Coco Chanel

No jasně, má to nominaci na Oscara za kostýmy. Protože ty byly krásné. Ale stejně jich mohlo být víc. Ale to né, řekli si tvůrci, dáme tam pár dlouhých záběrů, to film prodlouží a lidé budou donuceni ke koupi velkého popcornu. Jenže takhle to přeci nefunguje. Protože po zhlédnutí filmu si řeknete; jó, byly tam pěkný šaty, Audrey je roztomilá (ale zdaleka nemá na Hepburn) ale co se tam dělo?? A kamarád odpoví; hele, čéče, já fakt nevim. Já spal... A vy si v tu chvíli uvědomíte, že jste koukali na prázdný obraz mihotajících se lidiček, v popředí stále ta samá tvář, která nezestárla ani za pár let, cigaretu u huby a jehlu v ruce. Koukali jste se a vlastně vám to nic nedalo. Mělo by? Zřejmě ano, u filmů to tak bývá (občas). Tak kde to vázne?? (01.06.2011)

I když původní název filmu Coco před Chanel jasně ohraničuje sledované období před tím než svět spatřil kostým Chanel nebo la petite robe noire, nějak se nechce věřit že módní ikona byla v té době jen anemická ameliovská puťka bez špetky francouzského šarmu a zdravé agresivity. Tautou není herečka, která by dokázala tuto roli zahrát a režie v podání Anne Fontaine flakon Chanel No. 5 viděla jen z dálky za jízdy ve vlaku. JInak by snad nemohla vytvořit film tak neinvenční, tak uhlazený, tak manýristický, tak protikladný této feministce - revolucionářce. Produkce: SCOPE Invest (30.10.2020)

O módu se zajímám asi tolik, co o kvantovou fyziku (takže vůbec). A přesto mě tento film dokázal na celých 105 minut zabavit. Co si budeme namlouvat, je to především zásluha Audrey, která nějak odmítá stárnout (nebo má hodně dobrý make up) a Alessandra Nivoly (kterého jsem si stihl oblíbit v minisérii The Company). Je fakt, že prvních 40 minut mi přišlo jako hodina ("cože, to uplynulo jen 40 minut?!" jsem si říkal) ale pak mi ani nepřišlo, že uplynula další hodina a byl konec. Navíc takhle nějak by se měly dělat všechny biografie známých osobností. Abych i já, který o Coco nic neslyšel, ale znám značku Chanel, ji trochu poznal. Solidní tři hvězdy s tím, že pokud pro vás móda znamená něco víc, připočítejte si k mému hodnocení jednu až dvě hvězdy. (02.06.2010)

Ženská, která se oblíká jako chlap, není vůbec sexy a stočí se to na film o módě? Jo, to mě mělo varovat. To všechno mě mělo varovat. Nebo aspoň varlovat. Audrey Tautou už svoje role asi nikdy nepřekoná, protože stářím hubne a kostnatí a nesměje se a přestává se mi líbit, obzvlášť v tomhle filmu (vypadá tady tak o 15 let starší). Jo, životopis slavnejch lidí vždy naláká nějaké obecenstvo, ale tohle bylo skoro úplně nezáživný. Nepopírám její vliv na vývoj oblíkání, protože některý hadry se celkem daly, ale nejsu ženská, a proto mě to tak nebere... (06.12.2009)

„Já jsem muž a ty jsi žena. A muži a ženy se neoblékají stejně.“ Slibovala jsem si životopisný snímek o Coco, ale dostala jsem jen Audrey Tautou, proplouvající snímkem se dvěma „osudovými“ muži (o nichž jsem se toho taky moc nezvěděla) a pálící jednu cigaretu za druhou. Že se ke svému jménu, módní ikony, musela dopracovat postupně je samozřejmé. Co jsem ale nečekala, bylo to, že své impérium začne budovat až po hodině a půl (což – ano – je necelých 20 minut před koncem filmu). Ony se ty náznaky na potřebnou změnu ženské módy objevují v průběhu celého snímku, ale vždy se jen tak lehce otřou a hned utečou, aby snad náhodou nepředbíhaly děj. A tak, když už Coco konečně začne tvořit svou kolekci, v opravdu povedené sekvenci, tak s lítostí zjišťujete, že se jedná i o sekvenci závěrečnou. Shrnuto a podtrženo, jestli se chcete o Coco dozvědět něco užitečného, přečtěte si wikipedii (tam je toho mnohem víc a navíc to máte přečtené za 5 minut). Jestli se chcete podívat na krásné dobové kostýmy a Audrey s cigaretou, tak doporučuju film. (29.06.2012)