Réžia:
Dušan KleinScenár:
Vladimír FantaHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Miroslav Donutil, Radek Holub, Ondřej Vetchý, Michal Pavlata, Jiří Langmajer, Klára Issová, Monika Hilmerová, Marián Labuda st., Roman Vojtek, Pavla Tomicová, Zdeněk Maryška, Petr Pelzer (viac)Obsahy(1)
Česká televize úspěšně odvysílala dva televizní filmy podle detektivních románů Emila Vachka: Muž a stín a Zlá minuta. V obou příbězích z první republiky vystupuje vrchní inspektor Klubíčko, detektiv čapkovského ražení, starý mládenec, gurmán, sběratel starých tisků, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Miroslav Donutil... Film Devatenáct klavírů je posledním příběhem triptychu. Odehrává se těsně před Mnichovem, kdy na Karlovarsku řádí henleinovci a kdy česká policie, aby je nedráždila a aby zabránila - marně, jak víme, atakům z Říše, musí lecjaký případ diplomaticky "zamést pod koberec". V jednom karlovarském hotelu je ale nalezen mrtvý lázeňský host, vážený německý hudební skladatel, a klavír, na němž komponoval, je úplně barbarsky zničený. Zkušený karlovarský inspektor Tykač (nová postava cyklu, hraje ho Ondřej Vetchý) je v místě před henleinovci tak "kompromitován", že pražské ředitelství požádá o výpomoc Klubíčka, ale protože když Klubíčko vyšetřuje, ví to celá republika, bude třeba nasadit ještě jednoho diskrétního pátrače. Je jím náš známý inspektor Veverka (kterého hraje Radek Holub) a který si zrovna musí ve Varech opravdu léčit žlučník. Brzy se ukáže, že někdo něco hledá v klavírech karlovarské továrny na hudební nástroje Orfeus, jejíž majitel náhle zmizel a podnik přešel za podezřelých okolností do nacistických rukou. V příběhu nechybí další vražda, okouzlují v něm půvabné ženy (Klára Issová a Monika Hilmerová), podstatnou roli hraje milostná zrada a na své si přijde i nepostradatelný novinář Laurin (Jiří Langmajer). Diváci se mohou těšit na plejádu živě napsaných epizodních postav a postaviček. Atmosféra první republiky se kalí, nebezpečí je za dveřmi, ale vtipný vachkovský kolorit příběhu zůstává. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (50)
Příjemně zpracovaný detektivní případ z Karlových Varů a doby nacionalizace našeho pohraničí. Výborné obsazení všech menších i větších rolí. Nechybí ani skutečné drama mezi jednotlivými hlavními osobami případu. Mrzí mě, že tyto filmy jsou neprávem posunuty na druhou kolej vysílání a některé filmy dává televize do unavení pořád dokola. ()
Chyba ve filmu: Při potyčce se svou ženu shodí inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) hromadu gramofonových desek značky Supraphon (v příslušných obalech). V roce 1937 se však značka Supraphon pro desky nepoužívala, to se dělo až po roce 1948 (navíc ve filmu použité desky mají etiketu typickou pro padesátá léta). ()
Predlohou tohto výborného filmu je rovnomenný román Emila Vachka, ktorý vyšiel v roku 1964. O čo ide, karlovarska továreň na klavíry Orfeus, keď záhadne zmizol jej majiteľ, podnik za podozrivých okolnosti prešiel do rúk nacistov. Všetkých devätnásť vyrobených klavírov sa predalo pod cenou a až potom nacisti zistili, že v dvoch klavíroch boli uschované šperky a peniaze, ktoré si heinleinovci z karlovarska chcú privlastniť na financovanie svojho politického boja. Dej filmu je situovaný do obdobia tesne pred Mníchovskou dohodou, obsadením Sudet, kedy Česi museli utekať z Čiech hlbšie do vnútrozemia, zhabaný im bol majetok nemeckými spoluobčanmi. Tu sa v prvom rade preukazovali povahy ľudí, ktorí dlhé roky bývali tesne vedľa seba. Pre zaujímavosť v roku 1937 nebol v Karlových Varoch ani jeden obchod s českým názvom a o chvíľku nebol v češtine žiaden nápis. Všetko v nemčine. Zaujímavé bolo aj hlásenie sa k nemeckej menšine, kedy až 90 % obyvateľstva na karlovarsku tvorili Nemci. Tieto fakty s narastajúcim nacizmom, ktorý postupne získaval na sile je nevyhnutnou súčasťou tohto filmu. Skutočným nepriateľom vyšetrovateľov nebol iba páchateľ ale aj pronacistický zmýšľajúci ich nadriadení. K 1.7.1939 bolo evidovaných celkom 171 401 utečencov z pohraničných oblastí smerom do vnútrozemia. Z toho bolo 141 037 Čechov, 18 673 Židov, 10 496 Nemcov (50 000 štátnych zamestnancov tam ešte ostávalo). Nech sa takáto história už nikdy neopakuje ! ()
Vzestupná tendence tohoto volného triptychu, ve kterém se hledáváme s Vachkovým Klubíčkem s tváří Donutila, je zřejmá. Nicméně musím poznamenat, že kdyby na počátku stál soudný koncept, který by si vytyčil za cíl vytvořit řádný klubíčkovský seriál, bylo by to vhodnější. Materiálu je dosti, bohužel Vachek, publikující od roku 1911 je autorem značně antikvárním, neb po revoluci se knihkupecké pulty dočkaly pouze jediného titulu - a sice trojitého výběru z klubíčkovských případů. Venkoncem je tedy divák rád, že se na ČT vůbec něco urodilo. Ačkoli samozřejmě výběr dvou klasických případů z raných 30. let doplněných o jeden retrospektivní, Devatenáct klavírů totiž patří mezi poslední Vachkovy texty, není úplně vhodný korpus. Na druhou stranu právě zde se Klein vysloveně pro téma nadchl, navázal na některé motivy z Muže a stínu a připravil pro Klubíčka atraktivní prostředí Karlových Varů, zesilující hrozby nacizmu a pikantních vampů, kterým nelze věřit. A pokud takový vamp má tvářičku Moniky Hilmerové, je nutno po ní zatoužit bez vytáček. Rozkošným nápadem je také vtípek s Harry Pielem, skutečnou hvězdou akčních filmů, který kraloval německé kinematografii v 10. - 30. letech. Bývalo by bylo hezké sledovat klubíčkovský svět v dalších projektech ČT, ale nakonec buďme rádi i za to málo, co se podařilo. Například po takovém Fikerovi se po roce 1970 slehla zem. ()
30. léta na česko-německém pomezí a ve vzduchu je cítit napětí. Kriminalisté, kteří vyšetřují trestnou činnost, narážejí na atmosféru strachu, hrozeb a politických intervencí. Vlastně nejde o nic výjimečného, ale na poměry České televize je televizní hra zpracovaná určitě nadstandardně. Vynikne zdařilá snaha o zachycení dobové atmosféry, poctivé herecké výkony, celkově slušné řemeslo. Kdyby Devatenáct klavírů představovalo umělecký průměr České televize, neměl bych k její tvorbě připomínky. Celkový dojem: 70 %. ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (7)
- Skladba, která v průběhu filmu zní takřka nepřetržitě, je árie z opery Gianni Schicchi „O mio babbino caro“ od skladatele Giacoma Pucciniho. (majky19)
- Inspektor Tykač (Ondřej Vetchý) na začátku filmu říká svému kolegovi Veverkovi (Radek Holub), že v Karlových Varech 8/9 místních Němců jsou členy Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Film se odehrává v roce 1937, přičemž masové vstupování Němců do SdP ale začalo až v první půli roku 1938. I poté ale angažovanost Němců v SdP nedosahovala tak vysokého podílu. (VN85)
- Román Emila Vachka Devatenáct klavírů poprvé vyšel v roce 1964. (NinadeL)
Reklama