Uloviť miliardára

Tvůrci by se měli stydět za to, že tenhle film vůbec uvádějí do kin. Chápu, že to nemysleli vážně a měla to bejt legrace. Jenže já tomuhle druhu legrace fakt neholduju a to i přesto, že mi je jasný na co všecko chtěli útočit. Všecko je to tak hrozně umělý, že se upřímně bude bavit snad jenom v tu chvíil vyhulenej divák. Já bych tomu nakonec klidně i tu jednu hvězdičku dal, přesto že jsem jí tu nějakou dobu měl, jenže na druhou stranu si nepřeju, aby se tyhle filmy v budoucnu ještě někdy točili. A doufám, že to tvůrci taky pochopí. Jsou nějaký hranice, ale občas by se ty hranice přecházet neměly a to i v rámci komedií. A nabádat pak diváky, ať na to choděj do kina, to je vrchol, za který by se tvůrci měli spíš stydět. O to víc mě mrzí, že je film od režiséra, od kterého filmy mám rád, i když dost experimentuje. Tady to ale fakt přehnal. (06.11.2010)

Film se chtěl zcela očividně svézt na stylové vlně Kouře, ale dopadlo to asi nejhorším možným způsobem. Většina scén byla k nevydržení, tedy s několika výjimkami, které ale nebyly dobré; jen snesitelné. Co je špatně? Chybí příběh. Postavy mají nepochopitelné motivace (což tedy souvisí s příběhem). Já vím, že je to celé bráno jako nadsázka, satira vyjadřující se k naší ubohé společnosti...ale nevyšlo to. Tady snad není nic dobře. Marně vymýšlím nějaký klad...a nic mě nenapadá. Několikrát jsem se zasmál, párkrát dokonce rozesmál, ale bohužel jsem se nesmál s filmem, ale filmu. Smutné na tom je, že podobný film by skutečně zaplnil určitou "díru na trhu" a původní záměr filmařů je naprosto chvályhodný. (07.10.2009)

Ukrutné zlo, ve kterém svou roli pochopilo 3 a ½ herce a zbytek je vlečen dějem tak neuchopitelným, že musíte být zákonitě ‚high‘ buďto vy, anebo tvůrce. Zbytečně vulgární a zoufale nevtipná sbírka všeho, co Vorlovi na současné, zlotřilým kapitalismem prolezlé, společnosti vadí. Na kilometry daleko to nejhorší, co za pomoci Státního fondu pro rozvoj české kinematografie vzniklo. Že ‚drzá komedie‘. Drzost je chtít za tohle po někom vstupné. (19.04.2010)

Inu, nevím. Vorel se asi hodně bál, že kdyby film pojal vážně, vyzní jako desítky dalších podobných, kterých se na téma česká korupce v politice a podnikání rojí každý rok mraky. A stejně zbytečně. Tak zvolil svou nadsázku, která kdysi fungovala u Kouře, ale protože tam sama doba a prostředí byly absurdní, fungovalo to. Zde se nedaří, protože doba a prostředí nejsou absurdní, ale na pikaču a sem tam na nějaký odstřel nepohodlného mafiána, třeba Mrázka nebo Kočky, případně na nějaké bílé koně v sudech v přehradě. To už není o absurditě doby, tady jde o kejhák. Pokus ztrapnit všechny a všechno, odhalit různé PR, novinářské, reklamní a lobbystické praktiky ale selhává v příběhu - mně je nějaký podnikatel ukradený, díky nadsázce je mi ukradená i rádoby židovská policajtka, a sledovat pitvoření všech těch postaviček mi přijde, jako bych se díval na pohádku Zdeňka Trošky. Výpověď v podstatě nulová, ale pitvoření jsme si užili, a dokonce i zazpívali písničku. Jako v pohádkách od Trošky. (19.11.2015)

Tomáš Vorel v české kinematografii platí za osobitého tvůrce, což potvrzuje i jeho nejnovější film Ulovit Miliardaře. Podobný snímek bychom totiž v české kinematografii hledali jen stěží. Tvůrci se pasují do role ublížených disidentů, kteří se nebojí říct nesmlouvavou pravdu do očí české společnosti a tepou do nešvarů současné doby. Obouvají se do kdekoho - katolíků, židů, nezávislých novinářů, politiků, lobbistů, milionářů, homosexuálů, kapitalistů, umělců a mnoha dalších. Režisér Tomáš Vorel se však ukazuje jako prachbídný pozorovatel české společnosti. Jeho film se smrskává do série několika plochých frází, za které by se nestyděla ani Dělnická strana. Motivace „hrdinů“ snímku i příčiny tohoto nelichotivého stavu českého národa zůstávají tvůrcům i divákovi důkladně utajeny. Všechny postavy jsou zlé už jenom ze své podstaty. Hamižnost miliardáře Grossmana tak tkví v jeho židovském původu, hloupost jeho partnerky zase v barvě jejích vlasů a takový lobbista Lehký je tuplovaný zloduch jen kvůli tomu, že má peníze. Vorlovi antihrdinové se tak dělí na dvě skupiny. Ti nesympatičtí a ti ještě nesympatičtější. A k tomu všemu se celý snímek tváří, že z toho má ohromnou legraci. Ta se však omezuje na křečovité úšklebky a bizarní situace. Tvůrci se svezli na vlně laciného populismu a natočili plakátové leporelo plné stereotypů a předsudků. Tomáš Vorel se sice může zaklínat nadsázkou, ironií a karikaturou, ale nezakryje tím skutečnost, že se podepsal pod dílo, které selhává ve všem, co si lze představit pod pojmem sociální kritika. Protektor dokázal, že se již dokážeme vypořádat se svou minulostí, u naší současnosti to bude asi nějakou chvíli trvat. (02.10.2009)