Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Po všech stránkách lepší a velkolepější než první část. Místo bezduchého vizuálního samožerství nastoupili emoce, city, lidskost, vtip, nadhled a opravdové postavy, kde si na vojáčky nehrají dobří se zlými, ale pouze ti, kteří sledují politické zájmy, rámované gesty o přátelství a hrdinství. To vše pak korunuje závěrečné ohnivé inferno, kde se práská hořícím bičem. Děkuji, Johne! (06.07.2009)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)

John Woo znovu dokazuje že vizuál a dynamické akčně explosivní scény opravdu umí, ale ve chvíli kdy má na straně "hodných" víc než pět lidí už přestává zvládat k těm scénám přidat dostatečně zajímavý a chytlavý příběh. Velkofilmový formát s uberepickými bitvami mu zkrátka nesvědčí zdaleka tolik jako komorní "jeden vs. všichni" a nejhorší na tom je že on sám si to uvědomuje také a tak se z chodu snaží dostat z jednoho stylu do druhého - takže celá armáda kladné strany je tady víceméně zredukována na zbytečný (a drahý) kompars, protože prakticky celou bitvu ve výsledku vybojuje parta subergerojů. Což by mohlo být sice hodně fajn, ale jen v případě že by šlo o hyperstylizovaný wu-shu film který si na realitu nehraje ani v nejmenším, ne film podle skutečnosti kde notnou část stopáže zabírá vymýšlení a vysvětlování válečné taktiky. Nicméně... pořád je to od Johna Woo... 7-8/10 (12.06.2009)

Druhá část nejnovějšího velkolepého snímku Johna Woo. Jeho megalomanství, tolik typické pro Čínu, přerostlo opravdu do neskutečných rozměrů a opět se to na filmu lehce projevuje. Všechno je tu velké a chvílemi i digitální, což bych překousl celkem s přehledem, kdyby celý příběh nebyl tak extrémně předvídatelný a nepřišlo vám po těch 136 (+150 za první díl) minutách, že to na vás John prostě jen dobře zahrál. Plytký příběh roztažený na délku 286 minut a postavený na hrdinech (a hercích), výpravě, hercích, hudbě, pocit velkoleposti a v neposlední řadě právě samotný Woo se svými nejoblíbenějšími triky (nemyslím jen holubice:))). Bohužel postavy, které jsou hlavní nosnou silou příběhu nedokáží výrazně překvapit. V podstatě minimálně umírají a divák si tak může nejen tipovat, ale i odpustit "fandění" svému oblíbenci. Podle mě by mohl být o něco akčnější, ale zase po dlouhé době jsem byl potěšen z plejády skvělých a charismatických herců. (27.03.2009)

Úplně jinak pojatý film než Part 1. Namísto samoúčelného akčnění, všech možných mini-soubojů a vizuálního obžérství konečně John Woo začíná vyprávět hlubší příběh plný zajímavých postav s různorodými motivacemi, skvělou válečnou taktikou a zároveň sympaticky vyobrazuje některé typicky východní tradice křehkou obrazovou poetikou, kterou nezklame. Jako celek je však Red Cliff zbytečně natahovaný, místy repetitivní a technicky občas nevyrovnaný, plný odfláklých triků (především na konci). John Woo splnil nelehký úkol, natočil hollywoodským způsobem asijský spektákl plný heroických momentů a krvavých bitev, avšak trochu se v tom místy topí. (05.01.2022)