Twilight Saga: Zatmenie

Obsah (?) pořád stejný (no asi bysme mohli říct, že v rámci jistých omezených možností ehm... děj graduje), ale forma je zatím ze všech TWIGI asi nejlepší. Sladeovi se podařilo propašovat do filmu akci a dokonce i atmosféru (na pár místech) a udělal tak třetí díl "ságy" o dost snesitelnější. Možná je škoda, že na něco takového mrhal svým talentem, ale aspoň vydělal prachy a studio možná pustí žilou víc u nějákého jeho příštího projektu. Všichni budou spokojení. Jsem teplejší než ty. (20.11.2010)

Nemůžu se zbavit pocitu, že i kdyby se dal děj všech prvních třech snímků série do jednoho filmu dalo by se mluvit o nepříliš hutném příběhu. Takhle se dá dramatická kostra trilogie shrnout třeba takhle "To jsme si tak jednou šli zahrát baseball, potkali jsme tři upíry a moc jsme si s nima nepadli do oka". Jinak je všechno při starém, hrdinové jsou rozervaní, tu a tam rozervou nějakého toho vampíra a o sexu se stále jenom mluví. Choreografie a vizuální efekty ve velké bojové scéně jsou na úrovni, což je možná jeden z důvodů, proč už film z čiré otupělosti nepošlu do oblasti jednohvězdičkových šuntů... 30% (16.01.2011)

Weitzova dvojka byla hotové peklo, Sladeovo Zatmění naopak představuje svět Twilightu v úplně jiném světle. Se svými předchůdci toho má třetí Stmívačka pramálo společného. Příběh, stejně jako v knize, je sice stále nehorázná vata, ale právě díky nulové snaze Melissy Rosenberg udělat z toho další dojemné drama, kde tupý pohled na steroidech jedoucího indiána se rovná lásce, působí snímek mnohem přívětivěji i pro mužské publikum. Vážnost trapácké nahoty buřtíka Jacoba je nahrazena vtipnou sebeironií („To nemá vážně žádný tričko?”), strnulý výraz Roberta Pattinsona už není to jediné, čím Edward vyjadřuje své pocity a non-stop nadržené dýchání Belly si také dalo solidní zpátečku. Film je mnohem dospělejší (upíří flashbacky do „doby, kdy mi fungoval krevní oběh” jsou zpracovány na jedničku), akčnější (ne však sterilně viz. Nový Měsíc) a vůbec jsem měl tentokrát při odchodu z kina po dlouhé době pocit, že tohle bylo nejpříjemnější dvouhodinové zírání na plátno od prvního shlédnutí Kick-Assu. Nový Twilight je zkrátka naprosto jiný a právě v tom je jeho síla. A ano, nadhodnocuji a vůbec se za to nestydím. (28.06.2010)

Krok dopředu a zároveň lehké přešlapování na místě. David Slade sice dokáže režisérsky nejlépe zkrotit problematický scénář a díky výtečným flashbackům nebo strhující akci umí gradovat očekávání finále, ale zároveň doplácí na to, kterému dílu se upsal. Z hlediska dějového pokroku totiž Zatmění trpí. Nepadne tu žádné klíčové rozhodnutí ani nedojde na žádný čin, který by zásadně měnil situaci. Dojde jen k jedné velké bitvě, která má největší štěstí v tom, že atraktivní bojovníci stojí na obou stranách. Přestože tak třetí díl ztrácí tím, že nemá svou pevnou tvář (Stmívání je chladný úvod, Nový měsíc zase intimní melodrama) a v samém závěru vyznívá jako vzpomínkový díl s bitvami v horách, funguje právě v této podobě skvěle. A to i v situaci, kdy Bellino rozhodování a pochybování místy pije krev. Já ale na Twilight ságu nikdy neplival a vypadá to, že už ani nebudu. Proto se uvidíme za Rozbřesku. (30.11.2011)

Doteď jsem si myslel, že jsem v obraze. Že Twilight je červená knihovna o odpanění zpruzené Bely, která neví, co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane, to vše na pozadí projevů napětí mezi třídami, kdy Cullenovi představují buržoazii (kapitalisté, co ovládají trh s lesními borůvkami a sirupem proti kašli ze smrkových šišek, načež si ze zisků pořizují líčidla, barevné kontaktní čočky či luxusní lesní haciendy) a vlkodlaci kolem Jacoba jsou proletariát (pracují, ale jen na své muskulatuře, aby mohli vystavovat bradavky za jakéhokoliv počasí). Jenže pak člověk uvidí hot scénu ve stanu, odmítání sexuálního styku se ženou či Bela prohlásí, že je od teď Švýcarsko, čímž klukům naznačuje, že má stejně liberální postoj k registrovanému partnerství a nastanou pochyby. Vysvětlí mi někdo, kdo, co a komu se tady vlastně saje..? Mohl bych tak nadávat, že by seržant Hartman z Full Metal Jacket zrudl studem a divil se, kolik invektiv postrádá ve svém portfoliu, ale omezím to jen na stručné konstatování, že se mi sága Stmívaní doposud „nevtiskla“. Kdyby sto let po své smrti Bram Stoker uviděl, kam se ubírá kultura vampyrismu, šel by na celu za Renfieldem chytat mouchy.. (20.01.2014)