Zombieland

Po dlouhé době skvělá hororová komediální oddychovka. Velice sympatičtí hrdinové a skvělé využití komediálních prvků smíšený se všudy přítomnými zombie (hlavně pobavily pravidla přežití např. Bacha na záchody) u kterých jsem mimochodem viděl poprvé ve filmu, že běhali (Já, Legenda jsem totiž viděl až po Zombielandu). Skvělý nápad přišel v podobě Billa Murraye, který opravdu potěšil a pobavil (i když mu kanadské žertíky vážně nikdy nešly, a už ani asi nikdy nepůjdou). Skvělé vyvrcholení přišalo v podobě slušně udělaného,, masakru'' na konci filmu v zábavním parku, klaun ke konci boje a vysněné Tallahasseeho Twinkies. No já bych to zhodnotil tak, že se film povedl, dostane pět hvězdiček a my se budeme radovat s maličkostí. (12.08.2012)

Zombieland je postmoderní vize filmové zábavy dnešní mladé generace, která v sobě spojuje dva očividně pokleslé žánry - zombie úchylárnu a teenagerskou komedii, jejíž klišé a manýry tenhle projekt docela spolehlivě sráží až na mnohdy neúnosnou mez, neboť dráždí jak typicky looserovský hrdina, který řeší především to, kam zasunout, jakož i průhledná snaha scénáristů přihrát mu do bytu nejkrásnější mladou sousedku a vydyndat nějaký ten dramatický oblouk, na jehož konci je romanticky vzniklý párek trhlého geeka a sexbomby, uvěřitelný leda tak v Big Bang Theory, o používání pouze těch nejatraktivnějších dopravních prostředků či bezútěšném sklonu v násilí nemluvě... Na režii Rubena Fleischera je znát jeho videoklipová minulost, sází na efekt a zkratku, vypráví především obrazem, jak už to u videoklipů bývá, a řada pasáží snímku jsou vlastně ucelené videoklipy. Ta estetika překvapivě patří k tomu nejlepšímu, co snímek nabízí, jelikož Ruben Fleischer ovládá své řemeslo skutečně obstojně, na všechny ty zpomalovačky a efektní crashe se tedy dívat dá. Vrcholem je pak cameo Billa Murrayho, ten člověk má skutečně úžasný smysl pro humor a sebeironii. A kvůli tomu stojí tahle hororová komedie za vidění... (16.01.2010)

„Ale čo sme bez iných ľudí? Iba ďalší zombíci.“ Asi by som nespal, kebyže dám len 3*. Nijako zvlášť nemám v láske hororové komédie a byť režisérom, zrejme by som osadenstvu žltého Hummera trocha pridal na rokoch, aby svojrázny kovboj so slabosťou pre pochúťky z nadýchaného ružového cesta nevyzeral ako pedofil. Zombieland od úvodných titulkov (vrátane) nasadzuje ostré a hravé tempo s desiatkami skvelých nápadov, originálnych akčných scén, dialógov („Nezastrelíš ich, však?“ – „Ak si nezačnú, tak nie. Ale dúfajme, že si začnú.“) a hlášok („To mi pripomína, že kým som ťa nespoznal, takéto starosti som nemal.“). Občas je síce prekvapivo rozpačitý, až trápny (Facebook, Billovo cameo), ale len čo sa rozbehne, je hodný láskyplného objatia. Tomu napomáha predovšetkým skvelý Woody Harrelson a jeho pes. Alebo čo to bolo. (01.10.2010)

Jaké tři hodnoty jsou pro každého zdravého a úspěšného muže v životě nejdůležitější? Je to kamarádství, ženy a práce; či, chceme-li jít k podstatě věci, homosexuální, heterosexuální a asexuální láska k věcem a lidem kolem nás. Hlavní hrdina Zombielandu, ostýchavý geek, ani jedno z trojího nemá, nicméně postupně vše nabývá: kamaráda nalezne ve Woody Harrelsonovi, ženu v Emmě Stone a práci v zabíjení zombíků. Zombieland zcela jistě není typickým hororem, žánrem, který zpravidla odráží noční můry v dobách hospodářských a společenských krizí (kapitalisté jako upíři z Drákuly vysávající dělníky za Velké hospodářské krize, nebo zmutované monstrum Godzilla zrozené z hirošimských traumat), nýbrž do sebe zapouzdřeným a z důvodu geekova pobývání ve virtuálním prostoru s realitou rozkmotřeným filmem, vykreslujícím iniciační fázi puberťáka na přechodu k dospělosti, tj. psychologický vývoj postavy, která se z outsidera stává insiderem. Zombieland, ona bezútěšná provizorní krajina, není pro hlavní postavu noční můrou, ale splněným snem, který si osobně vyprojektoval, včetně „desatera“ pro NE-přežití ostatních, a který přes ichformu kontroluje: disneylandem, ve kterém se přemisťuje mezi různými druhy umělých atrakcí, potká komiksového hrdinu a sám přebírá vlastnosti kreslených postaviček. Závěrečná sekvence v zábavným parku je pak takzvanou „mise en abyme“, kdy určitá minimální část díla zobrazuje a odráží jeho celek. Zombieland představuje extrémně nevybíravou podobu vzdoru mládeže vůči dospělým a světu vůbec: perverzní fantasii, v níž jsou svévolně jednající autority svrženy a suverénem se stává každý jednotlivec sám pro sebe, jak s tím např. počítá Kantova etika, díky čemuž nemusí mladík soupeřit o dívku a kamarády s ostatními, protože jsou k jeho radosti všichni mrtví, počítaje v to i ostrahu kvelbu. (-spoiler-) Žánrový předěl mezi komedií a hororem opisuje geekův osobní předěl mezi simulací a životem; vypořádání se s fobiemi mezi sebou však oba vztahy prohazuje: konečně je život krásný a smysluplný a nedávné geekovské vegetování snad nadobro zmizelým hororem. (06.11.2009)

Dobrá ujeťárna v době, kdy si myslím, že mě nemůže překvapit už naprosto nic. Najednou ejhle a vznikne Zombieland, tisícekrát omýlený téma, který už nemůže být úspěšný jinak, než komediální formou. A tady se to povedlo hodně slušně. Možná jsem se nebavil tak jako u Soumraku mrtvých, ale zato film byl natočen originálně a zajímavě a tím se to vcelku schopně vyrovnává. I když asi tenhle film nezkouknu snad tisíckrát jako Soumrak, na to prostě nemá. Hlavně teda kvůli hudbě, která v tomhle filmu není skoro vůbec? Na druhou stranu ale obsahuje Billa Murraye a nejvtipnější a nejparadoxnější scénu, kterou jsem za hodně dlouhou dobu viděl. Zombieland je příjemný závan do průměrnosti současných filmů, který ukáže, že originalita stále existuje a může to být klidně tisíckrát omýlené téma. (16.11.2009)