Setkání v Praze, s vraždou

Nevím čím, to, ale mě se tato výborně obsazená detektivka líbila, i když se v ní občas trochu moc kecalo, nenudila mě. Hlavně Landovský coby zapšklý důchodce z Hausbótu byl výborný. Proti jazzu vůbec nic nemám, ale koncertovat v bikinách měli zkusit s tak o dvacet let mladšíma herečkama, ještě štěstí, že prostřihy na jazz byly tak krátké. (06.01.2009)

Musím předznamenat, že jsem četl celou sérii Setkání s vraždou, tedy šest příběhů, takže jsem možná více v obraze. Na druhou stranu jsem se trochu nemohl vyrovnat s obsazením, protože jsem si ty postavy představoval jinak. Zejména Anka Lomnická (Janžurová) mě ze začátku úplně vylekala. Má-li jazzová dívčí kapela v knižní sérii nějakou roli, či smysl, ve filmu mi připadala nadbytečná. Přílišná doslovnost až didaktičnost je odvozena už z literární předlohy a musím říci, že mi zas tak moc nevadí. Zpočátku jsem měl velké obavy, vypadalo to na průšvih, ale pak dostal film spád, výrazně gradoval, takže jsem to dokoukal s docela velkým zanícením. Těžko se mi to hodnotí, protože já jsem na Škvoreckého fanda. Přitom je mi jasné, že úplně bezproblémové to nebylo. Ale měl jsem z toho nakonec dobrý pocit. A mám ho i druhý den. (05.01.2009)

Kvalitní detektivka musí vycházet z kvalitního scénáře, a to tento televizní film bohužel nepotkalo. Vyhodit postavu Ivy Janžurové a jejích debilních saxofonistek (a tím i prostřihy z koncertu = koncertů s rozjásanými komparsisty), vyškrtat pár klišoidních postav (sousedka u dědečka, neagilní policista Kříž, politicko-herecký ztroskotanec a pijan Landovský), míň dělat z diváka blbce, dalo by se na to bývalo koukat. (30.10.2011)

Po delší době televitní film, na který se "jakžtakž" dalo koukat až do konce. Příčinou toho byl kvalitní scénář s docela rafinovanou zápletkou a překvapivým a netradičním závěrem. Podezřelá osoba byla však hned od počátku podezřelá, což byla asi chyba. Když filmaři nemají prostředky na to, aby natočili kvalitní koncert (je jedno jestli jazzový, rockový nebo jiný), ať ho raději netočí (film by se bez toho obešel a ještě by mu to prospělo. Tohle byla opravdu zrůdnost, a ty rádobyfešandy se saxíkem byly úděšný! Smyl repetitivního ukazování záběrů z jeviště jsem nepochopil vůbec. Co bylo velmi obtížně představitelné, byl vztah té mladé holky s piercingem a starým fízlem. A ještě k tomu těhotenství ? Chtěl jsem dát 3 hvězdičky, ale jak tak nad tím přemýšlím, dávám pouze 2, za děj a Pavla Lišku. (05.01.2009)

Tak slabé zpracování si tak vynikající námět nezasloužil. Celá tahle selanková televizní tvorba vyznívá přesně proti duchu románu manželů Škvoreckých - formální podprůměrnost tu zabíjí obsahovou závažnost a vytříbenost. Něco zachraňují herecké výkony, Pavel Liška coby detektiv je ale střela zcela mimo terč. Režisérka Němcová by se napříště žánrem detektivky neměla zabývat a měla by zůstat vprostřed poklidného televizního mainstreamu... PS: Potencionální třetí hvězdičku neuděluji za Škvoreckého jindy tak obvyklý a funkční leitmotiv, totiž saxofon, který paní režisérka ztvárnila do takové podoby, že jsem měl při každém objevení se šíleného dívčího kvarteta na obrazovce sto chutí její film okamžitě vypnout, tak rušivý element to byl... (16.10.2011)