Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Úplně jinak pojatý film než Part 1. Namísto samoúčelného akčnění, všech možných mini-soubojů a vizuálního obžérství konečně John Woo začíná vyprávět hlubší příběh plný zajímavých postav s různorodými motivacemi, skvělou válečnou taktikou a zároveň sympaticky vyobrazuje některé typicky východní tradice křehkou obrazovou poetikou, kterou nezklame. Jako celek je však Red Cliff zbytečně natahovaný, místy repetitivní a technicky občas nevyrovnaný, plný odfláklých triků (především na konci). John Woo splnil nelehký úkol, natočil hollywoodským způsobem asijský spektákl plný heroických momentů a krvavých bitev, avšak trochu se v tom místy topí. (05.01.2022)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)

Konvenčnější snímek než první díl, leč stále výborný. Potěšila mě jeho svižnost, sevřenost a ráznost s jakou míře až k velkému finále, aniž by ztrácel něco na rozvážnosti a důrazu na taktizování, což jsou prvky které celé Chi bi odlišují od plejády obdobných filmů ze západní produkce. Někdo možná čekal vzplanuvší poslední bitvu monumentálnější a pamětihodnější, ale John Woo režíruje tak bravurně, že bych nebyl zklamán ani kdyby jeho historický opus uzavírala fackovaná hospodě. Vlastně toho není moc co vytýkat, výjma velmi lacině působícího digitálního ohně.... (22.03.2009)

Soundtrack Tarô Iwashiro: 1. The Battle Of Red Cliff (03:05) ,2. On The Battlefield (08:43) ,3. Light Of The Evanescence (02:32) ,4. Shadow Of The Evanescence (02:26) ,5. Shooooot! (01:43) ,6. Decision For Justice (03:58) ,7. Secret Stratagem (01:51) ,8. Closing In Upon The Enemy (04:13) ,9. Unseen Locus (03:01) ,10. Precious One (05:22) ,11. Sound Of Heartstrings (01:35) ,12. In Loneliness (05:35) ,13. Beyond The River (04:19) ,14. Red Cliff (End Roll Version) / Theme Song Of Part I (07:12) ,15. Outroduction Of Legend (05:16) ,16. Red Cliff (End Roll Version) / Theme Song Of Part II (03:32) (09.05.2011)

Omaha Beach podle Johna Woo, jinak se druhý díl Red Cliffu nedá popsat. První polovina plná taktiky, chytrého plánování a mazaného Takeshi Kaneshira ubíhá v celku svižně, občasné vtipy vskutku pobaví. Pak se ale režisér vytáhne do výšky nebes a přímo pod nos naservíruje jednu z největších válečných scén všech dob. Netuším, jak to vypadalo ve skutečnosti, ale tahle čínská verze Dne D na mne nehorázně zapůsobila. Asijský Pán prstenů se nadmíru povedl! (22.09.2009)