My deti zo stanice Zoo

Knihu jsem četl jako děcko na základce a pamatuju si, že mnohem víc mě tenkrát oslovil z filmovaný Trainspoting a nějak sem se k tomuhle snímku nedostal.Bohužel když zemřel David Bowie, trošku jsem se porozhlédl co mi vše od tohoto geniálního člověka uniklo až jsem se dopracoval k tomuhle filmu.Hodně silný příběh, dokonale odehrané postavy skvělými neherci, famózní Bowieho hudba a hnusný industriál nechutného Berlína v prostředí narkomanů mě hodně chytnul u srdce.Na plný počet film není, jelikož se hodně stříhalo a bohužel kvůli stopáži se ve filmu hodně přeskakuje a z knihy chybí spousta důležitých aspektů a motivace postav k určitým činům, ale taková mírná vada by rozhodně neměla vadit až do takové míry...jakou je film neskutečně opomíjen a to hlavně u nás.Já být učitel, každou třídu od sedmičky na horu bych povinně s takovou literaturou a filmy seznamoval jak na běžícím páse.I když chodim denno denně kolem skupinek očepičkovaných zoufalců, kterým bych možná dal jen návod jak neztrácet čas na lavičce s partou podobných kreténů a brkem v hubě, aby ztráceli čas s partou kreténů s jehlou v žíle.To už asi pak záleží na tom jak si myslíme, že je tahle generace odepsaná, pro mě osobně je.Uli Edel dělal co mohl a z dokonalé knihy natočil téměř dokonalý film.80%. (06.03.2016)

Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." (29.03.2012)

Ano ... Kdysi, kdesi v Německu existovala typická situace pro příběh Christiane F., což vedlo k napsání úžasné knihy a nakonec natočení i tohoto perfektního filmu, kterému se atmosféru a detail knihy podařilo vystihnout i bez výraznějších naturalističtějších scén. Film zapůsobí zejmíéna na člověka, který knihu zná skoro "nazpaměť", člověk, který ji nečetl, nepostřehne spoustu detailů a souvislostí ... Film působivě vypovídá, jaké to je, když se 13ti leté školačky dostaly pod vliv drogy zvané heroin. Tento film není o drogách, ani kniha nebyla o drogách ... kniha i film jsou o heroinu ... (19.02.2008)

Ač patřím do skupiny lidí, kteří nesrovnávají remaky a ani knižní předlohy, u filmu My děti za stanice Zoo se tomu nemůžu ubránit. Ještě teď cítím ten stísněný pocit, nevolnost, strach z přicházejícího absťáku, bezmocnost matky a deprese, které mi knížka každou kapitolou přivodila. Bohužel filmu se to podařilo jen z části. Deprese mi nepřivodila situace ústředních hrdinů, ale spíše jejich mateřština, která mi vyvolala vzpomínky na moje hodiny německého jazyka a paní Fellerovou, která si jistě v mládí musela též prožít podobný osud, jinak si její povahu nedokážu logicky vysvětlit. Raději ale na tyto kruté vzpomínky zapomeneme a vrátíme se k chudákům feťákům. Od pouhého „Chci to jen zkusit“ až po těžké „Přestanu, nebo umřu“ nás film provede nekompromisně jako v knize osudem 14-leté holčiny, která se kvůli svému chlapci a partě stane závislou na heroinu. Ale bohužel se mu za ty dvě krátké hodiny nepodaří nás zasvětit do všech tajů tohohle osudu. Na jednu stranu nemám co vyčítat, protože filmu se podařilo pořádně mi zvednout žaludek a v hlavě mám stále Christiane a Detleva, i přes tu osekanou verzi (to se mu vyčítat nedá, i když zamrzí), ale u knížky jsem prostě měla divočejší pocity. Přeci jen má u mě film jedno velké plus, dostala jsem díky němu chuť si knížku znovu přečíst :o) (21.06.2010)

Drogové prostředí, jedno z mé nejoblíbenějších, možná nepřiměřeně posouvá hodnocení. Knižní předlohu jsem samozřejmě přečetl před zhlédnutím a film mne po pravdě trochu zklamal. Mnohdy se děj vůbec nikam neposouvá a hereckou fádnost neomlouvá ani mladistvý věk. Určitě než film raději doporučuji knihu. 70% (30.04.2012)