Zemský ráj to napohled

Jenže právě zdravě neuctivý úhel pohledu je tím nejlepším prvkem jinak prostřední, spíše televizně popisné komedie. Druhou oporu, která usmíří i uražené muže, tvoří představitelky matky a jejích dcer: Vilma Cibulková, Tereza Voříšková, Dana Marková. Od prvního záběru dlouhých nohou Voříškové nořících se ze stanu přes gag, kdy trio krásek vyloudí benzin zdarma, až po domácí striptýz této trojice pro Václava Havla se zkrátka předvádí potěcha očí; film se klidně mohl jmenovat Ženský ráj to na pohled. Navíc mu všechny tři kralují i herecky, zejména jedovatou ironií coby zbraní morální převahy. Nad muži, samozřejmě.Na jejich obranu nutno říci, že mají těžší úlohu, neboť se ocitají na hraně fraškovitých karikatur v čele s operetním Miroslavem Etzlerem. Lépe dopadli Jiří Dvořák, jenž k modelu kohoutovské velkohubosti dodal i tišší polohu, cholerická postava Jana Hartla a nevtíravý Jan Zadražil. Druhou půli opanuje - pod jiným jménem - Václav Havel, jejž Ondřej Vetchý hraje jako milého popletu, domáckého puntičkáře a dojemného svůdníka, jenž nevěry netají pod heslem „žití v pravdě“. Jeho námluvy u Gottovy nahrávky C’est la vie či objednávka striptýzu, jenž se pohybuje na hraně zamýšlené oddané něhy a bezděčné trapnosti, asi nezapadnou do vžitého mýtu. Filmařsky se Zemský ráj moc nevytáhl. Leporelo povrchních výjevů se zbytečně doslovnými dobovými detaily skládá v duchu seriálu Vyprávěj, zabrousí i k moralitě - když sousedka vytýká hrdinům: „Co my, obyčejný lidi?“ Chartisté i policisté tvoří jen trpnou stafáž a masové scény působí řídce, jako kdyby došly peníze na komparz. (07.07.2020)

Zajímavý film, "o tom jak se žilo za okupace". S realitou té doby film nemá nic společného. Jediné, co je tam opravdu skutečné jsou škodovky, oblečení, účesy (i když teda že by se nosily takové účesy každý den...jasně...určitě na to byl čas), a další věci jako rádia a televize Tesla:) U filmu jsem se zasmála ale to je tak asi všechno. Nechápu jaký význam tam měly scény s věčně odhalenou Vilmou Cibulkovou nebo "tanec" nahé matky a dcer. Ovšem některé skutečnosti film zachytil. Například to, že pokud jste měli v rodině někoho jako byl Jiří Dvořák, nemohli jste studovat a tím pádem pracovat někde "na úrovni". A taky zobrazuje, že když se člověk stále nepletl do politických událostí (což byla většina národa), měl se dobře, normálně žil v režimu, protože mu nic jiného nezbylo, pracoval, zakládal rodinu, jedl a pil...prostě normálně žil svůj život. No takže takový průměrný český film, o tom jaké to hodně zdaleka mohlo být. (15.09.2010)

Omezit existenci disidentů na chlast, sex a vězení je prostě blbost. Navíc jako komedie složená z drobných epizodek bez jakéhokoli dramatického oblouku je to prostě příliš dlouhé. Výprava interiérů vypadá pečlivě, ale „davové“ scény s hrstkou lidí jsou k smíchu (když na davy nemám rozpočet, musím si zkrátka poradit bez nich). Nevím, zda někteří herci zápasili se stínem předobrazů svých postav, ale nakonec mi z nich nejpřesvědčivější připadá Tereza Voříšková. Ale něco tak absurdního jako je striptýzová scéna matky a jejích dvou dcer se hnedtak nevidí (50%). (21.12.2009)

Zajímavý pohled na dění uvnitř disidentské komunity. I kyž postavy mají fiktivní jména je jasné, že Tereza Boučková (Kohoutová) si "vyřizuje" účty se svým otcem. Podobně jako v její knize Rok kohouta je hodně silných momentů, ale také řada zbytečných (např. striptýz matky s dcerami) a zdlouhavých pasáží (např. oslava v restauraci a ztráta peněženky). Charaktery postav jsou přesvědčivé. Hudba: Jiří Chlumecký. (02.01.2011)

Na pohled tu bola len Voříšková, ale o raji by som rovno nehovoril. Inak je to len pokrivená karikatúra normalizácie, kde disent a celý ten život bol zaškatuľkovaný v intímnych eskapádach jednotlivých postáv typu každý s každým. A potom sa divíme, že nám tí komunisti stavali "králikárne", keď samotní odporcovia režimu sa podľa tvorcov filmu správali ako králiky. (28.02.2024)