Camino

Camino je film, po kterém vám budou téct slzy jako hrachy, ale zároveň po něm zbyde jakási pachuť. Skutečně nevím,jestli dát odpad anebo pět hvězdiček, jak už tu někdo napsal v komentářích. Jedna stránka filmu je výborná - příběh Camino, holčičky, která se zamilovala zrovna ve chvíli, kdy se u ní projeví smrtelná nemoc. Ale ta druhá - ta špatná - je bohužel převládající. Jsem schopná dát filmu, ve kterém hraje náboženský fanatismus určitou roli klidně plný počet, ale musí to být v nějaké únosné míře. Ježíš v každé větě není v únosné míře. A už vůbec ne věty, které tu zazněly ("Závidím ti,že jdeš za Ježíšem" "Mám se za tebe taky pomodlit,abys umřela?"-uff) Připadalo mi, že chtěl autor poukázat na to, jak jsou někteří vírou tolik zaslepeni, že naprosto sobecky nedopřejí ani vlastnímu dítěti nějakou radost, ale omylem z toho udělal náboženskou propagandu . A čeho je moc, toho je příliš. Nakonec 3*. (09.11.2012)

Jediné co bych tomuhle skvělému a lidskému snímku vytknul by byla jeho délka, ale to je jenom maličkost. První hodina a poslední půlhodinka mě neskutečně potěšila úplně ve všem a to se mi už dlouho nestalo. Prostřední část by mohla být sice trochu kratší, ale důvod proč to neztrácí na kvalitě je výborná Narea Camacho a Mariano Venancio v roli otce Caminy. Náboženské řeči mě ve většině filmů docela vadí, tady se to dá v pohodě překousnou, protože to do příběhu pěkně pasuje. Je to sice doják s kýčovitými scénami ale neskutečně krásný, emoční a pěkně natočený film. (06.07.2012)

keby dali sucasneho papeza Frnatiska do komisie pre udelovanie oskarov, urcite by tomu filmu dal nie jedneho ale vsetky oskary ake len su, preto ze ten film je zrkadlom skostnateneho zakonzervovaneho katolicizmu, co sa uz viac ako dvesto rokov zmieta v krrcoch ťaýiac z utrpenia ludi a bez útechy. Som rád ze som ten film videl. A budem ho chvalit v duchumalej Camino a sirit o nom zvest, aj za cenu ze ma obvinia z prehnaneho lavicoveho krestanskeho liebaralizmu .. nech !!! :) (18.12.2013)

Původně jsem chtěl být přísnější, ale tak nějak jsem si to v hlavě promyslel a zvážil alespoň klady tohoto filmu. Těmy pro mě jsou malá hlavní představitelka a její sympatický výkon (její dětský svět je tu vykreslen věrohodně), jedna povedená píseň, bohatá fantazie ve snových scénách (Mr. Meebles) nebo humorné scény v divadle, čímž ovšem výčet pozitiv končí. Za negativa považuju všeprostupující patos, který mě místy vyloženě iritoval, jednotvárná a příšerně vlezlá hudba a natahovaný závěr. Finálním potleskem v nemocnici jako by chtěl režisér sám sobě pogratulovat: "Hleďte, jaký jsem složil opus magnum!" Ovšem, já teda tleskat nemůžu. Očekávání bylo veliké, možná proto se spíše dostavilo zklamání. (22.02.2010)

Jak hodnotit film, který vám jakékoli hodnotící rámce sebere už úvodní scénou, upozorněním "vše je podle skutečné události" a roztomilou velkookou holčičkou (která navíc vážně umí hrát), kterou vidíte umírat? Kdybych tu napsal, že jsem se tak akorát cítil ty dvě hodiny manipulován, psychicky vydírán a týrán, budu za ne-lidumila? Za cynika? Za povýšeného filmového vědce? S filmem mám podobnou obtíž jako třeba s Časem probuzení - dvě hodiny víte, že se stane něco hrozného a... ono to vážně po dvou hodinách přijde. K čemu to ale je, než k tomu ždímat ze sebe slzy? Silný zážitek, u kterého si ale bohužel nemohu říct, že skvělý. Kdybych sledoval dokument, který v závěru odhalí skutečnou rodinu v sepjetí s krajními katolíky (kteří za smrt, nebo lépe snad formu a důvody smrti Camino fakticky mohou), případně vvrcholí jejich veřejným pranýřováním před soudem, byla by to bomba. Takhle zbývá pouze snímek, který odsuzuje bezmála jako fašistu každého, kdo si nepopláče. Silné, ale nízké. (15.07.2009)