Camino

Camino je film, po kterém vám budou téct slzy jako hrachy, ale zároveň po něm zbyde jakási pachuť. Skutečně nevím,jestli dát odpad anebo pět hvězdiček, jak už tu někdo napsal v komentářích. Jedna stránka filmu je výborná - příběh Camino, holčičky, která se zamilovala zrovna ve chvíli, kdy se u ní projeví smrtelná nemoc. Ale ta druhá - ta špatná - je bohužel převládající. Jsem schopná dát filmu, ve kterém hraje náboženský fanatismus určitou roli klidně plný počet, ale musí to být v nějaké únosné míře. Ježíš v každé větě není v únosné míře. A už vůbec ne věty, které tu zazněly ("Závidím ti,že jdeš za Ježíšem" "Mám se za tebe taky pomodlit,abys umřela?"-uff) Připadalo mi, že chtěl autor poukázat na to, jak jsou někteří vírou tolik zaslepeni, že naprosto sobecky nedopřejí ani vlastnímu dítěti nějakou radost, ale omylem z toho udělal náboženskou propagandu . A čeho je moc, toho je příliš. Nakonec 3*. (09.11.2012)

Sledovat mladinkou Nereu Camacho, jak umí spontánně odehrát radost ze života i ze smrti, byl zážitek, ale mé 4* jsou tentokrát hodně na hraně, protože posledních 20 minut bylo bezostyšné natahování diváka na skřipec a potlesk v pokoji umírající hřebíčkem do rakve mého do té doby převládajícího dojetí. Z popela to pak vytáhly Camininy finální haluzky - jako bezelstně vztyčený prostředníček směrem k nebesům. (27.12.2009)

Strašně dlouhý film, ale ani chvíli jsem se nenudila! "Kdo má Boha, nic mu nechybí - Jen Bůh stačí." - citát z filmu. Celej film se táhne silně nábožensky založenou rodinu až mě snad začal přesvědčovat o tom jestli to jsou všechno jen bláboly nebo jestli to je něco, co člověka přesvědčí že věci jsou založený na jedné věci a tak to platí! Neuvěřitelný příběh dvanáctileté holky, která statečně bojuje se svou nemocí, hodně emotivně natočený film. (27.12.2010)

Původně jsem chtěl být přísnější, ale tak nějak jsem si to v hlavě promyslel a zvážil alespoň klady tohoto filmu. Těmy pro mě jsou malá hlavní představitelka a její sympatický výkon (její dětský svět je tu vykreslen věrohodně), jedna povedená píseň, bohatá fantazie ve snových scénách (Mr. Meebles) nebo humorné scény v divadle, čímž ovšem výčet pozitiv končí. Za negativa považuju všeprostupující patos, který mě místy vyloženě iritoval, jednotvárná a příšerně vlezlá hudba a natahovaný závěr. Finálním potleskem v nemocnici jako by chtěl režisér sám sobě pogratulovat: "Hleďte, jaký jsem složil opus magnum!" Ovšem, já teda tleskat nemůžu. Očekávání bylo veliké, možná proto se spíše dostavilo zklamání. (22.02.2010)

Důkaz toho, že né všechny dramata o bolestech života mě dostanou. Ten náboženský fanatismus, melodramatická hudba a celkový patos mě někdy vážně dováděl k šílenství. Přesně v místech, kde se tvářil snímek smutně a dojemně, mi přišel spíše otravný. Emoce se u mě prostě nedostavily vůbec. A zbytek filmu mi přišel nudný. Vlastně jako jediný plus vidím herecké výkony, které jsou opravdu dobré, zvlášť hlavní představitelka se mi líbila. A pak možná ještě ty snové scény, které mi ale paradoxně do filmu jako celku příliš nepasovaly. Čekal jsem emoce jako u Je to i můj život (nesrovnatelné), ale jsem opravdu zklamán, protože tohle pro mě bylo už místy vyloženě kýčovité. (04.01.2013)