My deti zo stanice Zoo

V podstatě stále dokola řešící dilemata. Brát, nebrat, když už beru, přestat, nepřestat. Je to v podstatě vlastně nepochopitelné, každý z těchto "dětí" minimálně tuší, co se skrývá na konci, nicméně touha z poznání, potřeba se vyrovnat, možná i láska, může člověka k tomuto dohnat. Naprosto reálné a detailně autentické prostředí můžu s přimhouřenýma očima považovat za kvality snímku a čtyři hvězdičky jsou u mě spíše vydřené. Předloha je jasně daná a příběh je bohužel jen jeden z tisíce, který může být použit jako varování. Film je určitě smutný a nejsmutnější jsou ty detaily. Například, že matce situace dojde až ve chvíli, kdy dceru najde ležet v koupelně, což bohužel ještě není ten dostačující důvod k radikálnímu zásahu. I když se Christiane v dobrovolné odvykačce doslova vyblije z podoby, získá obdiv a možná i inspiruje své "přátele", nepomůže to nikomu. Ve filmu jsou skvěle vystiženy role, které každý feťák obměňuje podle toho, jak se mu to hodí. Nechybí tu jistá zodpovědnost a starost o druhé, přátelství i láska. Ovšem závislost je silnější než všechny tyto dobré a jediné kladné vlastnosti, které se ve filmu objevují. Prostě marnost a mizérie. (10.09.2012)

Tísnivou beznaděj pomáhá v první hodině trochu netradičně budovat i mírná zdlouhavost až monotónnost celého dění, ale v druhé polovině naštěstí děj hodně nabírá na obrátkách a také napíná. Znudění, málo zájmů, nedostatek péče i touha prostě si to vyzkoušet (navzdory vědomosti o možných následcích) měly za následek nejdřív jednu zkoušku a záhy už vzniká bludný kruh drogové závislosti včetně boje s penězi, jejich ziskem i boje se sebou samým... dostavil se přesně tak úderný zážitek, jaký jsem vzhledem k tématu a autobiografické předloze očekával. Vím, proč jsem se filmu několik let vyhýbal, u některých scén s detaily na vpichování drogy jsem se nedokázal dívat, aniž bych napůl neodvrátil zvrak od obrazovky, a šílený pocit z počínání a prožitků hlavních postav z řady dospívající mládeže na mě jenom přetékal. Vidět Děti ze stanice ZOO však rozhodně za to stálo a můžu zejména všem mladým lidem pouze doporučit. Scény z pokusu odvykání ve dvou jsou pro mě snad nejsilnější z celého filmu, snad proto, že prožití fyzicky i psychicky zdrcujících chvil se tu současně pojí se silným poutem včetně snahy o vzájemnou pomoc, a také díky nečekané silné příhodě posléze u prvního selhání, která snad ještě na chvíli přinesla další naději. Trochu mi ve filmu chyběla alespoň jedna další scéna s matkou Christiane, neboť po první osudné události v koupelny se vytratí z příběhu, ačkoliv k dalšímu shlédání vzhledem k epilogu rozhodně muselo dojít. Bowieho živé vystoupení mě moc nebralo, nicméně atmosféra doby a zákoutí špíny velkoměsta, včetně podbarvující hudby, je zde rovněž výtečná. [85%] (15.02.2023)

Literární předlohu jsem spolu s českým Mementem četl kdysi dávno v tak šerém náctiletém dávnověku, že si z ní už nepamatuju zhola nic. Takže hodnotím jen film, ne knihu. A jediná vážná námitka, kterou k jeho ději mám je ta, že v něm nebylo vůbec zobrazeno/vysvětleno, jak mohla nezletilá holka tak radikálně propadnout drogám, prostituovat se, vypadat ve čtrnácti patnácti jako stará vyžilá courovitá fetka, aniž by s tím její matka případně otec něco nedělali. Žádná matka snad nemůže být natolik pracovně vytížená, aby si nevšimla, že se její dítě mění v rozklepaný zfetovaný přízrak. V knize to vše určitě nějak okomentováno i vysvětleno bylo, ale divák knihy neznalý by absenci téhle dějové roviny mohl vnímat jako prvek, který filmu ubírá na důvěryhodnosti, ačkoliv je natočený podle skutečných událostí a vypráví o skutečných osobách. A i když herectví "dětských" herců a hereček je hodně prkenné, jsou postavy (i jejich představitelé) určitě realističtější i věrohodnější, než třeba ve značně stylizovaném Trainspottingu. (10.12.2017)

Nechvalně proslulý počin producenta Bernda Eichingera se připojil k vlně fascinace příběhu mladistvé narkomanky Christiane F. Připomíná se mmj. jako záznam určité atmosféry a doby, nezapomíná se na účast Davida Bowieho. Nicméně, pokud vnímáte zobrazované peripetie optikou dospělého, vidíte naivní děcko, které pobíhá po sídlišti s igelitkou v ruce, bere drogy a začíná s prostitucí jenom proto, aby se zalíbilo prvnímu příteli. Žije si v sociální bublince, ve které neexistují žádné hranice, postihy. Občas sice přichází facka v podobě úmrtí kamarádky nebo známého, ale rodina je netečná, prakticky neexistuje, stát se nestará, ani nic neřeší. Krást a fetovat je snadné, absťák se dá přežít a iluze "mám to pod kontrolou" vesele pokračuje dál. Poselství filmu je sporné, už jen reakce těch, kteří film a knihu glorifikovali jako puberťáci, jsou na pováženou. Únik ze strastí dospívání nikdy nebyl snadný, ale zároveň nikdy nebylo tolik jiných možností, jak se s tím poprat. (29.03.2021)

Berlínsky háčkový industriál verzus znudená holčina z panelákovej džungle. Pre toho, komu sa strácali kamoši pred očami, viac než surový film s naloženou Bowieho muzikou. "It's not the side-effects of the cocaine, I'm thinking that it must be love. It's too late - to be grateful, It's too late - to be late again..." (29.03.2012)