My děti ze stanice Zoo
Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Réžia:
Uli EdelScenár:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrajú:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (viac)VOD (3)
Obsahy(2)
Keď trinásťročná Christiane F. spoznala berlínsku scénu konca sedemdesiatych rokov, jej život sa drasticky zmenil. Čoskoro sa stala závislou na heroíne a kým ráno sa snažila chodiť do školy, popoludní zháňala peniaze na ďalšiu dávku prostitúciou. Jej najbližší priatelia začali postupne umierať. Keď mala štrnásť rokov, vyrozprávala svoj príbeh novinárom z časopisu Stern. Výsledná kniha sa stala besellerom a film, ktorý čoskoro nasledoval, hitom. (RTVS)
(viac)Recenzie (553)
Už je to dlouho, víc než 15 let, co jsem knihu četl, takže srovnávat už vlastně ani nemám co. Ale řekl bych, že i takto působivý film byl jen slabým odvarem toho, co jsem četl a to byla jen slabá kávička v porovnání se skutečností. Každopádně z první půlky filmu na mne dýchla atmosféra konce 70. let, velmi silně. Druhá půle je jiná, stále ta samá léta, ale jen deprese, která se přenesla i na mně. Skláním se před Natjou Brunckhorst, výtečný herecký výkon! Celkově: drsné, ale mohlo být drsnější! ()
Ty vole, to boli socky. Od scény jak sa prestrelila až po koniec, teda zhruba hodinu, ide o zážitok tak bolestivo depresívny, že z obyčajnej narkoexploitácie, vypotí takmer dokumentárny film. Nechutný, odporný, skutočný, a ešte k tomu s deckami. Až raz budem mať deti ja, schválne im ho pustím. Pre prípad, že by sa nudili. We can be Heroes, just for one day. ()
Kniha rozhodne podava posobivejsi dojem, ale film na druhej strane cloveku s mensou predstavivostou ukaze, ako sa z ludi, stavaju ludske trosky, pripadne mrtvoly. Je asi len dobre, ze som knihu citala uz pred desiatimi rokmi, pretoze verim, ze by mi film prisiel hned po precitani absolutne zbytocny. Je rok 2009 a chapem, ze tieto filmy uz dnes nikoho nezaujimaju, ale s odstupom casu je "uzasne" sledovat, ako boli narkomani este pred epidemiou AIDS stedri, pri poziciavani ihiel svojim spolufetakom. Je naozaj tragicky smutne, coho vsetkeho su ludia schopni, ked prepadnu svinstvu menom "droga". ()
Tíha tohohle filmu na mě opravdu padla drtivou silou. Příběh je bez jediného světýlka naděje je přetaven do asi nejdepresivnějšího filmu o drogách jeký si jen dokážu představit. Navíc se film odehrává v šedých, betonových kulisách Berlína, které beznaděj ještě umocňují. Ještě dlouho po shlédnutí mě mrazilo v po celém těle. Tomu říkám život v pekle. Jsem opravdu rád, že jsem ve svých jalových letech do ničeho nespadnul. Davida Bowieho mám velice rád a tak mě jeho hudba velice potěšila. K filmu nemám jedinou výtku. ()
I na ploše dvou hodin je to proti knižní předloze strašně osekané, ale chápu, že o moc lépe to asi podat nešlo. Režie je perfektní a soundtrack Davida Bowieho božský. Jediný - ale zato zásadní - problém mám vlastně jen s hercem představujícím Detlefa. Ten je v tomhle filmu nějakým omylem. (Poprvé 27.06.2006, podruhé 9.7.2013). ()
Galéria (70)
Zaujímavosti (34)
- Název knihy Christiane F. Wir Kinder vom Bahnhof Zoo (1978) odkazuje na německý název dětské knihy Astrid Lindgren Wir Kinder aus Bullerbü (Alla vi barn i Bullerbyn, 1947). V německy mluvící Evropě je totiž práce švédské spisovatelky chápána skrze tzv. Bullerbü-Syndrom, idealizaci Švédska jako ideální krajiny dětství odehrávajícího se v dřevěných domcích, v blízkosti jezer, lesů, kde jsou všichni plavovlasí, šťastní. Což je v každém ohledu klíčový kontrast k životu dětských narkomanů z okolí berlínského nádraží Zoologischer Garten. V češtině tato asociace není tak zřejmá, protože u nás jsou knihy z dětské série známy pod souhrným názvem Děti z Bullerbynu a kniha Christiane F. jako My děti ze stanice ZOO. (NinadeL)
- Na premiéru filmu priviezol Natju Brunckhorst v limuzíne sám David Bowie. Brunckhorst neskôr priznala, že užila kokaín, pretože bola z neho veľmi nervózna, ale nakoniec bola sklamaná z toho, keď videla Bowieho na zadnom sedadle auta, že aký malý v skutočnosti je (v skutočnosti mal ale 177 cm). (Arsenal83)
- Christiane Felscherinow zpětně velmi litovala toho, jak vylíčila v původní knize svého násilnického otce. Zpětně pro jeho chování nalezla částečné pochopení a ve své druhé knize se mu omlouvá. (DonQ)
Reklama