My deti zo stanice Zoo

Ách, tohle byla tedy opravdu rána mezi oči. Knižní předlohu jsem před pár lety měla v rukou, leč mi nepřišla moc zajímavá a snad jsem to ani nedočetla, příliš mě nebavila. Včera jsem se impulsivně rozhodla se podívat i na film...a bylo to krásné. Ta samotná feťácká story mě upřímně řečeno tolik neoslovila, i když tedy smekám před skvělým výběrem herců (hlavně slečna v hlavní roli) a celkově dost zručným popasováním se s ožehavým materiálem, nicméně pro mne má v tomto příběhu o Dívce, Droze, Chlapci a Pádu hlavní roli Město. Berlín! Berlín z přelomu 70. a 80. let, neodolatelně špinavý, rozkopaný, bezútěšný industriální Berlín se zatraceně hustou atmosférou. Šedivá sídliště ve stejně šedivých oparech ještě šedivějších rán, ošuntělé prostory metra, podzemní kluby, poloslepá noční světla...město, které v této podobně nemám už nikdy šanci spatřit a které takové možná bylo jen v těch filmech a v mých představách..ale to vlastně nevadí, protože právě teď se přede mnou rozprostíralo a za to patří Wir Kinder vom Bahnhof Zoo velký dík. A poděkování právem patří i výborné hudbě, která měla na dostavění snového Berlína nemalý podíl. Město, zvuku, dámy a pánové, ještě jednou vám děkuji za překrásný výlet. (08.04.2008)

Ak by som nepoznala knihu, určite by som sa na film dívala inak. Na jednej strane je znalosť predlohy dôvod, prečo som to vôbec dopozerala, na druhej strane mi tam chýbalo veľa detailov, informácií a súvislostí, ktoré v knihe sú. Bez nich by som z filmu veľa nemala, rozhodne knihu odporúčam (v tom prípade film ani netreba vidieť). Chápem a často opakujem, že film je iné médium než literatúra, no z tohto porovnania vychádza ako chudobný príbuzný, hoci tým, ktorí nečítali, asi bohato stačí (viď množstvo ocenení). Okrem toho je skratkovitý i skrátený, (ne)herecké "výkony" sú úbohé a forma často zatieňuje obsah (čo je čisto subjektívna výčitka, lebo s pribúdajúcim vekom ma lyrika a zbytočne dlhé scény otravujú). Ale súhlasím, že svojho času to bol dôležitý snímok na vtedy zásadnú a šokujúcu tému. Môj vlastný záver je taký, že ak ste to ešte nevideli, prečítajte si radšej knihu ;-) (25.06.2020)

Silně působící snímek, jemuž ani roky nic neubraly na sugestivnosti. Nahlédnutí do života lidí, tedy spíše dětí, jejichž měření času se smrsklo na dobu od dávky k dávce, případně od dávky k absťáku. Ačkoliv začátek ještě vypadá skoro idylicky a z obrazovky/plátna krátce na diváka vydechne pozitivní atmosféra "osmdesátek" v západoevropské verzi (skvěle proložená hudbou Davida Bowieho), brzy do děje vstoupí bezútěšnost a deprese. Mrazivě zní vzájemné ujišťování protagonistů, že co nevidět začnou odvykačku, když už při vyslovení jejich slov je zřejmé, že budou přebita další dávkou. Přežít toto peklo muselo vyžadovat obrovskou vnitřní sílu a další sílu pak určitě stálo i sepsání tohoto svědectví do knižní podoby, která se stala předlohou filmu. (02.07.2008)

Informace o kvalitě knihy se u nás na konci základky rozšířila jako AIDS v Subsaharské Africe. Nechtěla jsem se zrovna pouštět do detailní konfese narkomanky plnou detailních popisu sexuálních aktivit dětí - mladších než já tehdy. To byla drsná představa. Ovšem to jsem netušila, o co bude drsnější knížka. Přímo masakr. Literární předloha sází spíš na prostý popis bez příkras, film nabídne oživlé pasáže a rozhodně si nebere servítky. Naturalistické jak sviň. Když si Christiane jednu šlehne, stydlivé odvrácení čočky kamery se nekoná. Ve scéně, kdy naprosto zoufale hledá v metru Babs, protože nutně potřebuje další dávku, je vidět, kolik let jí drogy přidaly na těle i duši. Připadalo mi pak, jako kdyby nebyla aktérkou něžného milování ze začátku filmu, už byla prostě v jiné dimenzi. Nelituju přečtení (to byla záležitost „lehnout, číst, spát, číst, číst, číst a rychle dočíst“) ani zhlédnutí filmu. A ani těch 2 euro, které jsem v Berlíně utratila, abych se zajela podívat na Bahnhof Zoo (i dnes depresivní plac), místo abych smejčila po obchodech. Lituju těch, kteří podlehnou. A když jsem ve filmu na diskotéce viděla jednoho chlapce, nahlas jsem vykřikla: „Detlev“. A byl to on! Tvůrci se naprosto trefili do zevnějšku a charakteru z knihy a já už jen tiše sledovala, jak se smutný příběh z neutěšeného Gropiusstadtu mění v nejednu životní tragédii. Morgen entziehe ich. (21.06.2008)

Snad nejlépe zpracovaný film, který je zaměřený na negativní důsledky užívání drog, život narkomanů celkově - na to, jak ovlivňují své okolí a jaké vztahy jsou vlastně mezi nimi samotnými. Z počátku se film jeví jako hodně amatérský, až je z něj cítit blížící se nuda, která ale nepřijde a místo toho jste vtaženi do depresivního světa narkomanů. Tento svět je tu zobrazen opravdu reálně. Jako člověku, který nemá s drogami žádné zkušenosti a nemá kolem sebe ani lidi, kteří je mají (a jsem opravdu rád) mi přijde podoba filmu naprosto skutečná, žádné přibarvování atd. Vše ještě umocňuje věk hlavních dvou postav. Film přesně ukázal náchylnost dětí k stinné straně společnosti a o to víc v době a v místě, kde byly drogy zřejmě běžnou záležitostí. Spolu s drogovou závislostí přichází nutně problém s penězi a následný nejjednodušší způsob, jak si je opatřit - okrádání rodiny a prostituce. Natja Brunckhorst byla perfektní a její výkon neměl chybu, ač byl odrazem zoufalství a deprese. Uli Edel dokázal natočit přesně takový film, jehož příběh by měl být varováním pro všechny. Těm, kteří nečetli knihu jako já, bych určitě doporučil alespoň film. Sice se ponoříte do špinavých vod lidského života, ale to co vám příběh dá, lze jen těžko popsat pouhými slovy (nutno vidět nebo zažít – to druhé rozhodně nedoporučuju, naopak, výslovně zakazuju!!!!). (04.04.2012)