dusnou atmosférou sudetských oblastí konce třicátých let. Myslím, že se jí podařilo vystihnout dost dobře a přirozeně. Film poklidně spěje k celkem očekávanému konci a tvoří tak celkem příjemný doplněk nedělního večera. Nic víc jeho cílem jistě ani nebylo a já dávám spokojené tři. Jen dodám, že z herců se mi nejvíc líbil hoteliér Marián Labuda se svým čepečkem:-) ()
Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). ()
Ačkoliv k britským ranním stravovacím návykům pohlíží s despektem, patřičně suchý humor požitkářský inspektor Klubíčko rozhodně nepostrádá. Jistá režisérská ruka i přesné vykreslení nacistické předválečné deky ležící nejen na Karlsbadu dělají z 19 klavírů více než průměrnou detektivní inscenaci. Nechce se věřit, že ten samý autor je podepsán i pod zvěrstvem Svatba na bitevním poli. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (7)
- Inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) na začátku filmu říká svému kolegovi Veverkovi (Radek Holub), že v Karlových Varech 8/9 místních Němců jsou členy Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Film se odehrává v roce 1937, přičemž masové vstupování Němců do SdP ale začalo až v první půli roku 1938. I poté ale angažovanost Němců v SdP nedosahovala tak vysokého podílu. (VN85)
- Román Emila Vachka Devatenáct klavírů poprvé vyšel v roce 1964. (NinadeL)
- Natáčelo se v Karlových Varech (Mlýnská kolonáda, Sadová kolonáda, Tržní kolonáda a Stezka Jeana De Carro 5) a také v Praze. [Zdroj: Filmovamista.cz] (SONY_)
Reklama