Goemon: Cesta pomsty

Kritizovat vizuální stránku filmu by bylo totéž jako pohoršovat se nad tím, že Maxipes Fík mluví - a že není nakreslený dostatečně realisticky. Trochu komiksové výtvarné pojetí je záměrné - je součástí "Goemona“, spoluvytváří jeho atmosféru a dodává mu zvláštní kouzlo. Nikdy nemělo být dokonalým zrcadlem světa, jak ho známe - a nelze ho jen tak amputovat, protože bez něj by "Goemon“ nebyl tím, čím je: Jedinečným snímkem, kterému nestačí prostor vymezený naší přízemní realitou, snímkem, který vlastními originálními prostředky vypráví dávný příběh lásky a oddanosti, svobody, přátelství … a zrady, krutosti, zoufalství a nenávisti, hladu po moci - a touhy po pomstě. Pod hladkým povrchem barevně sladěných obrazů plných fantazie a efektních soubojů daleko za hranicemi lidských možností jsou skryté nepěkné, všeobecně platné pravdy o nás - a o našich dějinách. Tak se připravte … bude to masakr. (29.11.2010)

Celý film zachraňuje hlavne skvostný vizuál, za ktorý pridávam hviezdičku hore. Efekty boli v niektorých momentoch veľmi diskutabilné až smiešne, ako aj niektoré digitálne pohyby v akčných scénach. Dejovo veľmi chaotické, ale to už je tradícia v ázijskej tvorbe. Celkový dojem je hlavne silný kŕč, ktorý je stráviteľný iba malému publiku. s prižmúreným okom je to priemer. 50% (28.12.2011)

Velkolepá fantasy podívaná založená na v Japonsku známém mýtu sází na speciální efekty a digitálně animované prostředí. Tak moc, že chvílemi působí jako částečně animovaný film. Komplikovaný příběh s typicky asijsky dramatickými emocemi ale pořádně mate. Goemonovi se nedá upřít myšlenka. Jenže zapamatuje si ji v tom zmatku někdo? (30.07.2011)

Čekal jsem klasický snímek, ale dočkal jsem se 120ti minutové digitální orgie. Vizuálně snímek nemá slabinu, ale děj mi příliš neseděl jak se neustále vracel v čase a snažil se divákovi vysvětlit minulost hlavních hrdinů. Boužel díky tomu jsem se hodně ztrácel v ději a proto mě snímek tolik nezaujal. (10.11.2009)

Mám rád čokoládu. Občas si ji mlsnu, a když se nechám unést, jednou začas sním dokonce i půl tabulky za večer. No, a tenhle večer mi hanební zlomyslníci secvakli pouta a začali do mě ládovat kila a kila té nejchutnější, co existuje (btw. za mě je to asi značka Michel Cluizel). Prosil jsem o pomoc, tekly mi slzy, nic na mě nedali. Pak jsem zvracel a upadal do bezvědomí, ale pořád a pořád ji do mě rvali. Aby bylo jasno, nepochutnal jsem si. Co mi nesedělo ve stylizaci Cassherna bylo tady ještě vykvadratizované (ale aspoň tu herci slušně hráli). Takové 300 je proti tomuto uměřený look se suchopárnými statickými scénami ze staré školy. Fakt škoda. Aspoň že si Hirosue Ryoko už nehraje na potrhlou holčičku... (17.09.2011)