Réžia:
Irena PavláskováScenár:
Tereza BoučkováKamera:
Diviš MarekHudba:
Jiří ChlumeckýHrajú:
Vilma Cibulková, Tereza Ramba, Dana Marková, Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Barbora Seidlová, Jan Zadražil, Jan Hartl, Eva Salzmannová (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveň se nenechat zmrazit. Dospívání bývá složité, zvlášť když se píše rok 1968, venku se prohánějí cizí tanky, doma se střídají tatínkové mnoha různých poloh. A maminka, navzdory své vnitřní síle, na všechno nestačí. Jak bylo v takových podmínkách možné prožít a přežít už tak náročná 70. léta? Jak šlo udržet si radost ze života, city pro lásku a chuť na smích? I o tom je mrazivá komedie Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled. Hlavní linkou filmu je příběh Marty (Vilma Cibulková), jejích dvou dospívajících dcer – Majdy a Gábiny (Dana Marková a Tereza Voříšková) – a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků" (Jiří Dvořák, Miroslav Etzler, Jan Zadražil, Ondřej Vetchý). Zatímco někteří „tatínkové“ se postupně snaží zvrátit kolo alespoň českých dějin, Marta a její dcery vzdorují výsledkům a následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Svět „velké politiky“ a velkých cílů se tak střetává, doplňuje a prolíná s každodenní životní realitou. A že v průběhu toho vznikají i veselé situace? Vždyť schopnost ironie a smysl pro humor byly v té době nezbytnou součástí každého balíčku pro přežití, který dával sílu, vůli a chuť žít a neselhat hlavně sám před sebou... Autenticky vyprávěný příběh z nedávné minulosti zaujme svou pravdivostí a jemným vnitřním dramatem, zároveň rozveselí i dojme. Scénář filmu napsala Tereza Boučková ("Indiánský běh", "Rok kohouta") a je inspirován tím, co sama v této době prožila: „Myslím, že příběh funguje i bez výkladu doby a poukazování na konkrétní lidi, živé předobrazy. A jestli si chce divák nutně někoho do filmu dosadit? Ať dosazuje, ať hádá, ať si je jistý, ať to všechno ví anebo ať se splete… Každý je někdo a my všichni zároveň.“ (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (313)
Řekl bych, že objektivně dokáže tenhle film hodnotit jen ten kdo dobu okupace a normalizace zažil, což já bohužel (nebo spíš bohudík) nejsem. Jinak, ale snímkům s tímto tématem velmi fandím a věřím, že jich nikdy nebude dost. Po filmové stránce se mi to zdálo kvalitně natočené a nechápu nízké hodnocení uživatelů ČSFD. I když souhlasím, že autorky mohly klidně ještě přitvrdit a signatáři Charty 77 by si přeci jen zasloužili ještě o něco důstojnější památku. ()
Musim uznat, že už dlouho jsem neviděl českej film, kterej se má odehrávat v minulosti, bez nějakejch do očí bijících anachronysmů. Tady jsem pouze zahlídnul asi na 2 vteřiny jedno rozmazaný moderně vypadající auto (identifikoval jsem to jako Forda Fiestu) a pak jsem se teda v komentáři od kolegy Enšpígla dočet o spodnim prádle Terezy Voříškový. Ale toho bych si ani nevšimnul. Holt asi nemoc z povolání. Čumim po autech a né po ženskejch :-) A když už jsem zmínil Terezu Voříškovou, tak ta se mi fakt líbila. Jednak po tý vizuální stránce, ale zároveň i po herecký stránce, což mě dost překvapilo. Dřív jsem jí znal z filmů jenom jako takovou figurku, na kterou je hezkej pohled, ale nic moc neni schopná zahrát. Tady zahrála přesvědčivě. Celkově herce bych pochválil, protože většina z nich ty svoje šablonkovitý postavy dokázala zahrát celkem uvěřitelně. Příběh mě nějak nezaujal. Cibulková každou chvíli šuká s někym jinym, do toho nějaký prostřihy ze života těch protistátních živlů a občas nějaká křečovitá snaha ukázat, jaký byli fízlové dementi. Třeba naprosto zbytečnou scénu "Nevíš, jaký je město v SSSR na 3? - OMSK." jsem nějak nepochopil. Kdo se tomuhle zasmál, může si přidat 1 hvězdičku... ()
Hodně zvláštní "retro" film. Všichni jsou tam načesaní, vyfešákování a tváří se děsně fajn, ale komunistická diktarura ROZHODNĚ fajn dobou nebyla. Jako komedie mi to moc nefungovalo a jako drama také ne. Cibulková standartní a jako tradičně mě opět bavil Vetchý s jeho neustále vězněnou postavou. Etzler nic moc a zbytek osazenstva v čele se sterilním Dvořákem taky nijak nepotěšil. Jako "zábava" na jeden večer eště dobrý, ale nic hlubšího ve Vás film nezanechá. 50% Cibulkové, Voříškové a Markové striptýzová scéna to aspoň zachránila :) ()
Myslím si, že z období socialismu lze natočit nespočet filmů se silným citovým prožitkem, ale pro mě osobně je tento film jedno velké zklamání. Film vnímám jako splácaninu o jedné rodině, kde pár jejích členů bojuje proti režimu. Bohužel toto dílo ve mně nezanechalo nic na co bych si v budoucnu vzpomněl nebo nad čím bych se zamyslel. Jediné světlé stránky byly výkony Terezy Voříškové a Ondřeje Vetchého. ()
Alespoň trochu znalý divák tvorby Ireny Pavláskové si je vědom, že hlavními postavami jsou zejména silné emancipované ženy, do jejichž života zasáhne několik osudových vztahů s muži. Ve filmové novince tomu není jinak. Ani se nechce věřit, že snímek vypráví o závažných událostech domácí historie počínaje sovětskou okupací v létě roku 1968 a následnými politickými represemi v průběhu celého dalšího desetiletí až ke vzniku Charty 77 počátkem roku 1977. Příběh se točí okolo ústředního tria ženských hrdinek – matky Marty (Vilma Cibulková) a dcer Gábiny (Tereza Voříšková) a Majdy (Dana Marková). V návaznosti na vztahy, které Marta již prožila nebo prožívá, se film soustředí také na vznik disentu a obecně disidentského hnutí a jeho činnost v průběhu 70. let. Odborné texty hovoří o disentu jako o „označení jednotlivců a skupin, které veřejně a otevřeně vyjadřují názory odlišné od oficiálních vládnoucí ideologie.“ Dále se v nich píše o tom, že „disidence vytvářela vlastní paralelní kulturu, povzbuzovala občanskou a mravní uvědomělost obyvatelstva, často však byla od širších vrstev odtržena.“ S prvním tvrzením je ve vzácné shodě i film, u toho druhého dochází již k určitému rozporu. [==] Filmoví disidenti, konkrétně Petr Hána, bývalý manžel Marty (Jiří Dvořák) a Jan Pavel (Ondřej Vetchý), jsou tak trochu prototypy skutečných reálných postav. Dvořákův Hána jakoby připomínal Pavla Landovského, daleko více diskutovanou postavou se ale zdá být Vetchého Pavel, jehož přirovnání k Václavu Havlovi se dá asi jen velmi těžko vyhnout. Je velká škoda, že u těchto předobrazů veškerá živoucnost postav končí. Hezky a vkusně odění hrdinové filmu nejenže skutečně nežijí a nedýchají, protože vlastně jen zobrazují určitý typ postav, ale jsou i na základě skutečných historických souvislostí poněkud vágně a nedostatečně propracovány. A to je právě největší problém celého snímku, který Pavlásková nedokázala ze scénáře Terezy Boučkové sofistikovaněji vyextrahovat. Disidentské hnutí je dle režisérky divákovi podáno asi takto: na začátku přečte za přítomnosti televizních kamer Hána protestní projev proti vpádu sovětských vojsk do republiky, zhruba v polovině se načrtne vznik textu Charty 77 (bez jakékoli zmínky o tzv. Antichartě) a v závěru je po neúspěšném setkání odpůrců režimu s francouzským filosofem Jacquesem Derridou ukázán hromadný soud, po kterém je Jan Pavel odsouzen ke 4 letům vězení a Petr Hána nucen emigrovat do Rakouska. Tyto tři výše popsané části však tvoří nevelkou výplň mezi tím hlavním, co si divák (a především ten neznalý československé historie) odnese z kina; a tím je z filmu jasně vyplývající tvrzení, že disidenti jsou lidé pořádající nekonečně dlouhé večírky či neustále se bavící o zažitých výsleších Veřejné bezpečnosti nebo jiné složky Sboru národní bezpečnosti (Pavlásková a Boučková se omezují pouze na věty typu „nedali mi ani židli“). Ale ať už byly výslechy v tomto společenství jakkoli závažné, sexuální příhody jakkoli ojedinělé či časté, hlavní potíž je v tom, že některé důležité aspekty disidentského hnutí zůstávají upozaděny, další úplně skryty a ty nedůležité vystupují do popředí. Předpoklad, že téměř každý český divák skutečně ví, co je to normalizace a o co v ní šlo, se tady v mnoha ohledech značně míjí účinkem. [==] Kladné a záporné postavy není podle Pavláskové potřeba podrobně rozebírat a vysvětlovat jejich motivace, divák by to měl vnímat mechanicky. Snaha rozbít představy o neúnavných a bojovných odpůrcích totalitního režimu je na jednu stranu zobrazena nedostatečně, alespoň je možné ji považovat za snahu nejednostranně zaměřenou, což se o záporných postavách představitelích režimu (omezeni jen na složky SNB) říci nedá. Tohle nablýskané zúčtování s dobou nedávno minulou je příliš povrchní na to, aby mohlo divákovi něco zásadního sdělit. () (menej) (viac)
Galéria (53)
Zaujímavosti (11)
- Vilma Cibulková byla za svou roli oceněna mezinárodní cenou FIPRESCI. (M.B)
- Ačkoliv nejde přímo o životopis, autorka scénáře Boučková přiznává, že se nechala inspirovat svými zážitky. (Olík)
- Po natáčení přímořských scén, které se realizovaly v Chorvatsku, se točí od 27. září 2008 do konce roku 2008 celkem cca 37 natáčecích dnů. Exteriéry a reály vznikly v Praze a okolí. (Taninaca)
Reklama