Camino

Nejvíc mě na tomto snímku iritovalo, že funguje na úplně stejných principech jako náboženský fanatismus, který odsuzuje. Vážná hudba mi ve filmech nevadí, naopak, ale závěrečná scéna v nemocnici plus Čajkovskij je jen pro silné povahy. ~ Camino považuji za manipulativní kýč vyznačující se obludnou dořečeností, ale to vlastně všechno už řekl ve svém komentáři Marigold, na který tímto odkazuji. Pro mě jedno z největších filmových zklamání. (14.11.2011)

Zážitek číslo 1) Kreténsky zfanatizované ženské osazenstvo příběhu v čele s velekreténsky zfanatizovanou matkou, kterou bych nejradši nakopal do jejího svatého zadku. Zážitek číslo 2) Bravurně hrající Nerea Camacho, která je (a abych nemohl být označen za pedofila, nyní na konci roku 2012 je Neree už 16 let) a především pak zřejmě bude nádherná ženská. Zážitek číslo 3) Dlouhý a hodně náročný film, který tak umě přibližuje neuvěřitelně krutý osud, kterým si celá rodina musela projít. 7/10 (27.12.2012)

Jediné co bych tomuhle skvělému a lidskému snímku vytknul by byla jeho délka, ale to je jenom maličkost. První hodina a poslední půlhodinka mě neskutečně potěšila úplně ve všem a to se mi už dlouho nestalo. Prostřední část by mohla být sice trochu kratší, ale důvod proč to neztrácí na kvalitě je výborná Narea Camacho a Mariano Venancio v roli otce Caminy. Náboženské řeči mě ve většině filmů docela vadí, tady se to dá v pohodě překousnou, protože to do příběhu pěkně pasuje. Je to sice doják s kýčovitými scénami ale neskutečně krásný, emoční a pěkně natočený film. (06.07.2012)

Velké překvapení letošního festivalu. Tak dlouhé a nenásilné ždímání slz z řad diváků jsem už dlouho nezažil. Film jsem si vybral hlavně podle traileru, ve kterém jsem spatřil cosi magického a jsem rozhodně rád, že jsem jej zvolil do svého programu. Skutečný příběh vážně nemocné dívky je především o víře, lásce a smrti, obsahuje však prvky fantasy, které se mi dost líbily, i když jich tu není mnoho. Např. scéna kdy Camino sní, že ji rodiče vysadili na ulici a pronásleduje ji temný anděl na hřbitov, je jako vystřižená z nějakého hororu. Tyhle snové úniky mimo svět, ve kterém všichni žijí, mají také svou symboliku. Oceňuji je ale hlavně z hlediska jistého odlehčení té drsné reality, která se odehrává na plátně před vašima očima. Postav je ve snímku mnoho, ale těmi hlavními jsou především hlavní hrdinka Camino, její až místy fanatická věřící matka a otec, který je v podstatě slaboch, ale svou dceru věrně miluje. Je však zbytečné vůbec popisovat o čem to vlastně je, protože tohle je jeden z filmů, který každý musí vidět na vlastní oči, aby byl zasažen velkou dávkou emocí. I když již na počátku tušíte, jak to asi dopadne, v průběhu sledování filmu i ateista začne věřit, že se stane zázrak. Jak už jsem řekl dříve, příběh je hodně silný a v podstatě přes 2h sledujete, jak malá holčička bojuje v bolestech o přežití, s vírou, se svou matkou, sama se sebou, a přesto to ani chvilku nenudí. Při tomto snímku budete soucítit, nenávidět i milovat. Ještě jednu věc bych rád vyzdvihl a tou je výborná dramatická orchestrální hudba, kterou složil Rafael Arnau. (9/10) [MFFKV 2009] (07.07.2009)

Snímek plný bolesti, fanatismu, utrpení a slz, ale také naděje, víry, lásky a krásných úsměvů, podložený skutečnými událostmi a doprovázen často až démonickou hudbou, při které mrazí v zádech...ano, místy mmožná až trochu kýčovité, ale to nemění nic na tom, že jsem přestal na dvě hodiny dýchat..!!! Nejde o žádnou propagandu náboženství, organizace Opus Dei, jejíž součástí byla i rodina v tomto filmu, byla později obviněna z náboženského fanatismu. Javier Fesser byl za tento snímek poctěn hned třemi cenami Goya - za nejlepší film, scénář a také režii - a tuto cenu získali i herci Carme Elias, Nerea Camacho a Jordi Dauder. Camino má už na účtě 18 vítězství na různých filmových festivalech. (04.11.2009)